10. 8. 2020
Rašeliniště nyní pokrývají asi 3 % povrchu Země a obsahují přinejmenším třetinu uhlíku obsaženého v půdě - více, než je uloženo ve všech světových lesích.
Rašeliniště zvláště vynikají v ukládání uhlíku kvůli studeným, vlhkým a kyselým podmínkám, které uchovávají několikametrové vrstvy staré rostlinné hmoty. Vědci věnují těmto enormním zásobám uhlíku obzvláštní pozornost a kladou si otázku, nakolik teplejší a sušší podmínky v rašeliništích mohou spustit mikrobiální procesy, které uvolní uhlík ve formě oxidu uhličitého a metanu do vzduchu, což by posílilo cyklus oteplování atmosféry.
Studie zjistila, že v pouhých třech letech se všechna oteplující se rašeliniště změnila z akumulátorů uhlíku v původce emisí.
K této fundamentální změně charakteru rašelinišť došlo i při umírněném oteplení a byl zaznamenán únik uhlíku 5-20 x rychlejší než historická tempa akumulace.
Teplejší podmínky se přímo promítly do vyšších emisí uhlíku, přičemž nejteplejší podmínky emitují nejvíce oxidu uhlíku a metanu. Vědci byli překvapeni, když zjistili takovou lineární vazbu mezi oteplováním a úbytkem uhlíku.
Úpadek rašeliníku rodu sphagnum přitom výrazně přispěl k celkovému úbytku uhlíku.
Podrobnosti v angličtině: ZDE
Diskuse