Ty stálé kontroly těch byrokratických nesmyslů… To podstatné nikoho nezajímá

23. 2. 2024 / Pavel Veleman

čas čtení 4 minuty

(Věnuji paní Anežce a Štěpánce)

Čím více se obor sociální práce hroutí, tím více kontrol, buzerace, lpění na byrokratických maličkostech a znechucení práce i těm posledním jedincům na pracovištích, kteří ještě hájí původní smysl našeho oboru.

 

A to je péče o občany, kteří nedokážou stačit této turbulentní době, kdy vše pro mne podstatné (opravdový zájem o klienty, IT služby jako pomoc při práci a ne jako nucené zlo, které ničí mnohdy práci svoji nulovou propojenosti s ostatními systém, čímž tak  uniká tak smysl tohoto nástroje - sdílení informací mezi kolegy a kolegyněmi jak v státní správě, v samosprávě, v úřadech práce, v sociální práci v nemocnicích a pochopitelně i v neziskovém sektoru.

Teprve takový, fungujícímodel zajistí a usnadní práci sociálním pracovníkům, kteří se nechtějí stále dokola  ptát klientů na totéž a tím je dostávat hned u dveří do tenze a stresu. Většinou slyším: Teď jsem to říkala Vaší kolegyni a předtím na přepážce Úřadu práce a ještě předtím v LDN při hospitalizaci a znovu  při dvojím šetření v místě svého bydliště (říkal jsem to tam sociální pracovnici ze sociálního odboru, dávkové pracovníci při žádosti o HN a nakonec sociální pracovníci při sociálním šetření příspěvku na péči).

A až půjdou k odvolacímu orgánu třeba kvůli odmítnutí i toho naprosto minimálního příspěvku na péči, budu to vyprávět po šesté, řkne lient. A to ještě čekám kontrolní návštěvu z Úřadu práce při žádosti o příspěvek na bydlení - opět budou stále opakovat totéž, vše je ukryto v nepropojených systémech, které spravují různé resorty (MPSV, MZ, MMR, MV) a ty vědí, že informace jsou moc…Drží je a nepustí.

Dokonce ani v rámci MPSV a klíčového OK systému se skoro za dvacet let nepodařilo toto propojit se všemi pracovníky sociální práce, kteří splňují zákonné normy způsobilosti,  mlčenlivosti apod…Prostě v této zem  je každý carem a carevnou na svém malém kousíčku půdy a využívá tento nástroj jako mocenský prostředek k své pišišvoři převaze nad druhým. Na tomto patře, tady.  jsem teď pánem já, kontrola jsem teď já, užiji si vteřinu moci a nejde mi o motivaci a skutečné propojení všech sociálních pracovníků směrem ke klientovi. Přitom slovo klient a jeho zájem je snad nejvíce zneužitá fráze právě u lidí, kteří vždy mají na svém čele napsáno - vždy mi jde jen o moji moc a pozici.

Kontroly většinou končí stresem pro vedoucí pracovníky i řadové pracovníky v sociální oblasti, mnohdy pláčem, vztekem bezmoci a naneštěstí - poslední kapkou k odchodu z oboru. Vždy vše postavené na byrokratických maličkostech, nikdy kontroloři nejdou k podstatě společného úkolu a pochopení skutečnosti.

  • nezajímá je atmosféra na pracovišti, seznámení se s všemi pracovníky k diskuzí o problémech, o  nedostupných nástrojích sociální práce…

  • nezajímá je jednat prostřednictvím  individuálního pohovoru s dotyčným pracovníkem o jeho cestě, myšlení, pochybnostech….Ne, to, co chtějí, je jen posoudit spis, tento mocenský alibismus je nesmírně ponižující

  • vždy rozhoduje spis a jen spis. Tu hrůzu této spisové posedlosti všech dob a režimů  jsem pochopil při soukromém výzkumu jedné historické kauzy v archivech StB. Bylo poznat, jak skutečná pravda je ukryta spíše mimo spis a ve spisu  se píše byrokratické ptydepe pro kontrolu a pochvalu od nadřízených, najednou jsem s hrůzou četl i fráze, které používáme dodnes při popisu případu, vše si bylo strašné podobné, jízdní řád se musí dodržovat….A kontrola spisů StB musela být velmi často!

Anežko a Štěpánko, držte se - obor sociální práce Vás moc potřebuje, nenechte se zničit strašidly.


2
Vytisknout
4212

Diskuse

Obsah vydání | 27. 2. 2024