Na konferenci OSN zaznívají chmurné vyhlídky na globální oteplování

10. 11. 2022

čas čtení 8 minut

Na 27. konferenci OSN o změně klimatu (COP27), která se koná v Egyptě, se delegáti setkali se dvěma skutečnostmi: Cíl udržet celkový nárůst globální teploty do roku 2100 pod 1,5 stupně je téměř jistě ztracen, neboť k jeho dosažení je třeba snížit emise o 45% do roku 2030, což je stěží proveditelné.

Druhým poznatkem je, že ať už nyní uděláme cokoli, některé velmi nepříjemné důsledky změny klimatu jsou nejen nevyhnutelné, ale již se projevují. Výsledkem je nový důraz, který byl na konferenci COP27 kladen na potřebu budovat odolnost vůči dopadům změny klimatu ve zvláště zranitelných regionech.

Tyto rostoucí katastrofy představují pro všechny státy vážné výzvy. Pro Spojené státy a Evropu jsou největšími důsledky masová migrace, která již letos dosáhla rekordní úrovně, píše Anatol Lieven.

 

Emise oxidu uhličitého nadále rostou, i když mnohem pomaleji než dříve. Očekává se, že emise oxidu uhličitého v roce 2022 vzrostou přibližně o 300 milionů tun, což je méně než růst o téměř dvě miliardy tun v roce 2021. Zdá se pravděpodobné, že nebýt hospodářského útlumu v Číně, která je největším spalovatelem uhlí na světě, svět by zaznamenal mnohem větší nárůst emisí z uhlí. Do těžby fosilních paliv navíc nadále proudí velké investice, mimo jiné kvůli nárůstu cen vyvolanému válkou na Ukrajině. V letošním roce se počet těchto investic zatím zvýšil o 15 % ve srovnání s rokem 2021.

Odhaduje se, že dosud přijaté závazky ke snižování emisí povedou k oteplení o zhruba 2,4 stupně do roku 2100, což je mnohem lepší než prognózy před deseti lety, ale stále nebezpečně vysoké. Britský meteorologický úřad varoval, že zvýšení teplot o více než dva stupně způsobí, že více než miliarda lidí bude akutně ohrožena vlnami veder a souvisejícími přírodními katastrofami.

K důsledkům klimatických změn letos patří rekordní vlna veder v Indii, která výrazně snížila výnosy obilí. V důsledku toho byla Indie, která doufala, že snížení dodávek ruského a ukrajinského obilí vykompenzuje zvýšením vývozu, nucena zavést zákaz vývozu, aby zajistila domácí potravinovou bezpečnost. V Pákistánu následovaly po vlně veder ničivé záplavy. Také Čína a Evropa utrpěly v důsledku vln veder a sucha vážné ztráty v zemědělské produkci, což vedlo k inflaci cen potravin, ačkoli to bylo do jisté míry kompenzováno dobrou úrodou v Austrálii a Argentině. V západních částech Spojených států padly četné lokální rekordy v horku a 61 milionů lidí se potýkalo se extrémními vedry. Vědci se shodují na tom, že tyto podmínky se pravděpodobně stanou trvalými a budou se také postupně zvyšovat.

OSN varovala, že kombinace klimatických změn a války na Ukrajině ohrožuje hladem dalších 45 milionů lidí na celém světě. Největší koncentrace je v Africe, včetně Sahelu, kde se dopad sucha kombinuje s místními občanskými válkami. Kromě humanitárních důsledků to vede k obavám z radikálně zvýšené politické nestability a obrovského nárůstu migrace.

Prezident Biden se snažil dát najevo vážnost závazku své administrativy tím, že se sám zúčastnil konference COP27, což mu umožnilo jednak předvést svá opatření k omezení emisí, jednak získat body u čínského vůdce Si Ťin-pchinga, který se konference neúčastní. Je však zřejmé, že delegáti COP27 sledují americké volby v polovině volebního období, které mohou přinejmenším v krátkodobém horizontu zasadit vážnou ránu nadějím na další opatření ze strany USA.

