Proč ruský Gazprom "prostě nevydělává", aneb Tajemství staré disertace

10. 12. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
  • Primárním úkolem ředitele ruské plynařské firmy není generovat zisk, ale plnit strategická politická zadání. 

Třebaže v Evropě letos už od jara panuje značný nedostatek zemního plynu, přičemž surovina prudce zdražuje, a ruští dodavatelé měli tak jedinečnou příležitost na zvýšených dodávkách masivně vydělat, zachovali se zcela opačně. Dokonce bylo zaznamenáno, jak společnost Gazprom vyprazdňuje své evropské zásobníky a tak ještě prohlubuje energetickou krizi. Souběžně s tím z Moskvy zní, že ke zvýšení dodávek dojde teprve po schválení plynovodu Nord Stream 2.


Nebylo by ale pro komerční společnost logické, aby se chovala tak, že maximalizuje své zisky, přičemž další priority ponechá někde v druhém plánu?

Možná. Ale nikoliv v Rusku, kde Vladimir Putin již ve své disertaci z roku 1996 argumentuje, že ruské energetické zdroje mají příliš velký význam, takže klíčová rozhodnutí o nich nikdy nesmějí být svěřena do rukou soukromých společností, protože jsou záležitostí dlouhodobé politické strategie.

Zatímco tedy němečtí průmyslníci a byznysmeni léta s despektem pokřikují na Angelu Merkelovou, ať je nechá "dělat obchody" a neplete do toho politiku, z ruské strany nikdy - nikdy od roku 1996 - nešlo o "dělání obchodů" zbavené politiky. Přesně naopak.

Ředitelé ruských energetických firem jsou ve skutečnosti v pozici jakýchsi správců nebo řekněme nájemců, jejichž úkol se omezuje na hlídání vnitřní efektivity společnosti v rámci strategických parametrů, které jim zvnějšku určuje dlouhodobá strategie formulovaná politiky s aspirací řídit stát "jako firmu".

Nutno ovšem přiznat, že legendární průměrná německá (ne)citlivost vůči kulturním rozdílům je v Evropě asi vůbec nejnižší, nemají na ni ani do sebe uzavření Francouzi, dokonce ani arogantní Britové. Právě proto po roce 2008 tolik Němců doslova zuřilo na Řeky, protože si vůbec nedokázali ani představit, že by někdo v politické pozici mohl spáchat tak rozsáhlé účetní podvody. Takové věci byly zcela za hranicí německé imaginace. A ještě jiné za nimi zůstávají i nadále, protože každému - to je ta počestnější stránka německého kulturního zaslepení - zpravidla podsouvají stejné motivy, jaké mají i oni sami.

Zatímco v německých podnikatelských kruzích panuje přesvědčení, že je možné pokračovat ve staré Ostpolitik založené na "vzájemně výhodném obchodování, které obchází politické neshody" a odcházející Merkelová je předmětem zášti, protože prý takové pragmatické obchodování brzdila, Vladimir Putin je přinejmenším od roku 1996 toho názoru, že nic takového jako "pouhý byznys" v energetice existovat nikdy nebude - a dokonce ani kdyby mohlo, nesmí.

Co tento člověk později veřejně prohlásil nebo neprohlásil před německým publikem, které jako bývalý sovětský agent v Německu dobře zná a ví, co na ně platí, opravdu není rozhodující pro posuzování jeho reálných záměrů.

Pokud se Evropa chce někdy stát skutečně nezávislým aktérem na mezinárodní scéně, není to zdaleka jen záležitost "překonání závislosti na USA" (což bude ostatně mnohem obtížnější úkol, než se může na první pohled zdát). Současně s tím musí také na každém kroku důsledně odstraňovat svou energetickou závislost na Rusku, ať už diverzifikací dodavatelů, nebo přechodem k obnovitelným zdrojům. V opačném případě by jen upadla z jednoho "područí" do druhého, ještě horšího. 

Zda se někdy vůbec dočkáme poctivé a uvědomělé snahy o nezávislou evropskou energetickou politiku teprve uvidíme. Prozatím jen pozorujeme, jak "robot" Olaf Scholz v roli nového spolkového kancléře horempádem ujišťuje Rusy a Číňany, že "byznys" zůstane v pořádku, protože o zahraniční politice bude rozhodovat on, nikoli spolupředsedkyně Zelených Annalena Baerbocková v křesle ministryně...

0
Vytisknout
8048

Diskuse

Obsah vydání | 14. 12. 2021