2. 11. 2023
Zdá se, že tamní ilegální osadníci mohou páchat násilí na Palestincích beztrestněji než kdykoli předtím, čímž riskují vypuknutí nové intifády.
Zatímco se oči světa pochopitelně upírají na krveprolití v pásmu Gazy, násilným projevům tzv. izraelsko-palestinského konfliktu na Izraelem okupovaném Západním břehu Jordánu se dostává ještě méně pozornosti, než si zaslouží. Od útoku Hamásu 7. října se na Západním břehu prudce zvýšil počet obětí. Bylo zde zabito více než 100 Palestinců, včetně civilistů, píše na webu Responsible Statecraft Paul R. Pillar.
Většina osob přišla o život v rámci zrychlených operací Izraelských obranných sil (IDF) na Západním břehu Jordánu, a to formou razií, hromadného zatýkání a potlačování protestů. Zintenzivnění izraelského použití síly zahrnovalo dokonce letecký útok na mešitu v uprchlickém táboře ve městě Dženín - což je na Západním břehu, kde Izraelci obvykle spoléhají na pozemní síly, vzácnost.
Další násilí přišlo z rukou izraelských osadníků, jejichž pobyt na okupovaném Západním břehu Jordánu a ve východním Jeruzalémě je všeobecně uznáván jako porušení mezinárodního práva. Úřad OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí jen za první dva týdny současné krize zaznamenal 100 útoků izraelských osadníků na palestinské obyvatele. Úřad OSN poznamenal, že to představuje v průměru téměř osm takových incidentů denně, přičemž od začátku letošního roku činil denní průměr tři incidenty.
Souvislost
mezi osadnickým násilím a událostmi tohoto měsíce v jižním Izraeli a
pásmu Gazy má dva aspekty. Jedním z aspektů je skutečnost, že izraelský hněv způsobený
útokem Hamásu a prolnutí těchto emocí do obecné nenávisti vůči palestinským
Arabům způsobily, že v současné době je „lovecká sezóna“ na Palestince ještě intenzivnější
než dříve. Druhým důvodem je fakt, že současná pozornost, kterou tisk,
zahraniční vlády a svět obecně věnují Gaze, představuje pro osadníky
příležitost k násilnému a nezákonnému řádění na Západním břehu Jordánu, aniž by
na sebe upozornili. Izraelský analytik Mezinárodní krizové skupiny Mairav
Zonszein poznamenává, že rozdíl mezi současností a dřívějškem spočívá v tom, že
k osadnickému násilí dochází, "aniž by mu média věnovala téměř jakoukoli
pozornost".
Tento vývoj je v zesílené podobě pokračováním dlouhodobějších trendů ve fyzickém utrpení Palestinců na Západním břehu Jordánu. Ke spoustě z téměř 1 600 úmrtí Palestinců z rukou Izraelců v období od roku 2015 (tedy od posledního velkého izraelského útoku na Gazu v roce 2014) do letošního srpna došlo na Západním břehu Jordánu. Násilí se zintenzivnilo v roce 2023, ještě před 7. říjnem. Tento rok má nakročeno k tomu, aby se stal nejsmrtelnějším rokem pro obyvatele Západního břehu Jordánu od roku 2005, kdy OSN začala vést tyto záznamy.
Nárůst izraelského násilí na Západním břehu zjevně souvisí s nástupem krajně pravicové izraelské vlády k moci na začátku letošního roku. Izraelská reakce na osadnické násilí jej de facto často povoluje nebo schvaluje, přičemž vojáci IDF stojí stranou nebo se dokonce na některých násilnostech podílejí. Jeden z nejvýznamnějších extremistů, který je v současné době u moci, ministr národní bezpečnosti Itamar Ben-Gvir - sám osadník ze Západního břehu – slíbil, že zdarma rozdá až 10 000 pušek izraelským občanům, včetně osadníků ze Západního břehu.