Bidenova administrativa a někteří američtí komentátoři doufají, že se mezi Spojenými státy a Čínou podaří vyvolat jakousi neškodnou soutěž v oblasti opatření proti změně klimatu, kdy se každá z těchto zemí bude snažit překonat tu druhou jak ve svých krocích, tak v apelu na ostatní země, aby ji podporovaly. Tato soutěž má dvě části. První je srovnatelná výkonnost při snižování emisí uhlíku. V této oblasti jsou obě velmoci značně omezeny: Spojené státy vnitropolitickými rozpory a Čína svou trvalou závislostí na uhlí. Druhou klíčovou a rostoucí oblastí soupeření mezi Amerikou a Čínou je pomoc chudým a zranitelným zemím při budování odolnosti vůči dopadům změny klimatu.

Prostředky, které jsou na to k dispozici, jsou však zjevně značně omezeny obrovskými částkami, které se v rámci zostřující se studené války mezi USA a Čínou vkládají do jejich armád. V případě Spojených států spolyká vojenský rozpočet téměř dvacetinásobek částek věnovaných na mezinárodní pomoc - mnohem více, pokud se započítají další náklady, jako je podpora veteránů. Odstoupení Číny od spolupráce s Washingtonem v oblasti změny klimatu jako odplata za návštěvu předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové na Tchaj-wanu také zdůrazňuje, jak extrémně obtížné je snažit se spolupracovat v jedné oblasti a zároveň sledovat extrémní nepřátelství v jiných.

Ačkoli Bidenova administrativa ve své Národní bezpečnostní strategii označuje změnu klimatu za "potenciálně existenční hrozbu", velká většina tohoto dokumentu je věnována "tradičním" bezpečnostním hrozbám ze strany Ruska a Číny, které jsou sice jistě vážné, pokud jde o jejich sousedy, ale nelze je vážně označit za existenční pro Spojené státy.

Americká pomoc poskytovaná chudým a ohroženým zemím proto zůstává mizivá ve srovnání s jejich potřebami a bezpečnostními hrozbami, které mohou v budoucnu představovat pro Západ. Současně je vzhledem k vnitropolitické realitě Spojených států obtížné si představit, že by Amerika přinejmenším v nejbližší době vygenerovala něco podobného potřebným částkám.

Co by však mělo být pro dvoustranický americký zahraniční a bezpečnostní establishment možné, je daleko větší soustředění na nebezpečí na vlastním americkém dvorku ve Střední Americe a Karibiku. Guatemala, Honduras a Haiti patří mezi země, které jsou v současnosti nejvíce ohroženy nedostatkem potravin, což má zřejmé důsledky jak pro politickou stabilitu, tak pro migraci. Vzhledem k obavám republikánů z nelegální migrace a rostoucímu uznání demokratů, že jim tento problém škodí ve volbách, by mělo být možné vytvořit dobře financovaný oboustranný plán rozvoje tohoto regionu.

V současné době je totiž kontrast mezi částkami, které Washington věnuje Ukrajině a Blízkému východu, a těmi, které věnuje vlastním americkým sousedům, téměř groteskní. Celá Střední Amerika dostává méně pomoci než samotný Irák nebo Jordánsko. Částky vojenské pomoci Ukrajině převyšují celkovou rozvojovou a humanitární pomoc USA celé Latinské Americe a Africe dohromady.

Hlavním důvodem tohoto zanedbávání je skutečnost, že Spojené státy nečelí na svém vlastním dvorku velmocenskému konkurentovi, a Střední Amerika tak nepředstavuje ten druh "klasických" bezpečnostních hrozeb, na které je americký establishment nastaven a na které se Bidenova NSS soustředí.

To podtrhuje zásadní problém nejen Spojených států, ale většiny velkých států světa, Čínu a Indii důrazně nevyjímaje: problém zbytkových elit a institucí. Ty byly vytvořeny k řešení jedné skupiny výzev a činily tak se značným úspěchem; ale jednoduše nejsou kulturně ani odborně vybaveny k tomu, aby se vypořádaly s radikálně se měnícím světem. Tento nesoulad vedl v historii k pádu mnoha velkých států a politických systémů a není důvod si myslet, že ten náš je vůči němu imunní.

 

Celý text v anglickém originálu ZDE

0
Vytisknout
5594

Diskuse

Obsah vydání | 14. 11. 2022