◄ Energie českého filmu je teď malá.

Hodně výmluvnou výpovědí o tom, jak chabá je v současnosti česká kinematografie, je i to, že ani na festival v Karlových Varech, který přece jenom během let vždy projevoval určitou slabost pro český film, se letos nedostal do soutěže ani jeden současný český snímek.

V soutěži je ale docela slušný slovenský film režiséra Vladimíra Balka Pokoj v duši (2009). Jak neustále opakuji, i v tomto snímku se projevuje základní filmařský princip, že totiž podstatou dobrého filmu je kompetentně napsaný scénář, příběh. A autorem scénáře Pokoje v duši je schopný český autor Jiří Křižan. Na filmu je silně poznat charakteristický křižanovský autorský rukopis, zejména jeho neústupná „protestantská“ morální nekompromisnost, jak se výrazně projevila před lety ve filmu Je třeba zabít Sekala (1998). V dnešním postmoderním světě lze ovšem tuto morální nekompromisnost napadnout jako určitou schematičnost, a kvůli tomu býval film Je třeba zabít Sekala také kritizován, že je to svého druhu „černobílý východoevropský western“.

Fotografie Emmy Čulíkové FOTOGALERIE

Letos mají Karlovy Vary celý tematický oddíl věnovaný ruským režisérkám. Má název A Female Take on Russia / Rusko v ženském rodě , s poněkud mužsky šovinistickým podtitulem Russian Mermaids, Ruské rusalky. Tento tematický oddíl sám o sobě je pro mě zajímavý nejen v zásadě, vzhledem k tomu, že, jak dobře vím, feminismus má v Rusku velmi malý dopad, a možná nemá dopad vůbec žádný, ale také v praxi - proto, že jsem v našem ročníku ve filmové škole v Petrohradu, kde nás je osmatřicet, jednou z devětadvaceti dívek.

This year Karlovy Vary has a whole section dedicated to female Russian filmmakers, entitled A Female Take on Russia/ Rusko v ženském rodě , dubiously subtitled Russian Mermaids, Ruské rusalky. The section itself is interesting to me not only in principle, as, as I am well aware, the concept of feminism has a weak effect, if any, on Russia, but also in practice, I am one of 29 girls in our year-group of 38 at film school in St Petersburg.

Jedním z významnějších bodů letošního karlovarského filmového festivalu měla být premiéra Formanova záznamu divadelní inscenace muzikálu Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra ze šedesátých let Dobře placená procházka. Měl jsem ohledně inzerovaného díla ještě před jeho zhlédnutím pochybnosti, které se bohužel splnily. Je to možná naprosto brutální říct to tak naplno, ale mám pocit, že slavní spisovatelé a režiséři, kteří si udělali jméno vynikajícími výpověďmi o světě a o životě v rozkvětu svých kariér, by měli mít soudnost a odmlčet se, jakmile dosáhnou pokročilejšího věku, určitě tak sedmdesátky. Pokračujícím dílem ve starším věku se totiž spíš jen ztrapní. Platí to jak o Vojtěchu Jasném, Josefu Škvoreckém, tak o Milanu Kunderovi a – dnes se potvrdilo, že to platí i o Miloši Formanovi.

Potíž totiž je, že k stáru člověk zřejmě ztrácí schopnost vnímat, co se kolem něj děje. Stává se obětí stereotypního vidění světa, které si utvořil v minulosti, a už není schopen analyzovat realitu a uvědomit si, že svět se mezitím změnil.

Chtěl bych jenom (z pozice "spolupodílníka") dovysvětlit okolnosti vzniku filmu Dobře placená procházka. Remake této hry vznikl na jaře 2007 v Národním divadle. Jednalo se tehdy o kulturní událost, inscenace získala cenu Divadelních novin stejně jako cenu Alfreda Radoka za scenografii, píše Marko Ivanović.

V uplynulých dvou letech patřila k divácky nejúspěšnějším titulům Národního divadla a byla opakovaně vyvážena i do zahraničí. Loni vznikl záměr zaznamenat tuto inscenaci na DVD. Výsledek jsme pak všichni považovali do té míry zdařilý, že padlo rozhodnutí uvést ho do filmové distribuce. Cílem filmu tedy bylo pouze kvalitně zaznamenat už existující divadelní tvar, který si nikdy nezakládal na příběhu, ale na oslavě slovní, hudební a výtvarné estetiky 60. let v Československu. Nic víc a nic míň.

Po přečtení vaší recenze se obávám, že bez znalostí zmíněného kontextu bude zmíněný film skutečně na řadu lidí působit zmatečně až zbytečně.

Se srdečným pozdravem

Marko Ivanović, dirigent a skladatel

Kdybych ohnul páteř a kolaboroval tak byste Vy - potomci - neměli dnes 6. 7.2009 volno.

Pro nechápavé: Naše minulé činy tvoří současnost a naše současné činy tvoří budoucnost

The only thing necessary for the triumph of evil is for good men to do nothing.

K vítězství zla stačí když dobří lidé budou sedět se založenýma rukama.

Edmund Burke

Jménem Mistra Jana Husa

Ing. Jiří Zajac

Možná je to náhoda, ale po mém pobytu na edinburském filmovém festivalu minulý měsíc, kdy jsem občas na filmu chtěl protestovat, proč dramaturgové svým výběrem plýtvají mým časem, se jako obvykle už od samého počátku v pátek odpoledne projevily Karlovy Vary svou vynikající dramaturgií.

