Teď není čas na jednání s Putinem

11. 11. 2022

Pomoc Ukrajině není jen morálně správná věc – slouží také zájmům národní bezpečnosti USA. Tím, že pomáháme Ukrajině porazit síly ruského prezidenta Vladimira Putina, nejen zastavujeme nebezpečné šíření putinismu za hranice Ruska, ale vysíláme signál Putinovi, stejně jako čínskému Si Ťin-pchingovi a dalším autoritářským vůdcům, že budeme stát po boku demokratických spojenců v jejich boj za svobodu. Ukrajina díky hrdinství svých bojovníků a občanů uvalila na ruské síly obrovské náklady a znovu získává dříve okupované území. Prezident Biden řekl, že Spojené státy budou pokračovat ve své podpoře "tak dlouho, jak to bude potřeba". To je správný postoj. K velkému překvapení mnoha úředníků a analytiků se zdá stále pravděpodobnější, že by Ukrajina mohla tuto válku vyhrát. Je v národním zájmu USA, aby jim v tom pomohly.

Spojené státy poskytly Ukrajině od první ruské invaze v roce 2014 životně důležitou vojenskou pomoc v hodnotě více než 20 miliard dolarů, přičemž většina z ní přišla poté, co Putin v únoru zahájil poslední fázi války. Podpora USA se na bojišti výrazně projevila a umožnila Ukrajině znovu získat iniciativu, způsobit těžké ztráty na personálu a vybavení a odrazit invazní a okupační ruské síly.

Nestačí Ukrajině pomáhat pouze bránit území, které v současnosti ovládá; musíme pomoci Ukrajině vyhrát tuto válku a porazit ruské síly. Pokud se ukáže, že jednání jsou cestou, kterou se Ukrajina snaží ubírat, měli bychom jí pomoci začít z co nejsilnější pozice, aby jakákoli jednání probíhala za podmínek Kyjiva, nikoli Moskvy. Jakýkoli výsledek vyjednávání musí zajistit trvalý mír, nikoli pouze úlevu pro ruské síly, aby se znovu zformovaly a opět vtrhly do země.

Podpora Ukrajiny je v americké společnosti populární záležitostí obou stran. Kongres letos několikrát hlasoval pro významné balíčky pomoci. Pouze malá menšina Republikánů v Senátu i Sněmovně hlasovala proti poskytování pomoci.

Nedávné komentáře a prohlášení členů Kongresu však vyvolaly otázky ohledně udržitelnosti této podpory. Vůdce Republikánů ve Sněmovně reprezentantů Kevin McCarthy předpověděl, že nová Sněmovna kontrolovaná Republikány po polovině funkčního období již nebude poskytovat Ukrajině "bianko šek". Poslankyně Marjorie Taylor Greeneová zašla ještě dále, když na shromáždění v Iowě řekla, že "za Republikánů nepůjde na Ukrajinu ani cent." McCarthy své poznámky nestáhl a Greeneové neodporoval, ačkoli republikánský poslanec Michael Waltz, člen výboru Sněmovny reprezentantů pro ozbrojené služby, odmítal a tvrdil, že většina členů republikánského výboru podporuje pomoc Ukrajině.

Několik dní po McCarthyho komentářích vyzval vůdce senátní menšiny Mitch McConnell Bílý dům a další spojence, aby "byli rychlejší a aktivnější při získávání pomoci, kterou Ukrajina potřebuje". A senátor James E. Risch, který by předsedal Výboru pro zahraniční vztahy, pokud by Republikáni znovu získali Senát, řekl Washington Post: "O budoucnosti Ukrajiny musí rozhodnout jen Ukrajinci. Podporuji jejich boj za svobodu, který vyhrávají na bitevním poli. Jakékoli snahy uklidnit Putina jsou nebezpečné, nezodpovědné a jen podpoří ruskou agresi."

Na druhé straně progresivní výbor Sněmovny reprezentantů zveřejnil otevřený dopis prezidentu Bidenovi podepsaný 30 členy Demokratické sněmovny, v němž ho vyzývali, aby ve válce pokračoval v "proaktivním diplomatickém tlaku a zdvojnásobil úsilí o nalezení realistického rámce pro příměří".

Po okamžité lavině kritiky, včetně kritiky ze strany některých Demokratů uvedených jako signatáři, učinila poslankyně Pramila Jayapalová, předsedkyně progresivního výboru, neobvyklý krok, stáhla dopis a obvinila zaměstnance, že jej zveřejnili "bez autorizace".

Předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová se při nedávné návštěvě Chorvatska snažila uklidnit nervózní Ukrajince a další Evropany tím, že zdůraznila, že "podpora Ukrajiny je oboustranná, dvoukomorová, to znamená ve Sněmovně i v Senátu, a začíná v Bílém domě s naším prezidentem."

Přesto došlo ke škodě. Podobně jako McCarthyho poznámky byl dopis od sněmovních Demokratů nedomyšlený, špatně načasovaný a pro Ukrajinu hluboce demoralizující. Ukrajinci jsou ti, kdo bojují a umírají při obraně své země a svobody. Spoléhají na naši pomoc při odražení ruských sil. Poslední věc, kterou potřebují, je obávat se, zda americká podpora klesne.

Nepomáhají ani výzvy komunity think-tanků, která tlačí k jednání právě v době, kdy jsou Ukrajinci na pochodu. Ve Foreign Affairs se zdálo, že Samuel Charap a Miranda Priebe z RAND Corporation naříkají nad stažením špatně načasovaného a neuváženého dopisu progresivistů po "předvídatelném pokřiku". Zdvojnásobili důraz na tento dopis a vyjádřili podporu pro "otevřenost případnému vyjednanému konci války" a odmítli "optimistický scénář", podle nějž by Ukrajina v této válce mohla Rusko skutečně porazit. Takové výzvy podkopávají důvěru Ukrajinců v americkou podporu.

Výzva k pokračování v jednání samozřejmě není nová a Charap a další ji navrhují od začátku konfliktu. Tvrdili, že jediným možným výsledkem je vyjednaný mír a že to nejlepší, co mohou Spojené státy udělat, je prosadit jednání co nejdříve. Tvrdili dokonce, že americká vojenská pomoc je zbytečná, protože nemohla změnit vojenskou rovnováhu vychýlenou ve prospěch Ruska a pouze by prodloužila agónii před nevyhnutelným vyjednaným urovnáním uznávajícím nadřazenou vojenskou pozici Ruska.

Emma Ashfordová ze Stimsonova centra tvrdí, že otázkou není, zda "není potřeba vyjednávání k ukončení války, ale kdy a jak by se měla rozvinout". V návrhu, který na Ukrajině pravděpodobně nebude dobře přijat, Ashfordová uvažuje o "nějaké dohodě zachraňující tvář, v níž by mohly být uznány faktické skutečnosti, jako je ruská právní kontrola Krymu, a kterou by Kreml mohl ruské veřejnosti vylíčit jako skutečné ústupky ze strany Západu". Je neuvěřitelné, že dokonce zvažuje další územní ústupky, které by Ukrajina mohla Putinovi nabídnout, včetně Krymu a "některých částí Donbasu". Ashfordová mezitím naléhá na Ukrajinu, aby "utlumila triumfalistické řeči" a navrhuje, aby Bidenova administrativa "přijala flexibilitu, zejména při vymýšlení toho, které sankce proti Rusku lze zrušit bez posílení Putinova režimu", aniž by specifikovala, jaké.

Charles Kupchan z Council on Foreign Relations také vstupuje do boje v New York Times a tvrdí: "Spíše dříve než později musí Západ přesunout Ukrajinu a Rusko z bojiště k jednacímu stolu a zprostředkovat diplomatické úsilí k uzavření války a dosáhnout řešení územních nároků." V rámci "hypotetické dohody" Kupchan navrhuje vzít členství Ukrajiny v NATO ze stolu a nechat Ukrajinu učinit územní ústupky, proti čemuž se ukrajinské obyvatelstvo důrazně staví.

Výzvy k jednání hned nebo k "přípravě" na vyjednávání jsou záludné způsoby, jak hledat totéž. Smyslem není být pro nebo proti vyjednávání. Jde o to, stanovit podmínky pro jednání, pokud k nim dojde, které povedou ke skutečnému urovnání, aby odrážely zájmy USA na udržení suverénní, nezávislé, udržitelné Ukrajiny a Ruska, které se vzdává vedení války proti svým sousedům jménem imperiálních ambicí obnovit sovětské impérium.

K vyjednávání možná nedojde, dokud bude Putin u moci. To znamená, že musíme běžet na dlouhé trati. Tlačit na jednání bez ohledu na rovnováhu sil by mohlo podkopat morálku Ukrajinců, kteří dnes bojují v poli. Ústřední otázkou války nyní je, zda bojová efektivita a morálka ruských sil praskají, když čelí ekonomickému a sociálnímu vyčerpání. Podkopávání naší vlastní strany je nyní vrcholem pošetilosti.

