Asfaltování Amazonie

17. 2. 2020 / Fabiano Golgo

čas čtení 9 minut

Bolsonarova cesta do války proti domorodým indiánům a za zničení deštného pralesa

V pátek 14. února inauguroval brazilský prezident Jair Bolsonaro 51 kilometrů vyasfaltované silnice, která bude tisíc kilometrů dlouhá a povede největší oblastí chráněných pralesů na světě, od řeky Amazonky až po hranici Suriname.

Tato silnice BR-163 povede přes region zvaný Calha Norte do Pará. Tento projekt ultrapravicového populisty Bolsonara také zahrnuje výstavbu hydroelektrárny na řece Trombetas. Projekt vede armádní generál Maynard Marques de Santa Rosa.

 

Bolsonaro, který byl donucen odejít z armády koncem osmdesátých let poté, co byl chycen, když plánovat bombový teroristický atentát na protest proti malým platům nižších armádních šarží, najal desítky generálů, kteří nyní pracují pro jeho vládu. Minulý týden se zbavil veškerého nevojenského personálu, který pro něho pracoval v Palácio do Planalto, v ústředí federální vlády v městě Brasília. Proces militarizace Brazílie nyní probíhá plnou parou. Je paradoxní, že to napodobuje kroky autoritářského venezuelského prezidenta Hugo Cháveze, i když údajně obaautoritáři jsou spojováni s  opačnou ideologií (to je falešné, protože autoritářské režimy jednají vždy podobně, bez ohledu na to, jakou ideologii údajně hájí).

Calha Norte je oblast 28 milionů hektarů v podstatě zcela nedotčeného pralesa, o velikosti Spojeného království. 80 procent tohoto území je chráněno v rámci  tzv. Ochranných jednotek, přírodních rezervací. Je to území, kde smějí žít jen domorodé kmeny. Je to součástí tzv. Štítu Guyana, a 40 procent rostlinných a zvířecích druhů, které žijí v této oblasti, neexistuje nikde jinde na světě!

Trasa silnice BR-163 odřízne čtyři Ochranné jednotky, šest území "quilombola" (rezervace pro potomky afrických otroků, v oblastech, kde v 18. a 19. století utvořily skupiny uprchlých otroků neformální kmeny či města) a dvě domorodá kmenová území.

Výzkumnice Amazonie Jakeline Pereira varuje, že dopad silnice BR-163 na severní břeh řeky Amazonky postihne daleko více než tisíce lidí žijících v těchto tradičních komunitách. Vysvětluje, že tato oblast, která se má zanedlouho stát terčem invaze, je oblastí, kde se tvoří tzv. létající řeky, vodní koridory, které se v Amazonii vypařují a na jihu Brazílie se pak proměňují v déšť. Toho všeho je zapotřebí pro rovnováhu počasí v Brazílii. Jen jediná ze čtyř ochranných jednotek, přes kterou má vést silnice, - státní prales Trombeta  - je zásobárnou, podle svého správního plánu, 2,3 miliard tun uhlíku, množství  CO², které celá Brazílie vypustila do ovzduší během roku 2018 - podle Systému odhadujícího emise skleníkových plynů (SEEG).

Ovšem Calha Norte je v ohnisku zájmu důlních společností. Podle Proindiánské komise v São Paulo bylo jen v municipalitě Oriximiná podáno k mísntím soudům  265 žádostí o otevření dolů v 84 domorodých oblastech a na územích "quilombola". Tyto důlní společnosti využívají nového zákona, který umožňuje otevírání dolů v domorodých oblastech. Prezident Jair Bolsonaro schválil tento zákon dne 5. února 2020.

Další atraktivitou Bolsonarova projektu pro důlní průmyslový sektor je blízkost Rezervace národní mědi a společníků (RENCA), což je oblast o velikosti Dánska, která je velmi bohatá na měď, zlato, titan, tantal a wolfram.

Silnici BR-163 prosazuje ministr ekonomiky Paulo Guedes jako způsob jak zvýšit konkurenceschopnost Brazílie a snížit dobu dopravy sóji do Číny. Když armádní generál General Maynard Marques de Santa Rosa zveřejnil tento projekt v lednu 2019, uvedl, že vybudování silnice do Soriname splní "přirozené požadavky přepravy sóji ze Středozápadu" (to je region v Brazíli).