Jak neustále opakuji, na karlovarském filmovém festivalu vůbec nejsou důležité tzv. „celebrity“, jimiž je posedlý český tisk. Většinou docela nepovšimnuto zůstává, že Karlovy Vary každoročně prezentují veřejnosti vynikající výběr celosvětové produkce za poslední rok; a to – zdůrazněme – především se zvýšenou pozorností směrem k východu, o nějž se západní filmové festivaly skoro vůbec nezajímají. Edinburk byl letos v tomto ohledu v podstatě fiaskem, hrály se tam víceméně jen západní filmy.

Tři ze čtyř filmů, které jsem od pátku v Karlových Varech zhlédl (s výjimkou fiaska Formanovy Dobře placené procházky, o němž ZDE), korejský, ruský a maďarský, byly velmi dobré – a shodou okolností se navracely víceméně k témuž obecnému tématu: k tématu brutality a odlidštěnosti současného světa.

Filmový festival v Karlových Varech jako obvykle v červencových svátečních dnech praská ve švech. Podle dlouholetých festivalových zvyklostí jsou pět minut před představením do sálů vpouštěni na prázdná místa držitelé akreditací, jimž se nepodařilo sehnat vstupenky. Nyní o svátcích je tak před každým představením každý sál obležen desítkami, někdy až stovkami "čekatelů".

◄► Fronty na vstupenky v Karlových Varech v osm hodin ráno jsou dlouhé mnoho desítek metrů - tímto musíte projít, jste-li "obyčejný smrtelník"

Karlovarský filmový festival nabízí jedinečnou příležitost zhlédnout nejnovější filmy z celého světa. Výrazné jsou i letos především korejské a ruské filmy. K obojím se v Britských listech vrátíme.

Všechny korejské filmy, které je možno ve Varech vidět, jsou produktem hrdého, zralého a profesionálního filmového průmyslu, a to i ty na komerčnější náměty, jako je například film Žízeň (2009) režiséra Parka Chan-Wooka, který dostal letos v Cannes cenu poroty. Poloironický a polokomerční film Žízeň je příběhem mladého zbožného katolického kněze, který se chce obětovat Bohu, a tak se dobrovolně nabídne jako zkušební králík pro lékařské experimenty s nevyléčitelnou smrtelnou nemocí.

V důsledku násilí v regionu Xinjiang v západní Číně přišlo o život nejméně 140 osob a více než 800 lidí bylo zraněno, uvádějí oficiální čínská média. Několik stovek osob bylo zatčeno poté, co nedělní demonstrace v městě Urumki skončila násilím. Peking tvrdí, že tamější Ujgurové začali ničit majetek, avšak jeden exilový ujgurský představitel uvádí, že čínská policie začala střílet na studenty.

Protesty prý vznikly v důsledku konfliktu na život a na smrt mezi ujgury a hanskými Číňany, k nimž došlo minulý měsíc v jižní Číně.

Podrobnosti v angličtině ZDE

ŠOK│ Po devíti letech se opět mění politická situace v Mexiku. Prezident Felipe Calderón ztrácí na příští tří roky - druhou polovinu mandátu, většinu v Poslanecké sněmovně. Z předběžných výsledků 70% sečtených hlasů z parlamentních voleb v této zemi vyplývá, že zvítězila opoziční "rudozelená" Institucionální revoluční strana (Partido Revolucionario Institucional - PRI) s 35,53% hlasů nad konzervativní křesťanskoemokratickou a dosud vládní formací Strana národní akce mexického prezidenta Felipa Calderóna (Partido Acción Nacional - PAN) s 27,06% hlasů.

Jednou z hlavních agend voleb bylo zvýšení daní, úrokových sazeb Národní banky Mexika a snížení závislosti na vývozu ropy převzetím soukromých firem, které staví a provozují rafinérie, federální vládou. Mexická produkce ropy je na nejnižší úrovni za posledních 16 let. Calderon oproti tomu chce reformu energetiky a usnadnění soukromých investic na průzkum ropných polí v Mexickém zálivu, a očekává liberalizaci daňového a pracovního práva.

Zaměstnanec britského velvyslanectví v Teheránu bude postaven před soud za to, že "jednal proti bezpečnosti státu". Podle deníku Guardian je to "dramatická eskalace íránské kampaně, v jejímž rámci íránský režim obviňuje Británii za vyvolávání protestů proti nedávným prezidentským volbám. Obviněný muž je 44 letý Íránec, který pracuje na britském velvyslanectví jako politický analytik. Byl zatčen v sobotu a oficiálně obžalován. Bude postaven před soud. Sedm dalších zaměstnanců britského velvyslanectví bylo z vazby propuštěno, není ale vyloučeno, zda budou také v budoucnu stíhání.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Spojené státy varovaly Severní Koreu, aby "nezvyšovala napětí" poté, co Jižní Korea informovala, že severokorejský režim odpálil sedm balistických raket a porušil tak rezoluce OSN.

Tyto zkušební lety, které jsou interpretovány jako signál vzdoru vůči USA ve svátek americké nezávislosti zřejmě povedou k zvýšení napětí v regionu. Amerika požaduje podporu pro tvrdé vynucování rezoluce OSN, uvalené na Severní Koreu po její květnové jaderné zkoušce.

Mluvčí amerického ministerstva zahraničí Karl Duckworth sice odpálení raket nepotvrdil, ale vyjádřil se, že chování Severní Koreje "není konstruktivní". Jižní Korea a Japonsko, které jsou lehce na dostřel, odpálení raket odsoudily jako "provokativní" čin, který porušuje rezoluci OSN. Rusko a Čína požadují rozvahu. Moskva ve svém prohlášení zdůraznila, že by se měly všechnhy strany zdržet kroků, které by mohly region dále destabilizovat. Požadují šestistranné rozhovory.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Nástup generála Stanleye McChrystala do funkce amerického velitele v Afghánistánu se zdá být dobrou zprávou. Vypadá to, že chápe, že v tomto typu války musí pravidlo znít: "Především neškoďte", píše William S. Lind na d-n-i.net.

