Nevidím lepší cestu ven

27. 10. 2023

Jsou tací, kteří právě teď vidí v Gaze nenásilnou cestu vpřed: příměří, výměnu vězňů za rukojmí, protektorát OSN. Závidím jim, ať už mají jakoukoli jasnou odpověď na to, jak by měl Izrael reagovat na masakr více než 1 400 Izraelců a únos více než 200 dalších fundamentalistickou teroristickou organizací, která vládne a skrývá se mezi zbídačeným civilním obyvatelstvem čítajícím 2 miliony lidí. Závidím těm, kteří přesně vědí, jak lze Hamás zastavit, aniž by došlo k dalšímu zabíjení a utrpení pro další lidi v Izraeli a Gaze.

Protože já ne.

Velkou část svého profesního života jsem zasvětil hledání mírové změny v tomto konfliktu, snažil jsem se naslouchat a porozumět Izraelcům a Palestincům a najít způsoby, jak pracovat na míru, spravedlnosti, soužití, vzájemném porozumění nebo čemkoli lepším, než je to, co existuje nyní. Osm let, počínaje rokem 1996, jsem pracoval pro organizaci Seeds of Peace v Jeruzalémě, kde jsem prosazoval mírové řešení konfliktů se stovkami mladých Palestinců a Izraelců, jejich rodinami a komunitami.

Od té doby jsem strávil roky výzkumem, psaním a výukou o izraelsko-palestinském budování míru. Tolik lidí, které miluji a obdivuji, je nyní lapeno v této noční můře, včetně Vivian Silverové, čtyřiasedmdesátileté izraelské mírové aktivistky, která zmizela z kibucu Be'eri 7. října a předpokládá se, že byla unesena, a rodin mnoha přátel v Gaze. Nevidím žádné východisko z této noční můry, dokud bude Hamás nadále vládnout Pásmu Gazy, a žádný schůdný způsob, jak ho odstavit od moci bez izraelské pozemní ofenzívy.

Četl jsem několik přemýšlivých článků, které vysvětlují, proč je pozemní ofenzíva hrozný nápad. Souhlasím. Pozemní ofenzíva nevyhnutelně přidá další mrtvé a zraněné a truchlící Izraelce a Palestince k již tak nesnesitelným počtům nevýslovného vražedného řádění Hamásu a izraelského bombardování Gazy, které podle ministerstva zdravotnictví Gazy zabilo více než 3 000 Palestinců. I kdyby Izrael přijal veškerá možná preventivní opatření, aby ochránil životy civilistů v Gaze – a americká vláda musí pokračovat v tlaku na izraelskou vládu za tímto účelem – bude tam zabito, zraněno a vysídleno více nevinných lidí. Hamás bezpochyby připravil opevnění, pasti, léčky – měl roky na to, aby plánoval svou šanci zajmout a zabít vojáky IDF na svém území. Hizballáh může využít izraelskou pozemní ofenzívu jako záminku k rozšíření kruhu smrti a zkázy na severní Izrael a jižní Libanon, ne-li ještě dál.

Četl jsem promyšlené články požadující okamžité příměří. Sdílím hodnoty těch, kteří po tom volají. Nemyslím si a nikdy jsem si nemyslel, že zabíjení nevinných lidí, úmyslně nebo neúmyslně, je způsob, jak dosáhnout spravedlnosti nebo míru. Na niterné úrovni chci, aby moji přátelé a rodina a jejich přátelé a rodiny přežili, byli chráněni, aby byli v bezpečí – v Gaze, na Západním břehu Jordánu a v Izraeli. Všechno násilí, utrpení a zneužívání, které si Izraelci a Palestinci po generace navzájem způsobovali, vedlo jen k větší nenávisti, většímu násilí a většímu utrpení. Všechno, o čem jsem kdy snil, za co jsem se modlil, za co jsem pracoval, je v tomto kontextu konec toho všeho.

A to je ten problém. Nechápu, jak může cyklus nenávisti, zabíjení a utrpení skončit, když existuje fundamentalistická teroristická organizace, která se výslovně věnuje zničení Izraele a zabíjení Židů – přečtěte si její zakládající listinu z roku 1988; poselství není subtilní – je vybavena legiemi bojovníků připravených zabíjet a umírat pro dosažení svých cílů, arzenálem raket a mocným státním sponzorem, Íránem, který umožňuje její násilí a sdílí její explicitně genocidní agendu.

