Osmihodinová pracovní doba, volná sobota a NEPODMÍNĚNÝ ZÁKLADNÍ PŘÍJEM

7. 7. 2022 / Beno Trávníček Brodský

Teď jsme s robotizací a umělou inteligencí v obdobné situaci. Stejně jako kdysi vzniká prostor pro to, aby se lidem dál ulevilo, samozřejmě, pokud se státy a jejich legislativa chytře postarají o to, aby se z příjmů z robotizovaných výrob a dalších činností využívajících umělou inteligenci přiměřeně plnila i státní kasa. Lze určitě opět zvažovat kratší denní pracovní dobu nebo méně pracovních dnů v týdnu, čímž by se logicky zachovalo větší množství pracovních míst.

Anebo je možné pracovní dobu významně nezkracovat a uvedené nad-prostředky věnovat lidem třeba ve formě NEPODMÍNĚNÉHO ZÁKLADNÍHO PŘÍJMU (NZP). Finančních zdrojů pro jeho možnou existenci by zřejmě muselo být víc – jako další se nabízí dobře nastavená progresivní daň z příjmů nebo částečné přerozdělení prostředků ze zrušitelných podmíněných dávek (to se samozřejmě netýká například důchodů).

K zavedení NZP jsou již léta po celém světě i v zemích EU prováděny menší či rozsáhlejší pokusy a studie, většinou s malou, určitým způsobem sestavenou skupinou lidí a jen po určitou dobu. Komplexní zavedení NZP je zatím velkou výjimkou. Detaily lze najít v přehledné publikaci „Základní příjem ve světě – argumenty, experimenty, dějiny“, Filosofický ústav AV ČR, 2021, Epocha s.r.o.

Někde probíhají experimenty se skutečně ničím nepodmíněným základním příjmem, jinde jde o variace s nějakými podmínkami. Z pokusů vesměs vyplývá, že lidé pobírající najednou peníze touto formou nedávají automaticky pracovní výpovědi, naopak při hledání zaměstnání postupují ve větším klidu a s rozvahou. To pak většinou přináší vhodnější a tím pro ně perspektivnější zaměstnání. Lidé jsou vyrovnanější, bez kritického existenčního strachu. Samozřejmě při dostatečné výši NZP existují i tací, kterým při velmi skromném způsobu života tento příjem může postačovat jako jediný - ostatní si hledají výdělek či přivýdělek na menší úvazek.

Běžně bývá pomoc potřebným rozdrobena do nejrůznějších dávek, které jsou složitě a nákladně  administrovány, ale při tom mají často stejný cíl jako NZP – ekonomickou pomoc a zajištění přiměřené životní jistoty. Někoho také zarazí, že NZP by logicky pobírali i bohatí – například podnikatelé. Na to je vcelku jednoduchá odpověď – i podnikatel se může dostat do úzkých (například zkrachovat). V normální situaci mu nic nebrání tuto částku poslat obratem třeba „na charitu“ a možná si na tom udělat i zdravou reklamu. Významné může být i to, že díky nepodmíněnosti a tím platnosti pro každého bez výjimky by měl být lépe dosažitelný celospolečenský konsenzus. Ještě z jiné strany - určitě platí, že občané by se měli vhodnou formou podílet na výdobytcích společnosti, tedy například mít něco ze zisků z robotizovaných výrob, prostě proto, že kdyby robotizovány nebyly, zaměstnaly by lidi a vyplácely by jim mzdy.

V EU běží občanská iniciativa, která zorganizovala podpisovou akci. Během cca dvou let nasbírala několik set tisíc podpisů pod petici za zavedení NZP. Aby mohla být petice úspěšně podána, bylo třeba v každé zemi nasbírat určitý počet podpisů. Je zajímavé se podívat na procentuální plnění tohoto záměru podle zemí – například: Španělsko 174%, Itálie 116%, Slovinsko 120%, Německo 104% / naproti tomu Česko 5%, Slovensko 6%. Těžko přesně říci o čem tato informace vypovídá. Zřejmě je to kombinace špatného obecného sociálního vzdělávání v ČR, neschopnosti médií problém kvalifikovaně a opakovaně rozebírat a neschopnosti politiků odvážně s takovým návrhem přijít.

Tak jako se zvolna rozbíhal fenomén volných sobot, který po letech skončil skutečně všemi volnými sobotami, je přece možné i u NZP postupovat rozvážně a systematicky. Například rozhodnout o jeho zavedení a pro začátek vyplácet lidem jakoukoliv (byť i jen malou) částku, na které lze v dané chvíli najít konsenzus. Následně už si tato problematika bude žít vlastním životem a prodělá vývoj stejně jako třeba výše životního minima nebo minimální mzdy.