Associated Press nedávno informovala, že podle něj bude měřítkem efektivity "počet Afghánců ochráněných před násilím, nikoliv počet zabitých militantů". Je neobvyklé, když - jak se zdá - zahrnuje do své kalkulace násilí Američanů a NATO, poněvadž nařídil drastické omezení leteckých útoků. Silné spoléhání Američanů na letecké útoky patrně přispěla k vítězství Talibánu více než cokoliv jiného.

Honduras nepovolí přistání žádnému letadlu, na jehož palubě by byl svržený prezident Manuel Zelaya. Nová vláda si tak ztěžuje pozici, protože zemi hrozí izolace. Organizace amerických států (OAS) pozastavila Hondurasu v sobotu členství a chudá středoamerická republika se tak bude hůř dostávat ke mezinárodním půjčkám. ... "Nařídil jsem, že mu nebude umožněno se vrátit, ať se stane cokoli," odpověděl Enrique Ortez, ministr zahraničí vlády vzniklé po vojenském převratu, na dotaz, zda bude smět letadlo se Zelayou přistát.

ČTK: Honduras: svržený prezident nepřiletí. Nedostal povolení ZDE

Akademický sněm AV ČR je vážně znepokojen tím, že systém výzkumu, vývoje a inovací v ČR má být destabilizován na základě neodborného, zmateného a nezdůvodněného návrhu výdajů státního rozpočtu předloženého Radou pro výzkum a vývoj (RVV). Rozhodnutí RVV výrazně utlumit základní výzkum ve prospěch podpory tzv. vývoje a inovací nemá oporu v programových dokumentech současné vlády ani vlád předchozích. Krátkodobý zisk omezeného okruhu hospodářských subjektů je vydáván za prospěch celé společnosti. Podíl veřejných prostředků, které mají být rozdělovány mezi vědecké instituce podle chybné a neověřené metodiky, je tak výrazně krácen ve prospěch podpory průmyslu a obchodu se zjevným úmyslem vrazit klín mezi vysoké školy a Akademii věd.

Jsme vážně znepokojeni hrozící likvidací Akademie věd ČR a většiny základního výzkumu v České republice. Neodborné, zmatené a nezdůvodněné nastavení systému financování výzkumu, vývoje a inovací v ČR, pokud bude uskutečněno, bude mít fatální důsledky nejen pro samotnou AV ČR, ale i pro celou českou společnost.

V důsledku návrhu Rady pro výzkum a vývoj má být institucionální rozpočet Akademie věd ČR během tří let snížen na polovinu. To by vedlo k propuštění mnoha vysoce kvalifikovaných odborníků, k rozbití vědecké infrastruktury a k likvidaci současné sítě akademických ústavů.

Tak máme den slovanských věrozvěstů (5.7.2009). Je pěkný den. Noc však byla bouřlivá. Ráno jsem procházela ulicemi a městským parkem. Na lavičkách leželi a spali oslavenci. Dvěma někdo ukradl boty, ale jim to nijak nevadilo. Byli dosud v „křesťanském“ opojení.

Ruská Duma 3. 7. 2009 schválila „Čínsko-ruskou vládní dohodu o ropné spolupráci," kterou ruský vicepremiér Igor Sečin a čínský vicepremiér Wang Qišan podepsali v dubnu letošního roku v Pekingu.

Jde o dohodu o spolupráci při výstavbě ropovodu a obchodu s ropou. O ropě jednal i čínský prezident Chu Ťin-tchao v Moskvě těsně před návštěvou Slovenska s premiérem Putinem a prezidentem Medveděvem. Nejvyšší čínský představitel se v Jekatěrinburgu zúčastnil summitů Šanghajské organizace pro spolupráci a skupiny BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína).

Nejnovější typ malého reaktoru ohlásila v červnu americká společnost Babcock & Wilcox Co, která se výrobou jaderných reaktorů zabývá po několik desetiletí. Půjde o pokročilý typ lehkovodního reaktoru o výkonu 125 MW_e, který dostal název „B&W mPower.“ Jeho velikost nepřesahuje desetinu obvyklých dnešních reaktorů a reaktor může být dopraven kompletní na místo použití z výrobního závodu po železnici.

Alan Johnson, labouristický ministr zdravotnictví (proč zrovna on?) se rozhodl začít znovu prosazovat projekt, o němž většina Britů doufala, že ho zabila hospodářská krize - totiž zavádění občanských průkazů. V článku v deníku Guardian Johnson argumentuje, že krádež totožnosti stojí Británii 1,2 miliardy liber ročně, a proto chce Johnson prosadit zavedení občanek co nejdříve. Že prý je to levné a občana to bude stát jen 30 liber (asi 900 Kč).

Možná si říkáte, no a co, všude jinde v Evropě občanské průkazy existují už dávno (v Československu je zavedl Hitler a pak už je nikdo nezrušil). Jenže tyhle nové britské superelektronické občanky budou, podobně jako úvěrové karty, ale inteligentněji, posílat do vládního ústředí informace, kdykoliv občan zajde na úřad, kdekoliv se občankou prokáže, a dokonce bude mít policie možnost nastavit davu demonstrantů čidlo a do policejního počítače se automaticky z jejich kapes odečtou osobní údaje všech přítomných. Přečtěte si, co si o projektu zavádění občanek myslí čtenáři na Fóru deníku Guardian pod Johnsonovým článkem. Těch komentářů je tam 299, fórum pod článkem je nyní už uzavřeno.