To vše je součástí dlouhodobějšího procesu, kdy si jeden etnicky a nábožensky definovaný národ podmaňuje jiný podobně definovaný národ a kdy jsou po sobě jdoucí izraelské vlády odhodlány udržet nadvládu židovského Izraele nad celou zemí mezi Středozemním mořem a řekou Jordán. Součástí tohoto postupu je blokáda, pravidelné "kosení trávy" vojenskou silou a občasné zmírnění bídy, aby tito Arabové nepřekáželi izraelským ambicím. Útok Hamásu samozřejmě rozbil některé předpoklady, na nichž tato strategie spočívala.
Druhou částí
tohoto vzorce bylo postupné vysídlování Palestinců ze Západního břehu Jordánu. Ačkoli se v mnoha případech osadnického násilí projevuje prostá
nenávist a fanatismus, většina z nich je spíše promyšlenou snahou učinit život
palestinských sousedů tak mizerným - nebo tak neekonomickým vzhledem k osadnické
taktice, jako je vandalské ničení olivových hájů nebo odpírání vody a pastvin
potřebných pro stáda dobytka -, aby se tito sousedé vzdali a odstěhovali.
Zrychlená protipalestinská osadnická aktivita v tomto měsíci zahrnovala mnoho
takovýchto způsobů zastrašování. Izraelská organizace na ochranu lidských práv B'Tselem
začátkem tohoto měsíce oznámila, že v předchozím týdnu opustilo své domovy ze
strachu o život a živobytí celých osm komunit na Západním břehu Jordánu
čítajících 472 lidí.
Současná válka, plná izraelských příkazů milionům obyvatel Gazy, aby se vystěhovali z oblasti, kterou izraelská armáda změnila v zónu volné palby, vyvolala v celém regionu obavy z nové Nakby neboli katastrofy - dalšího pokračování války ze 40. let 20. století. Obavy získaly na věrohodnosti po úniku plánovacího dokumentu izraelské vlády, který vyzývá k násilnému přesunu obyvatelstva pásma Gazy na Sinaj. Snad jediné, co Izraeli brání v pokusu o realizaci takového plánu, je to, že egyptská vláda má řadu důvodů odmítnout účast na jakémkoli takovém plánu.
Tento plán se týkal Gazy, ale obyvatelé Západního břehu Jordánu se pravděpodobně mohou nejvíce obávat jakéhokoli nového masového vysídlení nebo etnických čistek. Gaza je vězením pod širým nebem, ale Západní břeh Jordánu s východním Jeruzalémem je odměnou - zemí, kterou izraelští zastánci tvrdé linie chtějí jen a pouze pro své vlastní lidi.
Další dynamikou, kvůli níž se Západní břeh od 7. října stále více stává sudem s prachem, je nepřekvapivý nárůst hněvu a odporu mezi Palestinci, kteří zde žijí. Součástí toho je i strach z nové Nakby. Součástí jsou i oběti zvýšeného násilí ze strany osadníků a použití vojenské síly ze strany IDF.
Další velkou část tvoří hněv nad smrtí a devastací, kterou izraelský útok na pásmo Gazy způsobil palestinským bratrům, kteří tam žijí. Nejde o podporu Hamásu. Je to otázka pocitu bolesti spoluobčanů a obecného rozhořčení nad tímto masovým utrpením.
Šance na novou intifádu neboli lidové povstání na Západním břehu Jordánu byla značná již před 7. říjnem a nyní je ještě vyšší. V současné atmosféře by nová intifáda byla pravděpodobně přinejmenším stejně násilná jako ta poslední. Sama o sobě by představovala výrazné rozšíření války v Gaze. A tím, že by se celý tzv. izraelsko-palestinský konflikt stal mnohem rozsáhlejším, zvýšila by se možnost zapojení libanonského Hizballáhu.
Celý text v angličtině ZDE
Diskuse