Ale ta silnice je zbytečná, říká Edeon Vaz Ferreira, poradce Brazilské asociace producentů sóji a výkonný ředitel Prologistického hnutí vývozců sóji. "Nepřinesla by žádný prospěch, protože by to prodloužilo trasu přepravy. Pokud se doprava po silnici prodlouží o jediný kilometr, zvýší to náklady na dopravu sklizně, nesníží  je to." Vysvětlil, že nejlepší a nejlevnější způsob přepravy se už používá, takže výmluva, že se silnice staví ku prospěchu vývozců, je lež. Je přesvědčen, že skutečným důvodem pro výstavbu silnice jsou potenciální miliardy,  které důlní magnáti pod stolem vyplatí jako korupční platby vládě. Anebo možná mají lidé ve vládě přímý zájem na exploataci tohoto území. Podle Ferreiry podporují existující přístavy na řece Amazonce dobře přepravu obilovin, které se dopravují severní Brazílií - a podnikání se sojou má finanční přebytek, dodává.

Terminál  Miritituba v Pará může zdvojnásobit svůj objem přepravy zboží bez jakékoliv silnice. Přístav Santarém funguje s pětadvacetiprocentní rezervou své kapacity: vyváží 3,8 milionů tun, má ale kapacitu na vývoz 5 milionů tun.

Někteří mí čeští přátelé argumentují, že s domorodými Indiány z Amazonie by se nemělo zacházet jako se zvířaty v zoo, anebo jako s atrakcemi pro dokumentární filmy časopisu National Geographic, takže má Bolsonaro pravdu, když jim chce dovolit, aby začali těžit bohatství na svém území. Potíž je, že tito lidé jsou špatné informováni: domorodí indiáni nedostanou právo exploatovat své území sami. Budou z něho vyhnáni. Indiáni své rezervace nevlastní, ty vlastní federální vláda. Indiáni mají pouze právo tam žít. Zatímco neindiánům je zakázáno žít v těchto oblastech a exploatovat je.

V důsledku Bolsonarových změn se stanou domorodí indiáni bezdomovci. Obdrží maximum 4 procenta oficiálně určené ceny jejich území (nikoliv reálné, konkrétní tržní ceny, ale vládního odhadu) a zákon jim zakazuje těžit jakékoliv nerostné látky (je to opatření, které ochraňuje bělošské nájezdníky, protože domorodí indiáni pravděpodobně na rozdíl od nich už vědí, kde se zlato a další bohatství nachází).

Jiní argumentují, že to bude dobré pro brazilskou ekonomiku. Také se mýlí. Protože veškeré území, exploatované pro zemědělství či hornictví v Amazonii není zdaněno, v některých případech proto, že tato exploatace oficiálně neexistuje - je totiž protizákonná. Ve většině případů dostávají tamější "podnikatelé" každých pět let daňovou amnestii, což je praxe, které se přidržovalo 19 dosavadních brazilských vlád. Farmáři a horníci, kteří jdou do Amazonie, jsou podvodníci a zločinci, často lidé bez jakýchkoliv odborných znalostí v oboru, dobrodruzi, kteří hledají neregulované bohatství.

Je také důležité poukázat na to, že domorodí indiáni nejsou ve svých rezervacích násilně drženi. Nic nebrání členům indiánských kmenů, aby se přestěhovali do městské společnosti a stovky mladších indiánů to také každoročně činí. Ovšem tradiční komunity, které jsou zdrojem cenných znalostí o pralese, jsou ohroženy celosvětovou nemocí jednadvacátého století: xenofobií, politikou strachu, absencí empatie a odmítáním rozrůzněnosti.

Cizinci sice často považují domorodé indiány za typické Brazilce, avšak Brazilci všeobecně vzato je považují za pozůstatek minulosti, za cizince žijící na našem území. Přestože více než polovina obyvatelstva Brazílie má indiánské geny, indiány vnímá typický Brazilec jako exotické primitivy. Dokud zůstanou skrytí v pralese, nemáme s nimi žádné problémy. Avšak pak přišel Bolsonaro a poukázal na to, že indiáni okupují velmi bohatá území, z nichž může mnoho lidí zbohatnout.

A právě tak lehce, jak Češi téměř úplně zapomněli na Romy a na Ukrajince a soustředili se na ty fiktivní hordy muslimských teroristů, které chce údajně Evropská unie vrhnout na kontinent, Brazilci zapomněli, že Brazílie je země s největším množstvím vražd na světě, země, kde je každou hodinu znásilněno šest žen, naše úroveň vzdělání je, že jsme šedesátí čtvrtí z pětašedesáti zemí, až za Botswanou, že obyvatelé Rio de Janeira se už dva měsíce nemohou ani osprchovat, v důsledku toho, že je voda kontaminována tak jako v Egyptě, že nemocný člověk čeká dva roky, než ho přijme lékař, a tak dále.

Namísto toho chválí velká část národa, včetně většiny sdělovacích prostředků, vládu, že chce přimět indiány, aby se přizpůsobili ostatnímu národu. Což je brazilská verze toho, co se děje všude na světě: Buď se přizpůsobíš většině, nebo tě vyženeme. 

0
Vytisknout
10607

Diskuse

Obsah vydání | 20. 2. 2020