JohnYardDog

Docela se bez občanky obejdu, děkuju, nechci. Za 30 liber si namísto toho koupím dvě DVD.

bengaliman

Alane, jestli nebudou povinné, nemají smysl. Jako bývalý stoupenec Labouristické strany už pro vás hlasovat nebudu. Druhořadí ministři, kterým stojí v čele třetiřadý premiér. Staří velští horníci, kteří toto hnutí založili, by rotovali v hrobě, kdyby teď viděli vaši stranu. Cynická, bez kormidla a bez talentu. Proboha, už uspořádejte volby.

Monkeybummer

Myslel jsem, že jste se tohohle už vzdali, kamaráde.

Nech nás na pokoji, ano?

Coltan - hovorovými africký název pro temně černé směsné kovové rudy columbit - tantalit, z nichž se extrahují prvky niob ("columbium") a tantal. Tantal z coltanu se používá u většiny výrobků spotřební elektroniky, jako jsou mobilní telefony, DVD přehrávače a počítače. Export coltanu z východní části Konžské demokratické republiky (Zair) na evropské a americké trhy podle odborníků pomáhá financovat konflikt v Kongu rozděleném na více než 200 etnických skupin a 26 autonomních provincií, ačkoliv zde je umístěno dlouhodobě 17.000 mužů mírových jednotek OSN, což OSN stojí 2 miliardy USD ročně. Bez výsledku. Potenciálně je to jedna z nejbohatších zemí v Africe. Je bohatá na dřevo (polovinu lesů střední Afriky), má obrovské zásoby ropy a zemního plynu a téměř všechny známé minerály - zlato, měď, cín, diamanty či právě ono "černé zlato" - coltan.

Země je podle rozlohy třetí největší a dle počtu obyvatel - asi 66 mil. - čtvrtá největší v Africe. Před kolonizací žily kmeny vedle sebe poměrně poklidně, po příchodu Němců a Belgičanů začali napovrch vyvěrat rasové rozdíly a Tutsi snad i začali věřit ve svou nadřazenost. Dnes hlavní vůdce etnických Tutsiů Laurent Nkunda je odhodlán získat nerostná ložiska v Hutui obývaných regionech severního Kivu. Nicméně krvavá válka není primárně etnickým sporem, ale sporem ekonomickým. Důvodem je hlad "demokratických" zemí po stále větším množství stále lacinější elektroniky a rozdíl ceny, za kteoru je možno rudu primitivně vytěžit a za kterou je ji možno "západním" firmám prodat, přestože je na ní krev.

K tomu BL, 31. 10. 2008: "Kongo: Jak přiléváme - koupí mobilních telefonů - oleje do ohně nejkrvavější války v Africe" ZDE

Po sociálních demokratech uspořádala 20. a 21. června další německá politická strana svůj předvolební sjezd. Tentokrát to byla Die Linke – „Levice“, jež je s 53 poslanci (ze 612) ve Spolkovém sněmu čtvrtou nejdůležitější skupinou. Vzešla ze spojení dvou levicových stran z obou částí Spolkové republiky: v západním Německu to byla WASG – Wahlalternative Arbeit und Gerechtigkeit (Volební alternativa práce a sociální spravedlnost), v níž se sdružili hlavně levicoví odpadlíci sociální demokracie a odboráři (jako politická strana se ustavili 2004), v bývalé NDR pak pohrobci SED, jako strana od roku 2005 se jménem Die Linksparte.PDS (Strana levice – strana demokratického socialismu). 6. června 2007 se obě strany spojily v jednu s názvem Die Linke.

Ukrajinský podnikatel Igor Kolomojskyj se rozhodl vložit 100 milionů dolarů (1,8 miliardy korun) do americké společnosti Central European Media Enterprises (CME), která vlastní mimo jiné českou televizi Nova. Svou investicí chce Kolomojskyj posílit ukrajinské operace firmy, uvedla dnes agentura Reuters. Kolomojskyj chce spojit své televizní stanice s kanály CME na Ukrajině - TET TV a Studio 1+1, uvedla v prohlášení americká firma. Podnikatel, jenž je akcionářem CME a členem její rady, tak získá 49procentní podíl v ukrajinských operacích společnosti. Navíc získal opci, že mu CME může prodat zbývajících 51 procent akcií za 300 milionů dolarů.

3. 7. ,ČTK HN: Vlastník Novy prodá ukrajinskému miliardáři část svých aktivit na Ukrajině ZDE

Před cestou do Moskvy kritizoval americký prezident Barack Obama Vladimíra Putina, že "stojí jednou nohou ve starém způsobu práce". Naproti tomu prý Putinův nástupce Medveděv rozumí tomu, že chování z doby studené války je zastaralé. Obama vyjádřil názor, že doufá, že Putin i Medvěděv "s námi budou společně na některých kritických problémech spolupracovat".

Než mu však dali na hlavu pro posměch papírovou korunu, řekli mu mezi jiným: ,,Odevzdáváme duši tvou ďáblu.'' A on sepjav ruce a pozdvihnuv oči k nebi pravil: ,,A já ji odevzdávám nejmilostivějšímu Pánu Ježíši Kristu''. A uzřev onu korunu: ,,Pán můj Ježíš Kristus pro mne bídného ráčil nésti korunu trnovou, mnohem tvrdší a těžší, nevinně jda na smrt nejpotupnější; a tak já bídný hříšník tuto korunu, mnohem lehčí, byť potupnou, chci nésti pokorně pro jeho jméno a pravdu.'' Byla pak ta papírová koruna kulatá, skoro loket vysoká, a na ní byli namalováni tři hrozní ďáblové, jak chtějí zmocniti se duše a rozsápati ji drápy. A na té čepici byl nápis s označením jeho viny: ,,Toto jest arcikacíř.'' I řekl král: vévodovi Ludvíku, synu Klema bavorského, který před ním stál slavnostně drže zlaté [říšské] jablko s křížem: ,,Jdi, přijmi jej.'' A onen syn Klemův převzal Mistra a dal jej do rukou pochopům a vedl na smrt.