Ani organizace, její bezohlednost, ani její agenda nejsou nové. Hamás použil teroristické násilí k podkopání každého kola mírových jednání mezi Izraelem a Organizací pro osvobození Palestiny od počátku 90. let – a uspěl s pomocí izraelské represivní okupace a osídlování palestinských území a terorismem izraelských extremistů. Hamás však právě prokázal vylepšenou schopnost vraždit a šířit chaos, kterou si vypěstoval během 16 let územní kontroly nad Gazou – navzdory izraelské blokádě, četným ničivým válkám a utrpení, které Hamás způsobil obyvatelstvu, o němž tvrdí, že ho zastupuje.

7. říjen nebyl tuctovým teroristickým útokem spáchaným tajnou buňkou; byl to sofistikovaný militarizovaný útok několika tisíc po zuby ozbrojených mužů, kteří se snažili zabít a unést co nejvíce Izraelců, než zemřou jako mučedníci, což údajně udělalo 1 500 z nich. Tento útok byl doprovázen odpálením stovek raket na Izrael (některé z nich se porouchaly a vedly ke smrti Palestinců, které Hamás musí považovat za "vedlejší škody").

Aby bylo jasno, nešlo ani o konvenční vojenský útok. Jakmile kádry Hamásu prolomily izraelskou obranu, měly naprostou svobodu volby. Mohly vyhledávat výhradně vojenské cíle. Místo toho dělaly pravý opak, vraždily a unášely celé rodiny bezbranných civilistů a pokračovaly v krveprolití hodiny a dny, dokud neutekly zpět do Gazy, nebyly zajaty nebo zabity.

Hamás považuje svůj útok za historický úspěch, a to znamená, že je jen otázkou času, kdy zaútočí znovu. Izraelské strategie zadržování ("klid za klid"), kufry s penězi z Kataru a odstrašování, to vše selhalo. Hamás nemá zájem na mírových jednáních, navzdory zbožným přáním, která v minulosti trápila některé analytiky. Jediným způsobem, jak zabránit dalším útokům tohoto druhu, je učinit Hamás fyzicky neschopným je provést.

Jak správně varoval prezident Joe Biden a mnozí další, USA se ve své reakci na 9. září dopustily vážných chyb, včetně invaze do Iráku, země, která s útokem neměla nic společného, a nešťastného dvacetiletého pokusu vybudovat v Afghánistánu demokracii, aniž by vyčlenily potřebné zdroje. Původní americká vojenská reakce na vraždu 11 lidí – invaze do Afghánistánu, snížení schopnosti al-Kájdy provádět operace a odstavení vlády Tálibánu od moci – však nebyla chybou. Byla to definice vojenské nutnosti. Izrael čelí situaci, která je, pokud vůbec něco, akutnější, protože bojovníci Hamásu se nenacházejí na jiném kontinentu, ale hned vedle.

Izraelsko-palestinský konflikt nemá vojenské řešení. Zodpovědná izraelská vláda by na den po této válce připravila politickou strategii, která by posílila Palestince, kteří si přejí ukončit konflikt tím, že vytvoří cestu k důstojnosti, bezpečnosti a sebeurčení pro svůj národ – a americká vláda by neměla od svého spojence požadovat nic menšího. Současná izraelská vláda samozřejmě není žádným "partnerem pro mír", ale izraelští voliči pravděpodobně potrestají politiky odpovědné za debakl ze 7. října 2023, stejně jako to udělali po Jomkipurské válce před 50 lety. Bohužel však nikdo nemůže hlasovat o tom, že by byl Hamás zbaven moci.

Jediným způsobem, jak se vyhnout pozemní ofenzívě, je poskytnout realistickou strategii, která Hamásu znemožní znovu zaútočit na Izrael v takovém měřítku. Tato alternativa musí být přesvědčivá nikoli pro liberální pozorovatele na Západě, ale pro skutečné rozhodující činitele v Izraeli, kteří 7. října katastrofálně selhali v ochraně svých občanů. Pokud je při zpětném pohledu něco jasné, pak to, že příměří neposkytují udržitelnou bezpečnost: Hamás využil roky od příměří v roce 2021 k přípravě útoku v roce 2023.

Izraelská pozemní ofenzíva je chmurná vyhlídka, která bude stát ještě více izraelských a palestinských životů, bez záruky úspěchu. Říkám to s hlubokým zármutkem – ale ještě jsem neslyšel žádnou věrohodnou, účinnou alternativu.

Celý článek v angličtině: ZDE