Jaký byl postoj komunistické věrchušky vůči demokratizačním snahám Čechoslováků v roce 1968
22. 8. 2021 / Jan Čulík
čas čtení
3 minuty
Foto: Satirický týdeník Dikobraz v květnu 1968 kritizuje Dubčeka, který se snaží blokovat svobodu československých médií
Tohle je zásadní text: https://a2larm.cz/2021/08/obrodny-proces-zlata-sedesata-o-cem-vlastne-hovorime-kdyz-mluvime-o-prazskem-jaru/ Úplně mimo naše zastaralé sentimentální uvažování., píše František Řezáč.
K tomu dodává Jan Čulík:
Je samozřejmě známo, že když Dubček zrušil cenzuru, otevřela se
stavidla a společnost začala otevřeně mluvit o zločinech
stalinismu. Jak říká v jednom z těch rozhovorů Pithart, ono se to
prostě nedalo zastavit. Záhada je, proč Dubček tu cenzuru zrušil.
Heimannová argumentuje, že Dubček měl ze Slovenska zkušenost
frakčních bojů ve straně, v nichž zvítězil, a že to zřejmě udělal
z nějakých důvodů, aby potlačil svou opozici, nikoliv pro
demokracii.
Samozřejmě, že ani reformní komunisté neuznávali právo
nekomunistů na politické angažmá a byli vůči němu v defenzívě.
Pražské jaro bylo spontánním hnutí médií a intelektuálů - proto se
- taky to říká Pithart - nic neudělalo. Jen se pořád diskutovalo.
To totiž uměla médja a státní struktury byly nedůvěřivé a
neochotné,
Na druhé straně - a je to v Pithartově knize Osmašedesátý - oni i
ti vedoucí reformní komunisté nakonec podlehli průzkumům veřejného
mínění - kdo by nepodlehl. Tuším v Mlynářově pamětech Mráz
přichází z Kremlu se dočtete, jak se Smrkovský a Černík kdesi na
obědě v kantýně ÚV KSČ navzájem vytahovali, že jsou na prvním či
druhém místě v žebříčku popularity politiků. Tuším, že Smrkovský
tam říká, já jsem o jedno místo nyní poklesl, musím něco s tím
dělat.
Na třetí straně - od cca května 1968 byl Dubček a vedení KSČ v
prezidiu od obrovským tlakem od spojenců, především Waltera
Ulbrichta z NDR, a pak Brežněvova vedení, aby spontánní
demokratizaci potlačil. Ulbricht zcela bezostyšně varoval, že
demokratizací ohrožují Čechoslováci střední Evropu jadernou válkou
se Západem. Pozoruhodně, toto byl argument, kteří opakovali
východoněmečtí historikové na jedné akademické konferenci v Itálii
ještě v roce 2005!
Takže - ano. I reformní komunisté měli nedůvěru vůči spontánním
akcím občanů, pak ale vznikla nekritická podpora pro ně zejména
poté, co se Dubček a společníci octli pod tlakem Sovětského svazu
a NDR.
Ovšem je pravda, že ve vedení státu a strany byli většinou zcela
nekompetentní lidé: Mlynář o tom píše v pamětech Mráz přichází z
Kremlu, že jednání v předsednictvů KSČ bylo neskutečné - nikdy
neexistovala žádná agenda schůze a přítomní tam nesmyslně
blábolili o ničem - nikdy se nic neudělalo a o ničem se
nerozhodlo.
Prvotním cílem komunistických politiků bylo zachovat si funkce.
Premiér Oldřich Černík posléze uznal, že to byla chyba. Řekl,
podle Mlynáře, "Prosral jsem pozici i čest."
A tak to bylo s nimi všemi.
13495
Diskuse