Dramatickým předchůdcem moderních novinářů se stal při kostnickém procesu s Mistrem Janem Husem Petr z Mladoňovic [nar. kolem 1390], který se účastnil kostnického koncilu jako tajemník pana Jana z Chlumu. Pětadvacetiletý tajemník si pečlivě zaznamenával všechny podrobnosti a napsal o procesu s Janem Husem asi stopadesátistránkovou zprávu, která se zachovala ve dvou verzích, v češtině a v latině. Přinášíme poslední část závěrečné, velmi dramatické kapitoly v moderním překladu. Svou živostí a věcností připomíná současnou televizní reportáž. Až do Bílé hory se tato kapitola četla v českých protestantských kostelích na svátek Jana Husa namísto evangelia. V Husovi se střetl ve své rané formě moderní, pluralistický relativismus a právo na individuální úsudek a názor s monolitní hegemonií středověké, totalitní praxe. JČ

Veršovaná předmluva k evangeliu, autorství je přisuzováno svatému Konstantinovi (826 nebo 827 až 869). 5. 7. slavíme svátek svatých věrozvěstů Cyrila (Konstantina) a Metoděje, kteří v druhé polovině devátého století přinesli na Velkou Moravu staroslověnskou vzdělanost. Vytvořili slovanské písmo a do "staroslověnštiny" (makedonského nářečí starobulharštiny;před více než tisíci lety si byly slovanské jazyky bližší, takže lidé na Moravě rozuměli) přeložili části bohoslužebných knih. Zachovaly se také originální, ve staroslověnštině psané legendy "Život Konstantinův" a "Život Metodějův", které zajímavým způsobem mísí propagandu s dodnes živými a zajímavými fakty.

Proglas definuje lidskou bytost jako bytost vzdělanou, která se odlišuje od zvířete právě schopností komunikovat a jásá nad tím, že Slovanům bylo poskytnuto písmo, nástroj ke komunikaci, asi tak, jak mnozí v současnosti jásají nad vznikem internetu - obojí je ve své době nástroj k osvobození lidí.

Někdy je potřeba si připomenout, abychom nezapomněli... Toto je známé, často citované prohlášení na obranu svobody projevu všech.│ŠOK, JČ

Als die Nazis die Kommunisten holten, habe ich geschwiegen; ich war ja kein Kommunist.
Als sie die Sozialdemokraten einsperrten, habe ich geschwiegen; ich war ja kein Sozialdemokrat.
Als sie die Gewerkschafter holten, habe ich nicht protestiert; ich war ja kein Gewerkschafter.
Als sie die Juden holten, habe ich nicht protestiert; ich war ja kein Jude.

Als sie mich holten, gab es keinen mehr, der protestierte.

Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem; nebyl jsem přece komunista.
Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem; nebyl jsem přece sociální demokrat.
Když přišli pro odboráře, neprotestoval jsem; nebyl jsem přece odborář.
Když přišli pro Židy, neprotestoval jsem; nebyl jsem přece Žid.

Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by mohl protestovat.

protestantský pastor a teolog Martin Niemöller

Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mohl ozvat ZDE

Já jsem, narozdíl od Borise Cveka, měl při čtení článku od pana Hoška k šoku daleko. Ne že bych byl životem tolik otrlý, ale setkávám se s postojem, který pan Hošek v článku vystihl, poměrně často, ačkoli jsem o něm poprvé veřejně slyšel promluvit až zde. A protože se s ním setkávám v prostředí a v okolonostech v nichž vzniká, tak jej i chápu. A byl bych velice nerad, aby k němu měl posledni slovo Boris Cvek, který na místo toho, aby se pokusil pochopit, proč to tak pan Hošek cítí, celou věc zazdil.

Karel Dolejší otevřel velmi zajímavou otázku, zda ti, kdo mají rodinu, mohou vzdorovat tyranii dostatečně důsledně. Cituje přitom např. Karla Kryla.

Domnívám se, že toto téma, totiž "rodina", sloužilo desítky let v Česku jako výmluva proč nedělat nic.

Ne že by Čechům na rodině moc záleželo, jejich požitkářský materialismus, faktické pohrdání manželskou věrností a vysoká rozvodovost mají své kořeny v normalizaci.

Rodina prostě jako živočišný jev, nutný z hlediska reprodukce, ale bez morálního rozměru výchovy, odpovědnosti a smyslu života, který je nad pouhým žraním a souložením.

Reklama ODS. Autor: Ivan Langer. "Byla to sázka, jestli kluky z grémia (podtrženo BL) dostanu do plavek," řekl k tomu Langer. Co billboard má voličům sdělovat, není známo. Může však být lehce interpretován jako urážka obětí letošních povodní. Výsměch všem, kterým velká voda vzala domovy i majetek. To Langra nenapadlo?(ŠOK, JČ)

Jiří Hanák započal první den, v prvním prázdninovém měsíci, bohulibou úvahou v „Právu“, ohledně neetické opovážlivosti Jiřího Paroubka, který si dovolil poukázat na původ a rodinné komunistické zázemí Mirka Topolánka. Děd, zakladatel KSČ. Otec, komunistický funkcionář vyššího postavení. O faktu, že Paroubek reagoval na výpady Topolánka na jeho osobu, o tom ani zmínka. O tom, že tato Paroubkova informace, vzhledem k úzkým souvislostem s chováním a vystupováním Topolánka, poskytuje cenné poznání o charakteru veřejně činného a vysoce postaveného nositele, o tom Jiří Hanák nepřemýšlí.

