Lákadlo chaosu vede Británii přímo do propasti

22. 12. 2018

čas čtení 6 minut
Nikdo neví, co se stane, protože žádný stát v moderní éře se ještě nikdy úmyslně přes noc neodřízl od svých nejdůležitějších obchodních partnerů a neukončil své nejdůležitější kulturní a politické vztahy.

Je překvapivé, kolik lidí nyní vítá vyhlídky na hospodářskou krizi s nadšením. Náhlý pokles hospodářské činnosti v Británii prý bude prospěšný pro duši národa, jsou někteří přesvědčeni: všichni totiž napřou své síly, utáhnou si opasky a začnou pracovat usilovněji.

V týdnech před vyhlášením války r. 1914 byli Britové nesmírně sebevědomí, píše Anne Applebaum. "Skončí to do Vánoc," říkali optimisté. Pesimisté očekávali, že válka potrvá po celé dva roky. Téměř nikdo nepředpovídal zákopy, zničení statků a polí, ztrátu celé jedné generace mladých mužů v bojích, které posléze vešly do dějin jako první světová válka.

Ta hluboce chybná interpretace událostí byla, je to dobře známo, důsledkem určitého okamžiku. Začátek dvacátého století byl dobou prosperity a neuvěřitelných technologických inovací.

Vlaky, letadla, telefony a telegrafy začaly propojovat nově globalizovaný svět. Mír se považoval za něco automatického. Británie, podobně jako většina Evropy, neválčila už dlouhá desetiletí a mnozí lidé zapomněli, co to znamená. Mladí muži vstupovali do armády s nadšením, pro dobrodružství, chtěli "posloužit" "králi a státu".

Částečně se tato atmosféra nyní zase vrátila. Znovu žijeme v éře míru, prosperity a technologických inovací. Zase je považujeme za dané a automatické. Zase někteří nadšeně vyhledávají nové dobrodružství - a v Británii je slepá ulička Theresy Mayové zřejmě umožní. Premiérce se nepodařilo zajistit parlamentní většinu pro svůj plán, který vyjednala pro odchod z Evropské unie. Namísto toho to hlasování odložila a začala plánovat odchod Británie z EU bez dohody. Pokud k němu dojde, stovky obchodních a jiných dohod mezi Británií a kontinentem prostě přestanou 29. března platit. Automaticky vzniknou celní kontroly a celní bariéry - a nikdo neví, co to znamená.

Je možné, že vznikne nedostatek potravin a léků: Británie už kupuje zásoby ledniček. Možná přestanou létat letadla. Kontrakty přestanou platit. Miliony britských občanů v Evropě a miliony občanů EU žijících v Británii se octnou v právním vakuu. Vztah Británie s jejími nejdůležitějšími spojenci a hospodářskými partnery bude možná trvale ochromen obdobím chaosu po dobu mnoha desetiletí.

Avšak to, o co jde hlavně, je skutečnost, že nikdo neví, co se stane, protože žádný stát v moderní éře se ještě nikdy úmyslně přes noc neodřízl od svých nejdůležitějších obchodních partnerů a neukončil své nejdůležitější kulturní a politické vztahy. Osobně si myslím, že dopad bude povlovný, takže to potrvá mnoho let, než bude jasné, k jakým došlo škodám. Jiní sí myslí, že dopad bude rychlý a způsobí okamžitou katastrofu. Avšak většinou je neznámý - což znamená, že vznikají fantasmagorické naděje.

Je překvapivé, kolik lidí nyní vítá vyhlídky na hospodářskou krizi s nadšením. Náhlý pokles hospodářské činnosti v Británii prý bude prospěšný pro duši národa, jsou někteří přesvědčeni: všichni totiž napřou své síly, utáhnou si opasky a začnou pracovat usilovněji, argumentují stoupenci brexitu.  Britský národ potřebuje šok, období chudoby, výzvu. To líné Brity probudí a odhalí to hrdinský charakter britského národa. Mnozí také sní o návratu do zlaté koloniální éry.

Na druhé straně politického spektra vládne jiná fantasmagorie. Šéf opoziční Labouristické strany Jeremy Corbyn pochází z marxistické tradice, která vítá katastrofu, protože je to "porodní bába socialistické revoluce". Určitá část britské ultralevice očekává takový ekonomický rozklad, který zdiskredituje kapitalistický systém tak hluboce, že národ bude připraven na něco jiného.

Jiní také doufají v hlubokou krizi, ale s jiným výsledkem. Vzniklý chaos povede k likvidaci předpisů a sociálního státu, což přinese nové příležitosti pro makléře a investory. Británie se u Evropy stane daňovým rájem, zemí vstřícnou pro oligarchy, kde nebudou platit žádná pravidla. Ti, komu se to nelíbí, se prostě budou muset nové situaci přizpůsobit a naučit se žít z mála.

Toto nejsou okrajové názory a v Británii nejsou považovány za šílené. Všechno toto fantazírování pochází od osobností z establishmentu: od bývalého ministra zahraničí, od předáka opozice, od čelných finančníků. Jsou to názory, které tito lidé zastávají pevně, a protiargumenty je nepřesvědčí. Tak jako v roce 1914, nadšení pro krizi - tentokráte pro očistnou, poučnou hospodářskou krizi - daleko překonává námitky výrobců automobilů., kteří potřebují včasné dodávky součástek z Francie. Pokud ke krizi nedojde, budou mít pocit, že o ni byli okradeni. Už někteří z nich hovoří o "násilí v ulicích", pokud bude brexit zastaven nebo odložen.

A v tom spočívá ta tragédie. Jsem přesvědčena, že jediné skutečná krize dokáže vyléčit tuto kritickou fantazii z jednadvacátého století. Jestliže Británie opravdu vypadne z Evropské unie bez dohody a opravdu zažije katastrofu, jestliže podniky budou opravdu trpět a lidé přijdou o zaměstnání, teprve pak začnou tito establishmentoví revolucionáři pociťovat určitou nostalgii po prosperitě, kterou kdysi znali. Ale tou dobou, samozřejmě, už bude příliš pozdě.

Kompletní článek v angličtině ZDE

 

0
Vytisknout
12506

Diskuse

Obsah vydání | 28. 12. 2018