Nová česká vláda se připojuje k trendu střední a východní Evropy zaměřenému proti nevládním organizacím

6. 12. 2025 / Albín Sybera

Složité podmínky pro fungování nevládních organizací v regionu se ještě zhorší, protože Česko pod vedením populistické koalice Andreje Babiše se zřejmě připojí k Maďarsku, Slovensku a Srbsku v pronásledování organizací občanské společnosti.

Ještě předtím, než kandidát na premiéra Andrej Babiš předložil 26. listopadu prezidentovi ke schválení návrh na složení vlády, vyvolala koalice, kterou populistický miliardář sestavil po říjnových parlamentních volbách, pouliční protesty a obavy české občanské společnosti.

Když bylo poprvé oznámeno rozdělení ministerstev mezi Babišovým populistickým hnutím ANO a jeho dvěma koaličními partnery – krajně pravicovou stranou Svoboda a přímá demokracie (SPD) notorického zastánce „Czexitu“ Tomia Okamury a tvrdě protizelenou stranou Motoristé sami za sebe – vyvolalo to jeden z největších ekologických protestů posledních let, kdy se 19. října před Pražským hradem sešlo přes 5 000 lidí, aby protestovali proti možnému jmenování člena strany motoristé, která popírá klimatické změny, do čela ministerstva životního prostředí.

Obavy občanské společnosti se ještě zvýšily po zveřejnění návrhu koaličního programu, který 31. října v plném znění zveřejnilo české rozhlasové a televizní vysílání a který stanoví priority nové vlády pro příští volební období. Většina dokumentu odráží jasné zaměření ANO na domácí otázky, s důrazem na populistické dávky a zvyšování mezd ve veřejném sektoru. Dále v seznamu však figurují politiky a rétorika, které jsou spíše spojovány s krajní pravicí: odpor k migraci, revize zelených politik, odpor k Zelené dohodě EU a zaměření se na nevládní organizace (NGO).

Mezi plány patří zavedení registru občanských organizací, které dostávají veřejné finanční prostředky, pod heslem „konec politických nevládních organizací“; donucení nevládních organizací k deklarování jakékoli „politické činnosti financované ze zahraničí“; a zabránění používání „veřejných peněz na politický aktivismus“.

„Tímto způsobem si stát vytváří nepřítele z sektoru, který nemá v úmyslu vstupovat do konfrontace,“ říká Pavel Havlíček, senior analytik think tanku Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) se sídlem v Praze.

Havlíček vysvětluje, že útoky na NGO jsou „něčím, co se táhne celým dokumentem“, na kterém se tři strany dohodly, i když to nemá v české legislativě žádný základ. Kromě toho dochází k „kategorickému nesprávnému výkladu“ postavení nevládních organizací spolu s „přeháněním jejich role v souvislosti s veřejnými zdroji“.

Radek Kubala z environmentální analytické platformy Re-set a jeden ze spolupořadatelů říjnové demonstrace na Pražském hradě se obává, že koalice vedená Babišem přijme podobně agresivní rétoriku a postoj vůči nevládním organizacím, jak to od svého nástupu k moci činí populistické vlády Maďarska a Slovenska. V Maďarsku a v poslední době i na Slovensku se úřady zaměřily na sektor nevládních organizací, zejména na ty, které se zabývají bojem proti korupci, a vyvíjejí tlak na jejich činnost prostřednictvím dusivých byrokratických opatření a falešných vyšetřování, jako například proti maďarské pobočce Transparency International a nezávislému médiu Atlatzso.

Kubala spekuluje, že nově vznikající česká vládní koalice by mohla připravovat půdu pro „možné označení nevládních organizací za zahraniční agenty – protože "nevím, jak jinak programový dokument chápat“, a dodává, že nevládní organizace by mohly být terčem „verbálních i ekonomických útoků“.

Navzdory rétorice v programovém dokumentu existuje určitá naděje, že umírněnější a méně ideologická strana ANO bude schopna do jisté míry zkrotit své radikální spojence.

Havlíček se domnívá, že Babiš bude mít sklon vyhýbat se kontroverzím, které by otevřeně postavily jeho vládu do rozporu s EU, a bude se snažit vyhnout jakémukoli bližšímu zkoumání ze strany Evropské komise a médií obecně tím, že bude zaujmout pragmatičtější postoj.

Jmenování poslance za motoristy Filipa Turka ministrem životního prostředí však připomíná situaci na Slovensku, kde byl do čela ministerstva životního prostředí postaven kandidát ultranacionalistické Slovenské národní strany (SNS) Tomáš Taraba. Od svého jmenování čelí Taraba rozsáhlé kritice a protestům za to, že dohlížel na propouštění odborníků na životní prostředí, zvýšený lov medvědů a vlků, více nelegální těžby dřeva a zmenšování rozlohy národních parků v Tatrách.