LVI│ Izrael zintenzivňuje snahy zabránit dodávkám ruských systémů protivzdušné obrany S-300 do Íránu podle smlouvy z roku 2007, informovaly v pondělí izraelské noviny Haaretz. „Předseda vlády Bejnamin Netanjahu volal svému ruskému protějšku Vladimiru Putinovi a žádal ho, aby zabránil pokračování kontraktu,“ napsal Haaretz.

Izraelský ministr obrany Ehud Barak hovořil před týdnem na aerosalonu v Paříži s náčelníkem ruského generálního štábu generálem Nikolajem Makarovem a údajně jej „žádal, aby zasáhl a zabránil prodeji zbraní“. Izrael a USA trvají na tom, že dodávka těchto pokročilých komplexů protivzdušné obrany do Íránu by narušila vojenskou rovnováhu v regionu. Moskva donedávna realizaci dodávek odkládala.

Aktuálně, Petr Holub: Po volbách musí daně nahoru. Jinak končí sametové časy ZDE

Vybrala jsem malý úryvek z včerejšího článku na aktuálně.cz, abych v krátkosti demonstrovala, kam se ubírá ekonomický a daňový diskurz v ČR v poslední době. V tak krátké části můžeme najít několik – velmi mírně řečeno – nepřesností.

Manželka předsedy ČSSD Petra Paroubková v pátek prohrála u pražského městského soudu spor, ve kterém požadovala omluvu od vydavatelství Mladá fronta kvůli karikatuře v týdeníku Mf Plus. Karikatura vyšla v týdeníku před rokem a byla součástí článků nazvaného "Jak P. P. stmelila český národ". Text otevírala věta: "Vidím břicho veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkati, řekla si jednou ráno Petra Paroubková, což podle všeho znamenalo, že se probudila vedle manžela."

Paroubková byla v karikatuře vyobrazena při pohlavním styku s manželem. ... "Šlo o přiměřenou kritiku," řekla soudkyně Dagmar Stamidisová.

iHNed: Paroubková žádala omluvu za "nahou" karikaturu. Soud řekl Ne ZDE

Vojenská akce izraelských sil, která měla za následek smrt stovek palestinských civilistů, porušila válečné právo. To je jeden ze závěrů zprávy Amnesty International, která analyzuje průběh 22denního konfliktu v Gaze a na jihu Izraele. Podle zprávy se válečných zločinů dopustili i Palestinci. Nezávislou vyšetřovací komisi vedenou zkušeným právníkem Richardem Goldstonem, která má vojenské akce prošetřit, ustavila také OSN. Izrael s ní však odmítá spolupracovat.

V poslední době se v BL vyskytlo několik článků, v nichž se psalo o demokracii. S ní se spojovaly požadavky, které podle mého s tímto základním konstruktem vlastně nemají co dělat, ačkoliv by si to někdy člověk mohl přát. A protože přílišné zatížení základního výrazu demokracie může mít za následek dost prekérních omylů, v téhle poznámce krátce něco o demokracii.

Zdá se, že ČSSD konečně pochopila, že tupě arogantní a excentrický hejtman Středočeského kraje jí škodí. Rath, který dříve jako šéf Lékařské komory zastával pravicové názory a měl blízko k ODS, se nedávno, po nástupu Jiřího Paroubka do čela ČSSD, stal sociálním, nikoli demokratem, ale populistou (i když jeho vyhrožování veřejnosti, že jeho kraj přestane platit poplatky za své občany, pokud ČSSD prohraje volby, je ještě horší než populismus, neboť v něm Rath vychází z logiky, že peníze daňových poplatníků jsou nástrojem, jimž může daňovým poplatníkům vyhrožovat).

Zpravodajství České televize a Idnes.cz bylo v posledních dnech přeplněné zprávami o vyklizení squatu Milada v Praze-Tróji a následných demonstracích jeho obyvatel a jejich příznivců. I já se pokusím s několikadenním odstupem shrnout svůj pohled na věc.

V případě vily Milada šlo, podobně jako v minulosti v případě aféry Ungdomshuset, o vyklizení objektu, na který v danou dobu neměli jeho obyvatelé žádný právní nárok. V obou případech je kritizována jak samotná podstata vyklizení, tak jeho brutální forma. Přesto lze však vidět četné rozdíly mezi těmito dvěma případy.

Musím reagovat na některá obvinění, jež se objevila ve článcích o squatu Milada ZDE ZDE, píše Jan Raszyk.

.... Squatting jako alternativní životní styl má ovšem k bezdomovectví daleko. Jeho vyznavači jsou hrdi na to, že nemusí platit elektřinu (žádnou neužívají), vodu (potřebují jí málo a tu si donesou) a nájem (bydlí v objektu, který v katastru nemovitostí prakticky neexistuje). Jejich hudební a kulturní vyjádření pochopitelně nese neklamné stopy této kýžené nezávislosti. Ta hudba se mi sice nelíbí, ale ani oni nepatří k pravidelným návštěvníkům Státní opery a Pražského jara.

