Telefonovat Kajínkovi. Aneb jak bylo bombardování Srbska humanitárním činem

12. 3. 2022 / Fabiano Golgo

Byly to moje dvanácté narozeniny a otec mi dal přenosný zelený psací stroj Olivetti Lettera 82. Už od druhé třídy jsem si byl jistý, že chci být novinářem, poté co školní cvičení v sestavování dětských novin vyústilo v pochvalu od paní učitelky. Babička, vědoma si mého povolání, mě seznámila s legendárním novinářem, který sabotoval vojenskou diktaturu (1964-1985), když byl šéfredaktorem listu Jornal do Brasil. Když mu řekli, aby neotiskl slovo, větu nebo celý článek, otiskl text s prázdnými slovy nebo s plným prázdným místem, aby čtenářům naznačil, že byl cenzurován.

 

 
Když cenzorský výnos rozhodl, že se v novinách nesmí tisknout prázdná místa, nahradil je začerněnými mezerami. Když během vojenského puče vedeného Augustem Pinochetem zemřel chilský komunistický prezident Salvador Allende, poslali brazilští cenzoři do redakce telexovou zprávu s varováním, že se o této epizodě nesmí objevit "žádné titulky", a tak Jornal do Brasil otiskl na titulní straně text s tou informací, jen bez titulku.

Alberto Dines se mnou mluvil, jako bych byl dospělý, a vtělil mi řadu přísných etických norem, které jsou podle něj pro novináře životně důležité. Nakonec jsem pro něj v devadesátých letech pracoval jako komentátor a dopisovatel jeho Tiskové observatoře, respektované webové stránky ombudsmana pro etiku brazilských médií.  Když jsem mu v roce 1998 poslal článek, v němž jsem tvrdil, že je třeba zabránit vládě Slobodana Miloševiče, aby v Kosovu zopakovala to, co Srbsko udělalo v Bosně, zejména brutální hrůzy páchané odstřelovači na civilním obyvatelstvu Sarajeva, Dines se mě zeptal, zda se zastávám války a zda je to pro novináře "košer".

Jeho překvapení nad mým proválečným postojem a obhajobou Bílého domu souviselo s mou minulou ochotou jít v roce 1991 strávit pár nocí do floridského vězení kvůli protestu proti válce prvního George Bushe proti Iráku. Dines oponoval, že i když Srbsko potlačuje Albánce z Kosova a včas využívá falešných zpráv (v některých televizních reportážích hořely domy v pozadí a Srbsko tvrdilo, že jde o srbské domy napadené Kosovskou osvobozeneckou armádou, zatímco ve skutečnosti šlo o zinscenované požáry z Vojvodiny), Bílému domu nepřísluší útočit na Bělehrad.

Když NATO o několik měsíců později skutečně začalo bombardovat Srbsko, Dines změnil názor. Poté, co viděl hrůzné záběry albánských kosovských uprchlíků, a zejména poté, co jsem mu poslal své osobní zprávy z uprchlického tábora v albánském Kukesu, nabyl jistoty, že i když je většina válek špatná a americký imperialismus nás nutí k podezřívavosti vůči jeho cílům, v tomto konkrétním případě, stejně jako americká role při ukončení 1. a 2. světové války, nastal čas, aby přišli zachránit další agresivní evropský národ v konfliktu se slabším sousedem.

Během mých studií ve Spojených státech jsme spolu vedli dlouhé rozhovory, v nichž popíral a vyvracel mou teorii, že americká kultura je natolik ovlivněná pentekostálním evangelikálním náboženstvím, zejména ve střední třídě, z níž pochází většina rozhodujících činitelů v této zemi, že i v těch nejjestřábovitějších z nich je skutečný humanismus, a tudíž jejich hrdinství, když jdou zachraňovat jiné národy, je skutečné. Že jejich imperialismus je často nevědomky upřímně věřící v to, že přinesou svobodu a demokracii národům, které považovali za méně šťastné. Že například Kuvajt a Grenada byly výjimkami, které potvrzovaly pravidlo.

Když byly civilní cíle z řad Srbů americkými médii cynicky nazývány "lidskými oběťmi", Dines uvažoval o teorii, kterou vnímám  dodnes. Jako Brazilci se brutální a zkorumpované policie bojíme téměř stejně jako zločinců, před nimiž nás má chránit. Chtěl tím říct, že ať je policie sebehorší, potřebujeme ji, jinak se jí zmocní zločinci a my v tropech známe výsledky, protože favely (slumy) jsou místa, kde vládnou drogoví baroni středověkým způsobem.

Pokus administrativy Billa Clintona zabránit Miloševičovi v pokračování jeho vražedného xenofobního populismu nelze v žádném případě srovnávat s tím, co se nyní děje na Ukrajině. Stejně tak nemůžeme vážně polemizovat o morálce hasičů, když hoří dům našeho souseda.

Navíc je zajímavé, že bez ohledu na to, jak protikladné jsou Demokratická a Republikánská strana, jak rozdílní byli Ronald Reagan a Bill Clinton, jak rozdělení jsou američtí voliči a v důsledku toho i Bílý dům za vlády každé z těchto stran, někteří lidé vytvářejí dojem, že válečná politika Bílého domu je v míře imperialistických cílů a cynismu stejná pro všechna období americké vlády. Samozřejmě že Bill Clinton jako demokrat měl méně jestřábí politiku než jeho protivník George Bush. Odmítat autenticky  humanitární cíle Billa Clintona - a Václava Havla - znamená ignorovat jejich životopisy.

Joe Biden a současný Bílý dům nejsou imperialističtí ani to nejsou váleční štváči. Do této války je uvrhlo nevyhnutelné uvědomění si apokalyptických důsledků pro Evropu, demokracii a svět, pokud USA nebudou jednat. Evropané jsou příliš pomalí a slabí na to, aby jednali bez postrčení od americké kovbojské osobnosti.

Pokud se někdy ocitnu v nebezpečí smrti a jediným člověkem v okolí, který mě bude schopen zachránit, bude Jiří Kajínek, jeho pomoc rozhodně uvítám.