Můj den se superfanoušky Juliana Assangeho

23. 2. 2024

"Ach, zrovna minulý týden jsem tu pochodoval," řekl jeden z nich a zvedl rozbitý telefon. Vzadu byla přilepená palestinská vlajka – zdálo se, že jde o protestující na plný úvazek. Na krátké procházce ke Královskému soudnímu dvoru se objevili další obvyklí podezřelí: Ošuntělí šedesátníci v kdysi praktickém oblečení Oxfamu s uniformními vlněnými klobouky. Byli tu kvůli Julianu Assangeovi.

V 8:30 se před budovou shromáždila asi stovka demonstrantů spolu s desítkami kamer. Craig Murray, bývalý britský velvyslanec v Uzbekistánu, pronesl projev, v němž řekl, že velikost davu naznačuje, že "tlak roste".

Zakladatel WikiLeaks se naposledy odvolal proti rozhodnutí Nejvyššího soudu o jeho vydání do Spojených států. Tam může Assange čelit trestu 175 let, což znamená, že by velmi pravděpodobně zemřel ve vězení. Jak poznamenal Murray, po letech kampaně "jsme nyní dosáhli fáze, kdy většina lidí chápe, co je zde v sázce".

Když Jeremy Corbyn vystoupil na pódium, ozval se mohutný jásot. Bývalý vůdce labouristů si vzal na mušku Joea Bidena, britská média a věznici Belmarsh, kde je Assange v současné době vězněn. "Pokud (Biden) věří v pluralitní demokracii, jak říká, pak nechte Juliana jít. Dovolte Julianovi, aby řekl světu pravdu o hrůzách a nerovnosti, které existují na této planetě," řekl Corbyn. "Ať už soudy rozhodnou jakkoliv, neodejdeme." Tónem, v němž se mísila únava s triumfem, dodal: "Pro britský establishment je celá otázka Juliana Assange trochu trapná."

Assangeovi stoupenci vypadali před soudem rezignovaně, jako by už věděli, že jejich věc je marná. Nepřítomnost jejich hrdiny a opakovaná varování jeho ženy Stelly, že Julian "zemře", pokud bude vydán, vytvářely děsivý pocit vzpomínkové bohoslužby. Když proces začal, Assangeův obhájce Edward Fitzgerald řekl soudu, že zakladatel WikiLeaks je příliš nemocný na to, aby se zúčastnil slyšení, a to i prostřednictvím videospojení z vězení.

Věci nepomohlo ani to, že Corbyn udělal vlastní kiks, když se v jednu chvíli podivil, "kdyby byl Julian dnes naživu". Spěšně se opravil: "Ve skutečnosti je před námi, živý, aby podal zprávu, místo aby byl uvězněn v té hrozné cele v Belmarsh; co by říkal? Co by asi říkal o bombardování Rafáhu a ničení života v celém pásmu Gazy?"

V době, kdy dorazila Stella Assange, dav rostl. Řekla protestujícím jen pár slov: "Julian potřebuje svou svobodu a my potřebujeme pravdu." Pokud bude slyšení tento týden neúspěšné, Assange by mohl požádat Evropský soud pro lidská práva o příkaz podle článku 39, který by zastavil vydávání, dokud nebude projednávat jeho případ. Jeho příznivci tu bezpochyby budou až do hořkého konce. Jaký bude tento konec a kdy přijde, zůstává méně jasné.

Zdroj v angličtině: ZDE