Jediný narkoman byl z Milady dávno vyhnán, marihuany se nevykouřilo více než na sousedních vysokoškolských kolejích. Škoda, kterou způsobili jejich psi, byla zaplacena a psi odstraněni, noční klid domluven právě se sousedními vysokoškoláky a časově dodržován. Nebyla to jistě žádná idyla, ale squatteři se celých dvanáct let o tento právně neexistující objekt starali a je především jejich zásluhou, že se neocitl v rozvalinách stejně jako mnohé takzvaně špatně privatizované objekty v celé České republice. Takových dříve kvetoucích hostinců a dokonce i zámků zná každý jistě celou řadu. Záchranu vily ocenil nedávno i ministr Kocáb na více než 10 miliónů Kč. ...

Neviditelný pes, SPOLEČNOST: Radim Uzel: Ještě něco k tomu nešťastnému squatu Milada ZDE

Gandalovič, Topolánek, Langer, Vodrážka. Letně oděné panoptikum bude našince provázet i na poutačích při Jadranu, kde od meziválečné republiky zatím levitovaly výhradně fámy modrých žraloků vybíravých – požírajících české učitelky… Tito dravci plní výjimečně slib: „Padni komu padni.“

Lokalita: Palackého náměstí

Squatting jako TÉMA BL

Zamyšlení Ivana Štampacha „Na co bych myslel při minutě ticha v Ďáblicích“ jako reakci na projev Stanislava Stránského 26. 6. 2009 na hřbitově v Ďáblicích u příležitosti Dne politických vězňů se jeví jako zmatené a rozměklé, tak typické pro dnešní situaci v České republice, píše dlouholetý předseda Československého sdružení v Kanadě (Czechoslovak Association of Canada - CSAC) a šéfredaktor časopisu Západ, Miloš Šuchma.

Zatímco projev Stanislava Stránského, který zažil jako oběť nejhorší doby komunistické tyranie je možná pro někoho syrový, je ale naprosto pravdivý.

Bývalý irácký prezident Saddám Husajn nechal svět věřit v to, že disponuje zbraněmi hromadného ničení, protože nechtěl Íránu ukázat slabé místo. Podle čtvrtečního vydání deníku The Washington Post to řekl vyšetřovateli FBI nedlouho po svém zadržení a dva roky předtím, než byl koncem prosince 2006 popraven. Podle odtajněných záznamů navíc nejenže označil Usámu bin Ládina za fanatika a tvrdil, že s jeho al-Kajdou nemá nic společného, ale dokonce řekl, že se cítí ohrožen „fanatickými“ íránskými vůdci a byl kvůli nim připraven uzavřít bezpečnostní dohodu se Spojenými státy.

Novinky, 2. 6. 2009: Saddám nechal svět věřit, že má chemické zbraně, bál se Íránu ZDE

Finanční problémy Kalifornie nejsou žádnou novinkou. Naopak, trvají již dlouho, koneckonců na základě slibů, jak „zatočí s dluhy“, byl Arnold Schwarzenegger zvolen.

Nejedná se tedy výlučně o dopady finanční krize, byť ta stále ještě osmou největší ekonomiku světa zasáhla opravdu tvrdě. Snížení cen nemovitostí vyvolal efekt „negative equity“, tedy záporného bohatství (tento efekt se v celých USA odhaduje na neuvěřitelných 14 bilionů dolarů), kdy Kaliforňané zjistili, že jejich hypotéka často několikanásobně překračuje skutečnou hodnotu jejich domu. Na to doplatila daň z nemovitostí, která se odvozuje od hodnoty domu. Prudce se zvyšuje nezaměstnanost, která v rámci USA patří k nejvyšším. To zase vede k výpadkům daně z příjmů.

Položil jsem si otázku, proč asi byl napsán text: "Český antikomunismus jako pokus o obnovu hegemonie" . Čemu asi měl pomoci? Pak mi z toho vznikly některé otázky nadhozené nejen nadpisem mého příspěvku. Nakonec z toho bylo celkem 14 zastavení, a to nejen pro vzývanou – ale zároveň problematickou – „střední třídu“. Mám za pochybné, že by v současné recesi kapitalismu mohla být zrovna KSČM jako parlamentní strana tím činitelem, který by konečně tu O. Slačálkem postrádanou hegemonii stabilizoval.

Po několik minulých týdnů byla pozornost světa soustředěna na Írán, kde došlo k silným veřejným nepokojům v souvislosti se spornými prezidentskými volbami.Nyní se zdá zcela jasné, že Ahmadínedžád bude uveden do úřadu prezidenta na další období s plnou podporou ajátoláha Alího Chameneího. Prezident Obama je pod značným tlakem zejména konzervativních sil ve Spojených státech, aby ve věci íránských voleb zaujal „tvrdší“ postoj.

Poražený íránský prezidentský kandidát Mir Hosein Musáví ve středu zdůraznil, že považuje novou vládu Mahmuda Ahmadineážda za nelegitimnní a požadoval, aby protesty pokračovaly.

Ve vzdorném prohlášení, zveřejněném na jeho serveru, požaduje Musáví také propuštění uvězněných "dětí revoluce" . reformistických osobností zatčených od voleb. Šéf íránské národní policie uvedl, že bylo zatčeno 1032 osob, avšak většina z nich byla propuštěna. Ostatní byly předány "veřejným a revolučním soudům".

Na webu Al-Džazíry jsem se ráno dočetl, že prý íránské milice Basídž podaly trestní oznámení na bývalého prezidentského kandidáta Míra Hosejna Musávího. Měl se prý dopustit hned několika trestných činů ohrožujících bezpečnost země; mezi nimi se však zvlášť vyjímá především "šíření pesimismu". To mi připomnělo, jak je vlastně rejstřík triků používaných elitami chudý a jak se až do omrzení opakuje.

