2. 11. 2023
Izraelské letectvo v úterý bombardovalo uprchlický tábor Džabalíja v Gaze v jednom z největších masakrů, které dosud spáchalo, přičemž zabilo nebo zranilo nejméně 400 osob a zničilo obytný komplex s 20 budovami. Předpokládá se, že další oběti jsou pod troskami, píše Juan Cole.
Izraelský vojenský mluvčí uvedl, že úder byl namířen na vůdce Hamásu Ibrahima Biarího, strůjce útoku na Izrael ze 7. října. Přestože izraelské úřady prohlásily, že se jim podařilo Biarího zabít, Hamás oznámil, že je stále naživu.
Je třeba poznamenat, že Palestinci - nyní mrtví nebo zranění - žijící v Džabalíji jsou uprchlíci, protože sionistické síly je v roce 1948 vyhnaly z území dnešního jižního Izraele a vyhnaly je jako uprchlíky do Gazy. Přibližně 70 % rodin v Gaze jsou právě tito uprchlíci. Starostí izraelského státu o bezpečnost měst v jižním Izraeli je starost o ochranu squatterských osad, kde tito Palestinci žili.
Zabít a zranit 400 nebojujících osob a zničit 20 obytných budov, abychom se dostali k jednomu cíli, i když je tímto cílem hledaný terorista, je podle válečného práva platného po druhé světové válce a mezinárodního humanitárního práva přísně zakázáno. Tyto zákony jsou kodifikovány v Ženevských úmluvách a Římském statutu, který je základem Mezinárodního trestního soudu.
Přítomnost jednoho vysokého velitele Hamásu nebo dokonce jeho čety mezi stovkami nebojujících osob by zjevně neospravedlňovala bezohledné ohrožení nevinných civilistů v takovém rozsahu jako v Džabalíji. To je čistě a jednoduše válečný zločin.
V rozhovoru izraelského vojenského mluvčího na CNN, který vedl Wolf Blitzer, Blitzer zjevně žasne, když na rovinu přiznává, že Izraelci věděli, že úder zabije uprchlíky v táboře, ale přesto ho provedli.
Naprosté
ignorování válečných zákonů a mezinárodního humanitárního práva přijatého po
druhé světové válce - jehož cílem bylo zabránit podobným zvěrstvům, jaká byla
spáchána během této války - ze strany izraelských úřadů se odráží ve výrocích
pro New York Times, o nichž jsem informoval v pondělí:
"Americkým představitelům bylo zřejmé, že izraelští představitelé se domnívají, že masové civilní oběti jsou přijatelnou cenou za vojenskou kampaň. V soukromých rozhovorech s americkými protějšky se izraelští představitelé odvolávali na to, jak se Spojené státy a další spojenecké mocnosti během druhé světové války uchýlily k ničivému bombardování Německa a Japonska - včetně svržení dvou atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki."
Ačkoli izraelští plánovači válečných zločinů příhodně tvrdili, že napodobují Američany a Brity, intenzivní letecké bombardování civilistů bylo rovněž taktikou zemí Osy. Britannica uvádí, že v květnu 1942 na Filipínách "po intenzivním leteckém a dělostřeleckém bombardování Corregidoru se Japonci v noci z 5. na 6. května vylodili na tomto ostrově".
Je důležité zabývat se japonskými válečnými zločiny na Filipínách, protože jejich potrestání se stalo precedentem v mezinárodním právu. Opět uvádím Britannicu: "Po válce byla zvěrstva spáchaná během japonského dobývání Filipín posouzena jako válečné zločiny a japonský velitel Homma Masaharu byl za svou roli při jejich páchání popraven."
Nebo vezměme v úvahu bombardování Londýna nacistickým Německem, které si vyžádalo 30 000 obětí.
Matthew Lippman připomíná, že 17. září 1939 německé letectvo (Luftwaffe) proměnilo Varšavu v trosky, což bylo předzvěstí německé invaze a okupace Polska, během níž se pokusilo etnicky vyčistit Poláky a nahradit je německými osadníky.
Němci také bombardovali Rotterdam v Nizozemsku.
Němci se samozřejmě dopouštěli válečných zločinů i na souši, jak píše Lippman: "Einsatzgruppen neboli vražedné oddíly stínovaly nacistické jednotky, když se německá armáda proháněla Ruskem. Tyto jednotky měly na svědomí až dva miliony vražd. Ti, kteří usedli na lavici obžalovaných, nebyli během války bezpečně izolováni za psacími stoly; byli v terénu, aktivně dohlíželi na tuto 'krvavou lázeň', kontrolovali ji a řídili. Obžalovaní v pozdějších procesech s válečnými zločinci tvrdili, že jejich činy byly motivovány sebeobranou, což je tvrzení, které, jak poznamenal Norimberský tribunál, by umožnilo státu zrušit právní ochranu poskytovanou nebojujícím osobám podle humanitárního válečného práva na základě jednostranného tvrzení, že civilisté byli považováni za nebezpečné. Muži, ženy a děti byli bez soudu popravováni; panovaly obavy, že dospívající, kterým bylo umožněno přežít, se budou v dospělosti mstít za zabití svých rodičů."
Ale toto tvrzení o zabíjení nebojujících osob v sebeobraně, k němuž se němečtí důstojníci uchýlili, je přesně to, co dnes tvrdí někteří izraelští představitelé, že všichni Palestinci v Gaze jsou teroristé, všichni jsou nebezpeční pro přežití Izraele, a proto je jejich masové vyvražďování přípustné. Tyto argumenty odmítl tribunál pro válečné zločiny po druhé světové válce a měly by být odmítnuty i dnes. Extrémistickým Izraelcům samozřejmě opravdu vadí, že jsou přirovnáváni k nacistům. Existuje však snadný způsob, jak se tomu vyhnout: nechovat se jako nacisté.
Chybou postoje izraelské vlády je, že nežijeme v roce 1943. Po druhé světové válce přijaly národy světa OSN, Ženevské konvence a další mezinárodní nástroje, aby zabránily opakování zvěrstev z druhé světové války. Právě na tento "mezinárodní řád založený na pravidlech" se odvolávala Bidenova vláda, když se snažila zmobilizovat svět, aby se postavil proti ruským válečným zločinům na Ukrajině. Bidenova administrativa se v rámci vrcholného pokrytectví rozhodla, že stejný mezinárodní řád založený na pravidlech hodí na smetiště, když jde o Izrael.
Bidenova administrativa bohužel nahrává fašistické vládě premiéra Benjamina Netanjahua, které procházejí masové vraždy. Výsledkem je, že nikdo na globálním Jihu už nikdy nebude poslouchat Bidena nebo ministra zahraničí Antonyho Blinkena, jak říkají slova "mezinárodní řád založený na pravidlech", aniž by padl smíchy. Pokus USA odříznout Rusko od světové ekonomiky nyní zcela selže.
Celý text v anglickém originále ZDE
Diskuse