Jakobyevropanství

11. 6. 2021 / Karel Dolejší

Schválení rezoluce o Babišově střetu zájmů Evropským parlamentem předcházela špinavá lobistická kampaň cílící na europoslance. Došlo k tomu v situaci, kdy se Babišovi ministři dlouhodobě účastní ani ne poloviny evropských ministerských jednání, ČR čelí žalobě kvůli omezování volebního práva občanů EU a současně podkopává práci evropských zdravotnických orgánů, když neuznává očkování látkami schválenými Evropskou lékovou agenturou provedené mimo území EU, ale současně Orbánovu Maďarsku bez problémů uzná očkování problematickými látkami - ruským Sputnikem a čínskou vakcínou Sinopharm, jejíž účinnost byla právě vážně zpochybněna.

Andrej Babiš byl vždy "proevropský" pouze v té míře, v jaké to vyžadovaly obchodní zájmy nepřiznaného majitele Agrofertu a politické strany ANO. Je tedy jen logické, že pokud v Bruselu nastaly problémy kvůli jeho rozkrádání evropských dotací, může bez problémů otočit na pětníku a začít fandit kterémukoliv jinému kontinentu na světě. Například Asii, protože z Číny bere ANOfert stále více úvěrů.

V tomto směru se Česká republika výrazně liší dokonce i od sousedního Polska, které je na tom s omezováním volebního práva cizinců víceméně stejně. Polští politici však - jak liberální opozice, tak vládní konzervativci - neustále hledají způsob, jak by mohli s Bruselem vycházet po dobrém. Pro vládu i opozici je význam členství země v EU nabíledni, protože bez ní by zdaleka nemohla dosáhnout současného mezinárodního vlivu. PIS v zásadě vyhlásila podporu členství Polska v EU za vlasteneckou povinnost, kdežto opoziční strany ji kritizují, že je nedostatečně proevropská. Navzdory vážnému sporu ohledně zničení nezávislosti polské justice, který určitě jen tak neutichne, je celkový postoj Varšavy k unii až do této chvíle vstřícný a pozitivní.

Jenže PIS je sice populistická, nicméně svým způsobem klasická politická strana. Má dlouhodobý program, v něm docela kvalitně vybrané zahraničněpolitické priority, atd. Nehrozí, že by tohle všechno přes noc vyhodila z okna.

To může udělat jedině soukromě vlastněná jakobystrana českého premiéra, která se točí jako korouhvička ve vánku aktuálních průzkumů veřejného mínění - a poddává se pravidelně i větrům premiérovým. Včera zvala Němce do Prahy na pivo, dneska jsou zahraniční turisté škodliví cizáci. Včera vypověděla ruské diplomaty, dnes uznává očkování Sputnikem.

Teoreticky by mohla premiéra v jeho zahraničněpolitických piruetách brzdit koaliční strana a s ní podepsaná koaliční smlouva. Jenže jeho partnerem je prohradní, národně socialistická ČSSD v čele s Hamáčkem, který pěstuje dobře doložené vazby s čínskou a ázerbájdžánskou lobby a chystal proslulou cestu do Moskvy v době odhalení kauzy Vrbětice. Od takové strany by jasný evropský kurz ve stylu Špidlových nebo aspoň Sobotkových sociálních demokratů čekal jen hodně velký naiva.

ANO i ČSSD jsou v zásadě jako celek zřetelnými představiteli českého jakobyevropanství. V minulosti postoj ČR k EU vážně zpochybňovaly jen jednotlivé protievropské postavy, jako byl Václav Klaus senior či Jan Zahradil. Dnešní předseda ODS v jejich stopách rozhodně nekráčí a troufl si veřejně se zastat i evropského programu "zezelenání" ekonomiky. Nejpotrhlejší ódéesácké euroskeptiky sebou Klaus jr. odvedl do Trikolóry (dnes Trikolora Svobodní Soukromníci).

Proměna Česka v Babišistán neprobíhá formou otevřeného rozkolu, jaký vyvolali třeba brexitéři. Nikdo relevantní kromě Okamury otevřeně neřekl, že chce, aby ČR z unie vystoupila. Postupně se však proces, v němž se tento stát pomalu přibližoval evropským standardům, proměnil v naprostý opak. Vládnoucí oligarchické struktury a jejich politické divize odvádějí republiku směrem na východ. Kolem nového dramatu ještě setrvačností stojí kulisy předchozího představení a matou část přihlížejících voličů.

Avšak neměly by.

Babišův rozchod se evropskou politickou kulturou a hodnotami je zcela zjevný a netřeba čekat na to, až se po volbách v koalici s Okamurou a komunisty odhalí v "plné kráse".

3
Vytisknout
5522

Diskuse

Obsah vydání | 15. 6. 2021