Taraba byl také jedním z prvních zahraničních politiků, se kterými se Babiš setkal krátce poté, co ho prezident Pavel 27. října pověřil sestavením nové české vlády. „Máme stejný názor na odmítnutí zpřísnění emisních norem pro průmysl,“ řekl Babiš médiím po jejich setkání, během kterého oba politici vyjádřili svůj nesouhlas s emisním obchodním systémem EU ETS2.

Kubala zdůrazňuje, že blížící se převzetí českého environmentálního portfolia motoristy „mi připomíná prvního kandidáta SNS“ na stejný post na Slovensku, nacionalistu Rudolfa Huliaka, kterého tehdejší slovenská prezidentka Zuzana Čaputová odmítla jmenovat, protože „neuznával vědecký konsenzus o změně klimatu“.

Český prezident Pavel údajně stále odmítá přijmout nominaci Turka do vlády na základě minulých, ale nyní smazaných příspěvků na sociálních sítích, které byly plné antisemitských, xenofobních a homofobních urážek. Turek popřel autorství některých z nich a tvrdil, že jejich zveřejnění bylo politicky motivované, aby ho vyloučilo z příští české vlády.

Stejně jako ultranacionalisté na Slovensku čelí i motoristé kritice, že jejich skutečným cílem je sloužit jako politický nástroj mocných energetických společností v zemi, mezi které v českém případě patří uhelný oligarcha Pavel Tykač, který je klíčovým dárcem pravicového Institutu Václava Klause (IVK), kde Petr Macinka, vůdce motoristů, pracoval jako mluvčí.

Kubala popisuje Macinku jako „muže s vazbami na velké podniky, který zároveň popírá vědecká fakta o klimatické krizi a vulgárně vyhrožuje ekologům“.

Babiš se také již setkal se slovenským ministrem vnitra Matusem Sutajem Estokem, aby diskutovali o oživení Visegrádské skupiny (V4) středoevropských zemí a přijetí společného postoje proti migrační politice EU. Sutaj Estok, konzervativní lídr klíčového koaličního spojence Fica, středolevé strany Hlas-SD, je známý svým silným protipřistěhovaleckým postojem.

Havlíček také zdůrazňuje, že Babišovy komentáře o ukončení české pomoci Ukrajině ze státního rozpočtu „připomínají situaci na Slovensku“ krátce po Ficově návratu k moci na podzim 2023. Ficova vláda zrušila státní vojenskou pomoc Ukrajině, ale zároveň umožnila rozkvět komerčního vývozu zbraní na Ukrajinu.

„Ficovi, Tarabovi a spol. se úspěšně podařilo vyvolat konflikt... a ukázat prstem“ na vnímané nepřátele, jako je Brusel, Ukrajina nebo liberální opozice, vysvětluje Dana Marková ze Slovenské klimatické koalice, která poznamenává, že jejich radikální rétorika je do značné míry úspěšná díky „nestandardnímu mediálnímu“ prostředí, prostřednictvím kterého mohou šířit své poselství. Analýza ukázala, jak Ficova strana Smer oslovila radikálnější část voličů šířením senzačních a strach vzbuzujících narativů pomocí netradičních médií, jako je Slobodny vysielac nebo InfoVojna inspirovaná InfoWars.

Marková dodává, že za 25 let své práce v občanské společnosti nezažila tak obtížné podmínky, jaké panují dnes. „Již více než dva roky dochází k útokům na nevládní organizace na Slovensku, které se zaměřují na jejich základní činnosti“ a samotnou podstatu zapojení nevládního sektoru do veřejného života, jak se vyvíjel po celém světě od 60. let 20. století, poznamenává.

Ficova vládní koalice také na začátku tohoto roku prosadila novou legislativu týkající se nevládních organizací s nejtěsnější parlamentní většinou. Ačkoli byla legislativa po kritice ze strany Evropské komise a s ohledem na potíže, s nimiž se potýkalo Maďarsko se svým ruským stylem zákona o zahraničních agentech, zmírněna, zavádí nové požadavky na podávání zpráv o transparentnosti a zveřejňování finančních informací. Legislativa navíc vyžaduje, aby nevládní organizace poskytovaly informace třetím stranám, což podle místních analytiků otevírá cestu k potenciálnímu svévolnému šikanování nevládních organizací.

