Putin měl přijmout Trumpovu nabídku. Nyní by mohl rozklad ruské ekonomiky způsobit jeho pád

7. 12. 2025

 
Na stole v Moskvě ležela „mírová“ dohoda, která v zásadě odměňovala ruskou agresi předáním velkých částí ukrajinského území, ohrožovala nezávislost Kyjeva a oslabovala jeho obranu proti budoucím útokům. Trumpova dohoda, pokud by byla prosazena, by rozdělila USA a Evropu, možná fatálně rozvrátila NATO, poskytla by odklad ruské ekonomice, která je v izolaci, a pravděpodobně by svrhla vládu Volodymyra Zelenského.

To jsou klíčové ruské válečné cíle. Ale Putin, trpící neoimperiálními fantaziemi a problémy s dědictvím, řekl „ne“. Domnívá se, že může získat vše a ještě více, pokud bude pokračovat v boji. Přesvědčil idiota Trumpa, že vítězství Ruska je nevyhnutelné – a že intrikující Evropané jsou ti skuteční váleční štváči. Jeho předpoklad je však zásadně chybný. Tvrdá fakta ho zmatou. Po téměř čtyřech letech je stále uvězněn v bahně a ledu Donbasu. A doma se věci hroutí.

Po dvou letech růstu uměle poháněného vyššími výdaji na obranu klesly příjmy Ruska z ropy a plynu, které představují až 50 % státních příjmů, meziročně o 27 % a hrozí recese. Inflace vzrostla na 8 % a úrokové sazby přesáhly 16 %. Rozpočtový deficit roste, více než polovina likvidního státního investičního fondu Ruska byla od roku 2022 promrhána, státní monopoly čelí obrovským dluhům, zahraniční investice se propadly, náklady na dovoz strategického zboží vzrostly o 122 % a spotřební daně prudce stoupají, to vše za účelem financování Putinovy války. Rusové musí dokonce platit více, aby utopili své smutky: cena vodky vzrostla o 5 %.

Bolest se neustále zhoršuje. Ukrajina identifikovala slabé místo: ruské rafinérie, ropovody a „stínovou flotilu“ ropných tankerů přepravujících nelegální vývoz. Třetí tanker byl minulý týden zapálen v Černém moři útoky námořních dronů. Kyjev pravidelně útočí na energetická zařízení hluboko v Rusku, což vyvolává paniku a nedostatek paliva. Mezitím se dva ruští energetičtí giganti, Rosněfť a Lukoil, potácejí, protože asijští kupci, včetně těch z důležitého čínského trhu, se snaží vyhnout sekundárním sankcím USA.

Putinovo ekonomické zničení Ruska, které sice stále probíhá, je doprovázeno prudkým poklesem geopolitického vlivu. Moskva, uvízlá na Ukrajině, mohla jen přihlížet, jak se Sýrie, ceněný spojenec na Blízkém východě, obrátila na Západ a Írán se stal terčem útoků USA a Izraele. Nyní i Venezuela marně hledá podporu. Vztahy s Čínou se obrátily naruby a ponížená Rusko bylo odsunuto do role závislého mladšího partnera. Při své návštěvě Indie minulý týden působil Putin jako potřebný člověk v zemi, která pod tlakem USA nyní bojkotuje ruskou ropu.

Narativ „Rusko vyhrává“ se opírá o údajné úspěchy na bojišti. Jurij Ušakov, jeden z Putinových poradců, tvrdil, že nedávné územní zisky „pozitivně ovlivnily“ moskevské rozhovory – což znamená, že posílily pozici Ruska. To je iluze. Zisky jsou marginální. Navzdory svému překvapení, plnohodnotné invazi a drtivé převaze v počtu vojáků a materiálu se Putinovi vůbec nepodařilo podrobit Ukrajinu – což dokládají šokující čísla ruských obětí: více než 280 000 zabitých nebo zraněných v prvních osmi měsících roku 2025; celkem asi jeden milion.

Jak dlouho ještě bude ruský lid tolerovat svého diktátora a prezidenta, masového vraha – zločince, který trávil lidi v anglickém městě Salisbury, obviněného válečného zločince –, který odmítá všechny mírové návrhy a nyní vyhrožuje válkou s Evropou? Tato otázka je klíčová. Putinova ochota riskovat životy a blaho obyčejných Rusů je až příliš zřejmá, symbolizovaná cynickými vstupními platbami a pohřebnými vyplácenými dobrovolníkům z chudých venkovských oblastí – jejichž průměrná délka života na frontě je 12 dní. Aby toho nebylo málo, tyto výplaty byly kvůli rozpočtovým škrtům výrazně sníženy.

Tyto krvavé peněžní machinace odrážejí hlubokou lhostejnost k zakořeněným problémům chudoby a demografického kolapsu, tvrdí nezávislý novinář Alexej Kovaljov: „Vojenské výdaje dočasně maskují desetiletí zanedbávání a poskytují sociální mobilitu prostřednictvím krveprolití.“ Až boje nakonec ustanou, může nastat „obrovská sociální krize“, naznačuje – a Kreml se toho obává, proto potlačuje veřejný a online disent. Pro Putina je to další důvod, proč válku neukončit. Jeho zločiny proti vlastnímu lidu mohou být jeho zkázou.

Nová zpráva expertů London School of Ecomnomics s názvem Against the Clock: Why Russia’s War Economy is Running Out of Time (Proti hodinám: Proč ruské válečné ekonomice dochází čas) zjistila, že ačkoli válka „dramaticky zlepšila“ příjmy 20 % Rusů, je sociálně velmi rozdělující. „U většiny Rusů klesly reálné příjmy o 16 % až 42 %,“ uvádí se ve zprávě. S odvoláním na povstání Wagnera v roce 2023 tato analýza předpovídá zhoršující se ekonomické podmínky, které by mohly zesílit napětí „uvnitř elity a uvnitř režimu“.

Poslední fiasko USA při vyjednáváních opět odhalilo Trumpovu idiotsky nevyváženou „strategii“ vůči Ukrajině. Od samého začátku se snažil Rusko uklidnit, čímž oslabil Ukrajinu, když zaútočil na Zelenského a zastavil dodávky zbraní. Trumpova egoistická touha hrát si na mírotvůrce a rychle zbohatnout, výběr neschopných příbuzných a kumpánů jako amatérských vyslanců a pokusy odsunout Evropu na vedlejší kolej a pranýřovat ji pomáhají Putinovi a dodávají mu odvahu.
 
Trumpovo vměšování prodlužuje válku. Měl by se stáhnout, než napáchá další škody – a Evropa (a NATO) musí zasáhnout s dalšími zbraněmi pro Ukrajinu, reparacemi z zabaveného ruského majetku, plně prosazenými energetickými sankcemi, tvrdšími kinetickými reakcemi na sabotáže a kybernetické útoky a jednotnější odhodláním pomoci ukončit Putinovu éru teroru.

Ruský národ je příliš velký na to, aby selhal. Jeho hrdá historie bojů ukazuje, že nemůže být poražen. Ale Putin ano. Prohrává, nevyhrává. A dříve nebo později, stejně jako carové a totalitáři v minulosti, ho to samé věčné Rusko, jehož jméno oslavuje, rozžvýká a vyplivne.