Přísaha
7. 6. 2021 / Jiří Hlavenka
čas čtení
5 minut
Šplhá se průzkum od průzkumu nahoru, po čtyřech měsících od vzniku je na pěti procentech - myslím, že to nemá v historii obdoby.
Je snadné se příznivcům tohoto subjektu smát jako zmateným voličům přesunujícím se od šílence k podvodníkovi a zase nazpět. Není to tak jednoduché a myslím že to není ani pravdivé.
Zkuste vyjít za hranici města a ptát se lidí na jednu věc: jestli si myslí, že v naší zemi vládne spravedlnost. Jestli si myslí, že právo platí pro všechny stejně, pro chudého i pro bohatého, pro mocného stejně jako bezmocného. Jestli důvěřují těm nahoře, že mají čisté úmysly, pracují v náš prospěch a nevysmívají se nám do obličeje. Jestli necítí bezmoc, zlobu a smutek.
Znáte odpověď, že? Pak znáte recept na nečekaný vzestup subjektu Roberta Šlachty.
Vcítit
se do nálady voličů a udeřit na tu nejsilnější strunu není snadné. Když
před dvěma lety vznikl projekt Trikolóry, jeho tvůrci si mysleli, že
to postaví na národovectví, odporu proti EU a cizáctví vůbec, na odporu
vůči všem těm novotám a na starém dobrém sobectví.
Vypadalo to jako
profesionálně sestavený recept, který nemůže selhat, ale ukázalo se, že
tak silné zase tyto city v populaci nejsou. Trikolóra si brzy sáhla na
strop, sponzoři to odpískali a stopli finance.
Trikolóra navíc nebyla
uvěřitelná, protože i hodně prostinký volič poznal, že to je jen
recyklát notně obnošených politiků a političek, kteří se dovedou
profesionálně usmívat na billboardu, ať to logo vpravo dole je, jaké
chce.
To architekti Roberta Šlachty uvažují lépe, a navíc se
dokonale trefili do nálady doby.
Sociolog Daniel Prokop používá termín
"lidé, kteří ztratili důstojnost", což je přesné, jen by to chtělo
použít termín "self-esteem", pro který není přesné české synonymum
(možná je bližší "sebeúcta").
Pokud máte zřetelné přesvědčení, navíc v
tomto případě ještě víceméně odpovídající pravdě (!!), že s vámi jen
vymetají, opovrhují vámi a smějí se, jak s vámi podesáté "vyje*ali", pak
to nevyváží ani to že máte pravidelnou výplatu. Co chcete ze všeho
nejvíc? Spravedlnost, která vám ten self-esteem vrátí.
Jak je
možné, že to naplňuje tak bizarní osoba, jako je Šlachta?
Z několika
důvodů. Za prvé je nový a ještě se nestihl znemožnit. Za druhé je to
policajt, "ten kdo zatkl premiéra", lovec velkých hlav. Ulovil jednu,
uloví další - je to ten, který se nám o tu spravedlnost postará.
Za
třetí to je člověk z lidu, člověk odvedle; je v tričku a mračí se,
ostatně tak jako my všichni; je náš.
A za čtvrté si to tvrdě
odpracovává, objíždí kulturák za kulturákem, náves za návsí, vykládá si s
každým. Je zarputile pracovitý (což Klaus mladší nebyl, svou tour
zabalil po pár vesnicích a voliči vycítili, že mají před sebou jen
dalšího žvanivého lenocha).
Tohle všechno je důležitější než
"nepodstatné" detaily, jako že jde o hnutí jednoho člověka (ani se
nesnaží předstírat, že je jich víc), že nemá vůbec žádný program kromě
toho, že nám sám v jedné osobě nějak zabezpečí spravedlnost, bezpečí a
zlikviduje korupci, ani to, že jako policajt spíš zvoral to, na co sáhl, a
ostatně nemálo přispěl k nástupu Andreje Babiše k moci.
Identitární
politika ostatně stojí na tom, že se volič osobně identifikuje s lídrem,
že k němu emotivně přilne a toto lepidlo drží velmi dlouho. Takhle
ostatně šel nahoru Babiš, a trvalo více než pět let, než se emotivní
vazba voličů na jeho osobu začala odlepovat.
K úspěchu
politického "projektu" (Přísahu skutečně nejde označit za stranu ani
hnutí) potřebujete tři ingredience: vyhmátnutí struny, na kterou voliči
slyší, nalezení uvěřitelného lídra a náladu doby, do které se musíte
trefit v tu nejpřesnější chvíli, ani brzy, ani pozdě.
Viz propadák
Mikuláše Mináře, který přišel s dobrou strunou a dobrou osobou, jen o
rok později než měl.
Robert Šlachta přichází v době, kdy na všechny
ještě doléhají důsledky "zimy trvající patnáct měsíců", kdy pocit, že s
námi vymetli ještě tvrději než kdykoli dříve (aniž se to "těch nahoře"
jakkoli dotklo), je nejsilnější.
S panem Šlachtou bude ještě
mrzení. I on má samozřejmě svůj strop, ale dosažení pěti procent v
preferencích je zásadní milník, za kterým následuje obvykle jen další
vzestup, byť nemusí být silný.
Na parlament to stačit bude, a situace,
kdy právě on může být tím, který - tak jako kdysi Věci Veřejné, s nimiž
má mimochodem mnoho společného, možná i hlavního sponzora - umožní
sestavení většinové vlády buď Babišovi, nebo koalici demokratických
stran, není vůbec nepravděpodobná.
77530
Diskuse