Lukas Diko z bratislavského Investigativního centra Jana Kuciaka řekl BIRN, že zákon přinese dotčeným organizacím „byrokratickou zátěž“ a že je zaměřen především na protikorupční nevládní organizace, jako je občanská platforma Via Iuris nebo nadace Zastavme Korupciu, které se zasloužily o zdokumentování některých vládních skandálů.

Diko a Katarina Batková, právnička bratislavské kanceláře Via Iuris, se shodují, že Fico se tímto zákonem zaměřuje na „organizace kritické vůči vládě“, ale v praxi by mohly být nejvíce postiženy nevládní organizace působící v sociálním, zdravotním a vzdělávacím sektoru, jakož i organizace poskytující služby důchodcům a mládeži, například skauti. Diko však varuje, že poslanci koalice již připravili novelu trestního zákoníku, která by znamenala, že novináři a online influenceři by mohli být obviněni z trestného činu za jakoukoli údajnou „sabotáž politických kampaní“.


Boj v Srbsku a na západním Balkáně

Havlíček z AMO poukazuje na to, že kromě vzdělávání, u kterého radikální SPD a Motoristé jasně dali najevo, že chtějí odstranit takzvané „inkluzivní programy“ zaměřené na žáky z menšin a žáky se zdravotním postižením, bude další postiženou oblastí pravděpodobně česká mezinárodní pomoc a rozvoj.

„V tom můžeme vidět cíl některých poradců, jako je [bývalý poslanec Evropského parlamentu za stranu ODS] Jan Zahradil,“ který je známý svými nacionalisticko-konzervativními názory a prosazováním otevřených vztahů s Čínou a oživením aliance V4 čtyř středoevropských zemí, říká Havlíček.

Zahradil v současné době spolupracuje s motoristy jako čelný expert na otázky zahraniční politiky a v nedávném rozhovoru pro Český rozhlas uvedl, že „hledá pozici“ s „vlivem na formování budoucí české zahraniční politiky“.

Pokud motoristé nakonec převezmou portfolio zahraničních věcí, mohli by být v pozici, kdy budou moci provést výrazné škrty v programech, jako jsou programy na západním Balkáně, na Ukrajině a na Kavkaze, obávají se místní nevládní organizace. „[Region západního Balkánu] je s tímto velmi spjatý a v některých ohledech je na tom ještě hůře než Ukrajina“, pokud budou škrty skutečně provedeny, poznamenává Havlíček.

Marko Milosavljevič, profesor mediální regulace na Univerzitě v Lublani ve Slovinsku a bývalý člen Výboru expertů pro udržitelnost médií (MSI-RES) Rady Evropy, říká, že zatímco místní nevládní organizace na západním Balkáně pocítí negativní dopady škrtů v českých rozvojových operacích, někteří politici v regionu z nich budou těžit jiným způsobem.

„Zejména pravicoví politici mají velký zájem o importování modelů od svých velkých bratrů,“ poznamenává Milosavljevič a dodává, že napodobování trumpovské politiky a rétoriky, jako je omezování USAID a nedávné akce proti antifašistickým hnutím, prosazují nacionalisticko-konzervativní politici v několika částech střední a východní Evropy i v západní Evropě.

Srbsko je podle Milosavljeviče typickým příkladem, kde se po roce přetrvávajících masových protestů studentů, vyvolaných tragédií na nádraží v Novém Sadu v listopadu 2024, které odhalily „obrovské trhliny v současném režimu“ Aleksandara Vučiće, staly terčem útoků nevládní organizace.

Aleksandra Sreckovič z nevládní organizace CRTA se sídlem v Bělehradě, která se zabývá monitorováním médií, popisuje uplynulý rok jako období, kdy „se situace mediálních profesionálů výrazně zhoršila... a vyznačovala se rekordním počtem fyzických útoků, rostoucím policejním násilím a alarmující normalizací verbální agrese ze strany veřejných činitelů“.

Organizace Reportéři bez hranic zaznamenala od listopadu 2024 nejméně 89 fyzických útoků na novináře v Srbsku, z nichž přibližně polovinu spáchali policisté. Platforma SafeJournalist zaznamenala v roce 2025 celkem 238 incidentů proti novinářům v Srbsku, z toho 136 případů souvisejících s úřady. Došlo pouze k jednomu odsouzení, zatímco 33 incidentů nebylo nahlášeno kvůli obecné nedůvěře v instituce země. Kromě toho se mnoho nevládních organizací, včetně CRTA, stalo terčem policejních razií.

„Pokud EU nedokáže Vučiče omezit, napětí by mohlo dále narůstat,“ varuje Milosavljevič a tvrdí, že současná situace v oblasti médií je dokonce „horší“ než za let autokratického Slobodana Miloševiče, kdy bylo zavražděno několik novinářů.

