Zavodnění německých močálů má otupit dopad změn klimatu

24. 7. 2023

Ještě před čtyřmi lety byl pozemek o rozloze 10 hektarů poblíž města Malchin obyčejným polem.

Stejně jako 98 % německých historických mokřadů, oblast pomalu vysychala po staletí, jak byla sklizena rašelina a půda kultivována pro obilí nebo chov hospodářských zvířat.

Nyní je půda znovu zavlažována a osázena rostlinami, které se zvedají až do výšky dvou metrů.

S gumovými holínkami, které jí sahají až ke kolenům, a GPS navigací v ruce se bioložka Meline Brendelová brodí stojatými vodami močálů.

"Bažiny pokrývají tři procenta zemského povrchu a zachycují dvakrát více CO₂ než všechny lesy," říká Brendelová.

Jsou-li taková rašeliniště ponechána na pokoji, jde o masivní úložiště uhlíku vázaného v rašelině a zabraňující úniku plynu vodou, která pokrývá zem.

Jakmile je však země suchá, uvolní uložený uhlík, když přijde do styku s kyslíkem.

"V této oblasti proto močály emitují více CO₂ než všechny formy dopravy dohromady," říká vědkyně.

Během jednoho roku jeden hektar odvodněných bažin vyprodukuje tolik CO₂ jako auto jedoucí 145 000 kilometrů, podle Greifswald Mire Centre.

Mokřadní stanoviště

V Německu pokrývají současné a bývalé mokřady asi pět procent rozlohy země – i když drtivá většina byla odvodněna.

Aby se tyto emise udržely pod kontrolou, vládou financovaný projekt Paludi-PROGRESS zajistil opětovné zavodnění bývalých bažin.

Země byla protkána kanály, zaplavena a osázena rákosím.

Dnes je tato oblast stanovištěm mnoha ptáků, ryb, hmyzu, pavouků a obojživelníků. Rákosiny jsou řezány každý rok a používají se pro izolaci domácností, mimo jiné praktické aplikace.

S očima přilepenýma k GPS se Brendelová proplétá mokrým bludištěm, zaboří hrot do rašeliny, zatímco jde měřit hladinu vody.

"Problém je v tom, že projekty, jako je ten náš, jsou stále jen pilotní. Rostliny zatím nelze použít v průmyslovém měřítku jako materiál pro střešní krytiny nebo izolace," říká.

Německá vláda, jejímž cílem je, aby se špičková evropská ekonomika stala do roku 2045 uhlíkově neutrální, loni zahájila čtyřletý akční plán ve výši čtyř miliard eur na "zlepšení celkového stavu ekosystémů" v zemi.

Polovina prostředků programu půjde na ochranu močálů.

Evropský parlament nedávno přijal nový zákon, který podporuje takové úsilí v rámci EU. Programy však narazily na odpor zemědělců.

Krávy a uhlík

Podle Brendelové nejde o to "zemědělcům vnutit zavodnění polí", ale přesvědčit je o jeho významu pro klima a o možnosti uživit se obděláváním mokřadů.

Osmadvacetiletá vědkyně připouští, že zemědělství v močálech není v současné době "uznáváno jako zemědělství, a zemědělci proto nemají přístup k dotacím na ekologické zemědělství".

"Musíme je učinit přístupnějšími a méně byrokratickými, abychom přeměnili odvodněnou půdu zpět na bažiny a sdíleli to, co jsme se naučili."

Před dvaceti lety se bavorský farmář Lorenz Kratzer rozhodl pro přechodné řešení: Chovat dobytek v bažinách, které jsou o něco méně vlhké než obvykle, a poskytnout svým zvířatům dostatek půdy k pohybu.

Jednoho horkého letního dne ve Freisingu v jižním Německu hledá asi 20 jeho krav stín stromů a keřů rostoucích na jeho bažině, kde se pasou.

Vzhledem k tomu, že půda vysychá kvůli změně klimatu, čtyřiašedesátiletý muž říká, že "by to byla velmi dobrá věc... aby se močály vrátily k přírodě, aby je znovu zaplavily".

"Vznik pastvin s tím úzce souvisí. Je vidět, že tráva roste lépe," řekl.

Kratzer prodává své bio maso lokálně, což ukazuje, že je možné kombinovat zemědělství a ochranu bažin.

Zpátky v Malchinu, přes cestu od rekultivovaného močálu, se na poli pokojně pase stádo krav.

"Nemůžete to vidět, ale uhlík uniká ze země" který vysychá, aby vytvořil pastviny pro dobytek, říká Brendelová, která sní o světě, kde "už nejsou žádné suché močály".

Zdroj v angličtině: ZDE