Trest za neúspěch a jiné důsledky „restartování“ Česka

26. 10. 2023 / Matěj Metelec

čas čtení 3 minuty
Ačkoli opozice vládní konsolidační balíček odmítla mimo jiné proto, že „zvyšuje daně“, skutečnost je taková, že je nejen nezvyšuje dost, ale hlavně – nezvyšuje je správným způsobem. Zvlášť, když úsporná opatření jako znovuzavedení odvodu na nemocenskou nebo zrušení školkovného se nejcitelněji dotknou těch nízkopříjmových. V součtu je ovšem pocítí i střední třída, v neposlední řadě proto, že zatímco zvýšení daně z přidané hodnoty se pokaždé propíše do ceny, kterou zaplatí koncový zákazník, změny v sazbách DPH směrem dolů přinášejí zlevnění jen výjimečně, pokud vůbec. Jakkoli se o tom příliš nemluví, protože by to znělo jako obhajoba alkoholismu a kouření, na peněženky nízkopříjmových míří i zvýšení spotřební daně z tabáku a alkoholu – zájem o zdravější životní styl je totiž spojen s vyšším vzděláním a vyššími příjmy. 

Z celé debaty o nastavení daňového mixu navíc do velké míry vypadává, že v roce 2022 zisky čtyři nejbohatší Čechů činili dohromady víc než 281 miliard korun, zisky banky poprvé překročily magickou hranici 100 miliard a šest největších energetických firem vydělalo téměř 190 miliard. Reálné mzdy loni oproti tomu poklesly o 7,5 procenta. 

Jestliže obvyklá pravicová mantra zvyšování daní označuje jako „trest za úspěch“ pak lze změny, které vládní balíček přináší, do jisté míry hodnotit jako „trest za neúspěch“.  Navíc vládní změny přinášejí ve výsledku spíš kosmetické úpravy a nikoli zásadní strukturální změnu, jak by se podle hesla „Restart Česka“, s nímž zdobí premiérova tvář nejedno nároží českých měst, mohlo zdát. Nejtíživěji „restart“ zkrátka zapůsobí na ty, kteří nejen, že bojují s tím, ušetřit alespoň něco, ale jejichž výdaje každoměsíčně převyšují jejich příjmy – přičemž je znepokojivé, že jejich relativní počet už řadu měsíců roste. 

Neschopnost uspokojivě zdanit výše zmíněné mnohamiliardové zisky má ale krom toho reálného i výrazný symbolický dopad. Schopnost přerozdělovat zisky, zvlášť ty excesivní, je totiž zásadním pilířem společenské soudržnosti. Ta je podstatná mimo jiné proto, že tvoří přirozenou hráz protisystémovým politickým alternativám, které ve chvíli, kdy dochází k jejímu oslabení, nabývají na síle. Přesně to se v Evropě, mimo jiné kvůli řetězení krizí, které začalo s covidem a pokračovalo válkou na Ukrajině, poslední roky děje. 

Etapa nekončící krize přitom podle všeho není zdaleka u konce. Už nyní se spekuluje, co udělá s cenami energií a pohonných hmot konflikt na Blízkém východě. Jisté je prozatím jen to, že jejich cenu rozhodně nesníží. V situaci, kdy na krizových letech dokázaly úspěšně profitovat ti nejbohatší, aniž by byl stát schopen jejich nemírné zisky adekvátně zdanit, ústí vedle hrozby vzestupu politického extrémismus rovněž ke snižování motivace podílet se na přerozdělování u běžných zaměstnanců a podnikatelů. Už nyní tvoří šedá ekonomika více než 14 procent českého HDP. Není se co divit, že mnozí si ve chvíli, kdy vláda není ochotna hledat nástroje na zdanění nejbohatších mnozí záporně odpovědí na otázku, proč by měli „erár“ platit oni. Místo podpory solidarity se tam systematizuje sobectví.

3
Vytisknout
5546

Diskuse

Obsah vydání | 27. 10. 2023