Spojené státy by neměly tlačit Ukrajinu k jednání s Putinem, když ruský vůdce nikdy neprojevil vážný zájem na ukončení války. Vzhledem k jeho odpovědnosti za válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a genocidu na Ukrajině existuje na Ukrajině jen malá podpora pro to, aby se s Moskvou posadila ke stolu a vyměnila území za příměří. Jakákoli naděje na seriózní jednání ve skutečnosti spočívá ve stanovení podmínek, které by oběma stranám umožnily přijít k jednacímu stolu. Putin začal tuto válku, ale Ukrajina je na postupu. Pokud chce Putin vyjednávat, je na něm, aby o to požádal – a ne způsobem, který se snaží získat čas pro ruskou stranu.

Ne každá válka má diplomatické řešení. Někdy řešení přichází z vojenského vítězství a Ukrajinci jsou přesvědčeni, že navzdory obrovským ztrátám, které utrpí, zvítězí. Vítězství pro Ukrajinu znamená vyhnání všech ruských sil z ukrajinského území včetně Krymu a Ukrajinci v tomto směru výrazně pokročili. Obavy, že "nekontrolovaná" eskalační spirála skončí 3. světovou válkou, jsou značně přehnané. Nedávné ústupky Ruska v souvislosti s černomořskou dohodou o obilí a prohlášení Putina a ministerstva zahraničí popírající jakýkoli záměr použít jaderné zbraně jsou nejnovějšími důkazy, které naznačují, že schopnost Západu podporovat Ukrajinu je větší, než mnozí obecně chápali.

V bojích bylo zabito nebo zraněno více než 80 000 ruských vojáků, což je naprosto ohromující počet. Putinovi chyběli muži a v září se uchýlil k nařízení mobilizace stovek tisíc nových rekrutů, což byl velmi nepopulární krok, kterému se doufal vyhnout. V reakci na tento rozkaz uprchly ze země statisíce Rusů. Ti, kteří nemohli uniknout, se ocitli bez uniforem, zbraní, jídla nebo přístřeší ve stále nehostinnějších podmínkách na bojišti.

Zatímco Ukrajina platí bolestnou cenu v podobě ztracených životů a poškozené infrastruktury, průběh konfliktu se obrátil. Putinovy ​​převážně nepřímé náznaky, že by se Rusko mohlo uchýlit k použití zbraní hromadného ničení, včetně nejnovějších absurdních tvrzení jeho ministra obrany, že Ukrajina hodlá použít "špinavou bombu", nás mají odradit od pokračování naší kriticky důležité podpory Ukrajině. Takovým trikům bychom neměli naletět.

Očekává se, že Putin se v polovině listopadu zúčastní schůzky G-20 v Indonésii. (Nezúčastní se, přijede pouze Lavrov - pozn. KD.) Pozvat ho, i když nese odpovědnost za válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a genocidu na Ukrajině, je výsměchem G-20. I když se nikdy nejedná o shromáždění demokracií (vzhledem k účasti Číny a Saúdské Arábie spolu s Ruskem), vůdci takových velkých ekonomických mocností by měli Putina izolovat a vyvíjet na něj nátlak všemi možnými způsoby, nikoli ho hostit na pompézních summitech.

Chtějí se nějací vůdci vyfotit se svým ruským protějškem? Biden by měl odolat jakémukoli pokušení setkat se s Putinem, ať už kvůli diskusi o možném propuštění Američanů nespravedlivě držených v Rusku, nebo aby se vyhnul "ohrožení spolupráce mezi Washingtonem a Moskvou v otázkách globálního významu, jako je kontrola zbrojení", jak naivně tvrdí Charap.

Nyní je čas zdvojnásobit americkou a evropskou podporu Ukrajině a poskytnout zbraně a pomoc, kterou země potřebuje, včetně finanční pomoci k odvrácení ekonomického kolapsu. Naši evropští spojenci žalostně zaostávají v poskytování zoufale potřebné finanční a ekonomické pomoci Ukrajině, které měsíčně chybí 5 až 7 miliard dolarů. Evropa letos poslala Rusku mnohem více peněz za dovoz energie, než poskytla Ukrajině jako pomoc.

Nyní není čas ukazovat slabost nebo strach, ani demoralizovat statečné Ukrajince, kteří bojují za svou svobodu – a když na to přijde, tu naši. Možná přijde čas na vyjednávání, ale žádný rozumný pozorovatel si nemyslí, že bychom se tomuto bodu ještě blížili.

V tuto chvíli je bitva na Ukrajině naší bitvou a sotva může být více v sázce.

Zdroj v angličtině: ZDE