Virus a jeho geneze?

21. 8. 2020 / Miloš Dokulil

(Taky záminka k uvažování o nesamozřejmosti života a jeho úskalích)

Pochopitelně se nemálo teď píše i hovoří o virech či přímo o virózách. Konkrétně především o „covid-19“ (tj. o „koronavirové nemoci z roku 2019“, kdy se představil kromě odborné veřejnosti zřejmě taky skromně nejdřív ojedinělým vzorkům z desítek milionů lidí z té veřejnosti, která se na viry hned či dosud pohostinsky nespecializovala). (Taky se o tom viru píše ve formuli: „SARS-CoV-2“; přičemž ta výchozí zkratka pochází z angličtiny a je již nějakou dobu v oběhu i mezi laiky, s významem „závažný akutní respirační syndrom“. To jen na okraj dění. Už se hlásá, že ne každá podzimní „chřipka“ musí být zrovna běžnou a známou chřipkou, až nastane teď podzim.) Je to ze sedmi typů virů již čtvrtý známý podtyp koronaviru napadající rovněž lidskou populaci. (Zatím nevíme, zda se podaří vyvinout látku, která by jednorázovou injekcí chránila trvale před nákazou koronavirem.)

 

Podle informací Světové organizace zdraví (WHO) k včerejšímu dni (tj. k 20. srpnu 2020) máme – byť ne přijatelně přesně – evidováno již 22 256 220 potvrzených případů nákazy, zahrnujících 782 456 případů, které skončily smrtí těch takto onemocnělých (i když statistiky zdaleka nejsou dost spolehlivé). Celá polovina tímto virem nakažených se v současnosti vyskytuje na americkém kontinentě. V Evropě bylo zatím postiženo zmíněným typem viru skoro 4 miliony lidí. (Zatím netušíme, zda nemáme očekávat „druhou vlnu“ této pandemie.)

Mezi tu „žoužel“ mikroorganismů napadajících taky člověka patří baktérie a viry. Přitom viry mohou být až tisíckrát menší než baktérie; i proto hodně dlouho nebyla proti žádným virům účinná ochrana. (Vůči baktériím disponujeme nyní antibiotiky, jež ovšem jsou vůči virům neúčinná.) Nejmenší viry mají velkost pouhých 20 nm; tj. 20 miliardtin metru, či miliontin milimetru (mimo jakékoliv přijatelné „praktické“ představy pro běžný život, o technických možnostech v takových rozměrech nějak být lidsky adresný nemluvě).

Učebnicově dobře již utvořeným buňkám („eukaryonta“; řecky „eu“ = „dobrý“ + „karyon“ = „jádro“; podle anglických zvyklostí nám vypadlo v česky citovaném sousloví „n“!) jsou nyní běžně dávány jako východisko schématického rozvětvení života baktérie a tzv. archaea; nebývají tam jmenovitě nějak začleňovány viry. Viry mají jednodušší celkovou svou biologickou „stavbu“ než třeba baktérie a v těch základních schématech počátků organického života začleněny nejsou. Pročpak asi?

((Až příliš jsme si zvykli jen si vždycky „vyklikat“, CO nějak zřejmě – ne vždy „stejně“ – je, nikoli PROČ ASI TOMU TAK JE. Též z právě uvedených důvodů jsem si dovolil na konci předchozího odstavce poněkud opovážlivě zadat tu svou ne zrovna snadno zodpověditelnou otázku. Může, či nemůže [a pročpak asi tak či onak] být právě kategorie virů v historickém podloží života složitějších organismů, jak by se taky mohlo někdy zdát? A potom taky historicky předcházet třeba buněčnému životu? Abych nezaplašil možné pocvičení našich mozkových dispozic, ke zrovna vytčené tématice se pochopitelně vrátím „jindy“. A možná s adresným vyústěním kolem dalších otázek v souvislosti s existencí života na této planetě.))

0
Vytisknout
2042

Diskuse

Obsah vydání | 25. 8. 2020