Fígl spočívá v tomto: Věci se nedaří tak, jak by to majitelé klíčů rádi viděli - ekonomice se nevede, proběhly nebo se chystají sociální nepokoje, někdo vyhodnotí stávající vývojové trendy a předpoví nepěkné věci - ale všechno běží rutinně dále, jako by se nic nedělo; a jakmile někdo na problémy skutečně nahlas upozorní, okamžitě je problém uzavřenou elitou žijící ve světě soukromých abstraktních představ "subjektivizován". Trvá se tedy na tom, že stav světa "sám o sobě" je "přirozeně" zcela v pořádku, problém však prý představuje údajné zhoubné působení těch, kdo měli tu drzost o něm vůbec hovořit. Symptom je vydáván za příčinu. Oblíbená obvinění z "defétismu" nebo "pesimismu" sugerují, že je to posel špatných zpráv, nikoliv nezvládnutý stav světa, v čem koření potíže. Jak známo, v minulosti se poslové špatných zpráv popravovali. Uvidíme, jak nakonec dopadne Musáví. Zatím se zdá, že by za mřížemi mohl velmi brzy skončit nejen on, ale veškeré hlavy opoziční frakce íránské věrchušky včetně exprezidenta Chatámího.

Demokracie do českých zemí přišla po roce 1989 jako heslo, kterým se legitimizovali noví pretendenti o moc bez ohledu na to, jak moc ve svém počínání dodržovali či naopak nedodržovali demokratické zásady. V první etapě tedy nedodržovali. To samé ovšem platilo i o všech etapách následujících.

Jaká je vlastně vůbec to demokratické chování?

Určitě je nelze smrsknout na ono „můžeme si psát, co chceme, a nezavřou nás“. Ani to totiž není pravda (vnímaví čtenáři BL jistě sami sestaví celý seznam slov, vět i myšlenek, za které jim hrozí kriminál). Ale i kdyby to byla pravda, je to málo.

Jiří Linek předal Britským listům text projevu Stanislava Stránského z 26. 6. 2009 u ďáblického památníku obětem komunismu. Text se tam objevil 1. července. Nahrazení demokratické politické konfrontace násilným potlačováním odlišných komunistických a socialistických postojů, jakož i stanovisek nesocialistických a nekomunistických v období zejména po 25. únoru 1948 je nepochybně smutnou kapitolou českých dějin.

Na všechny, kdo byli oddáni demokracii a zaplatili za to životem, poškozeným zdravím, vězením, ztrátou zaměstnání či možnosti studia, nuceným přesídlením nebo jinou újmou, přirozeně s respektem a pietou vzpomínáme. Protože jsem si sám odseděl čtyři roky za „přípravu na opuštění republiky a přípravu na podvracení republiky ve spolupráci s cizí mocí“ a dalších patnáct let jsem nesměl pracovat podle dosažené kvalifikace a musel jsem pravidelně chodit na výslechy, cítím se kompetentní zaujmout stanovisko ke Stránského projevu.

Michael Kocáb (i Stanislav Křeček) mají pravdu – každý má právo na svou kulturu a každý má právo na bydlení. Pokud ovšem neohrožuje konáním spojeným s onou kulturou platné právní a společenské normy a způsobem bydlení neobtěžuje své okolí.

Sám Kocáb označil během vyjednávání se squattery případný pozitivní výsledek dalších jednání (=nalezení nového místa pro squat) jako nesystémové. Proč však má být nesystémovým? Jen v Praze samotné jsou jistě desetitisíce lidí, kteří by uvítali možnost využít nějaký nepoužívaný objekt, opravit si jej, okolí zvelebit, starat se o něj a žít si v něm sice podle svého, a neobtěžovat přitom sousedy popíráním jejich práva na noční klid. Jen squatterům, kteří nerespektují platné právo ani své sousedy a když dojde ke konfliktu, přiváží se ke komínu, je dáno, že se jich zastane ministr a bude pro ně ono nesystémové řešení vyjednávat.

Velmi na mne zapůsobil článek pana Hoška a zejména jeho omluva jeho dětem za to, že za normalizace nekolaboroval, a tak si znemožnil kariéru, relativní bohatství (v té době dostupné vlastně jen komunistickým aparátčíkům a lidem, jako je Karel Gott) a dobré ekonomické a společenské postavení po roce 1989.

Možná by mne pan Hošek úplně šokoval, kdybych už ve svém životě neslyšel ještě něco neuvěřitelnějšího: bývalý aparátčík (po roce 1990 na významné funkci vlastně až dodnes) mi s pýchou a ďábelským pohrdáním v hlase říkal, že je pyšný na to, že kolaboroval, a tak zajistil rodinu, zatímco lidé jako Milada Horáková a jiní, kdo skončili v lágrech, jsou pro něj pitomci, kteří se neuměli zorientovat.

Navrhuji proto, aby se hrdinové druhého odboje (proti nacismu) prohlásili za nezodpovědné idioty, kteří raději riskovali život (a často skončili v Osvětimi apod.), než aby se věnovali svým rodinám s legitimací člena NASDAP v kapse.

Možná – aspoň předběžně – stojí za úvahu představit si, jaké asi množství představuje jedna tuna nějakého materiálu (je to 10 metrických centů). Naložený vagon představuje v průměru 10 tun. Člověk si přitom stěží představí 1 kg plynu; tím méně „metrák“ oxidu uhličitého. Desítky miliard tun zplodin přitom přicházejí každoročně do ovzduší díky činnosti člověka, anebo jeho vinou. Bylo by škoda přehlédnout jednu iniciativu těchto dní.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V květnu 2009 přispělo celkem 257 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 92 324 04 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 5. 2009 částku 60 385,44 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a €761,80.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.