Situaci zhoršily významné změny vlastnictví, ke kterým došlo v srbském mediálním prostředí, které podle nezávislých analytiků dále posílily vliv Vučičovy Srbské pokrokové strany na média.

Prodej SBB, největšího srbského poskytovatele kabelového připojení a internetu, skupině PPF Group a skupině e& PPF Telecom Group kontrolované vládou Spojených arabských emirátů „a souběžná akvizice klíčových aktiv v oblasti distribuce médií státním podnikem Telekom Srbija vedly ke změně struktury trhu“, poznamenává Sreckovič.

Skupina United Group si ponechala stanice N1 a Nova S, které jsou považovány za jedny z posledních zbytků nezávislého zpravodajství o studentských protestech, ale tyto stanice „byly odstraněny z předních pozic v kabelových nabídkách a někteří poskytovatelé, jako například Orion Telekom, je zcela odstranili ze svých platforem“, poznamenává Sreckovčc.

Vzpomíná také na uniklé zvukové nahrávky rozhovoru mezi generálním ředitelem Telekom Srbija Vladimirem Lučičem a nově jmenovaným generálním ředitelem United Group Stanem Millerem, během kterého oba diskutovali o Vučičově požadavku na propuštění ředitelky United Media Aleksandry Subotič.

„Úroveň uniformity“, říká Milosavljevič, mezi zpravodajstvím státem orientovaných médií s loajálními redaktory, včetně těch z Pink, B-92 nebo Informer, je „velmi zřejmá“. Vzhledem k absenci řádného prosazování regulační politiky jsou státní média již delší dobu kritizována za používání „vulgárního jazyka“ a „obscénností“, což podle něj představuje „jeden z hlavních důvodů, proč tento režim přežívá tak dlouho“.

Kromě toho provládní organizace Centrum pro sociální stabilitu (CZDS) vyprodukovala nejméně 20 propagandistických filmů zaměřených na občanské organizace, studenty, profesory a média, aby diskreditovala občanskou společnost v Srbsku, která se potýká s obtížemi.

Sreckovič i Milosavljevič také poukazují na šíření proruských dezinformací ve srbských médiích spojených se státem. Vučič také veřejně podpořil prohlášení ruské zahraniční zpravodajské služby (SVR), které obviňuje EU z „plánování majdanové [revoluce]“ v Srbsku a nezávislá média, jako jsou FoNet, RAM Network nebo Vreme, z toho, že jsou „nástroji podvratné činnosti EU“.

Kromě toho „Telekom Srbija založil řadu poboček v zahraničí“, mimo jiné v Bosně a Hercegovině, Chorvatsku a Slovinsku. Vzhledem k tomu, že jedna z těchto zemí je kandidátskou zemí EU a dvě jsou členskými státy EU, Milosavljevič tvrdí, že kontrola srbského režimu nad mediálními operacemi uvnitř EU se nyní stala „problémem EU“.

Milosavljevič se domnívá, že Evropská komise konečně začíná věnovat větší pozornost vývoji ve východních částech EU a jejím sousedních zemích, zejména od té doby, co politici jako maďarský Orbán, slovenský Fico a vítěz nedávných českých voleb Babiš začali veřejně hrát s myšlenkou, kterou Milosavljevič označuje jako „východoevropskou unii, která má mít odlišný soubor hodnot“.

Zatímco odborníci a pozorovatelé poukazují na možnost, že Babišova nastupující vláda posílí neliberální osu Bratislava-Budapešť, jiní poukazují na to, že bez Polska postrádá potenciál, který by mohl narušit politiku EU.

V celé oblasti se občanská společnost shoduje, že význam využívání zdrojů EU v této oblasti se podstatně zvýšil vzhledem k útokům na sektor nevládních organizací, které rozpoutali politici podle nacionalisticko-konzervativního scénáře.

Navzdory vývoji v posledních dvou letech za vlády Fica Batková také poukazuje na to, že nevládní organizace na Slovensku „se více semkly“, což by se podle ní „za normálních okolností“ nestalo.

Batková, která je vzděláním právnička, navíc říká, že by ji nepřekvapilo, kdyby žaloby podané proti slovenské legislativě týkající se nevládních organizací u Ústavního soudu vedly k částečnému zrušení zákona.

Batková také soudí, že „ve srovnání s Maďarskem“ čelí slovenská vláda „většímu tlaku“ a „větší ochotě“ veřejnosti bránit se legislativním opatřením, která Fico a jeho úředníci používají k útoku na sektor nevládních organizací.

V Srbsku, kde místní nevládní organizace čelí pravděpodobně nejnepřátelštějšímu pracovnímu prostředí, vdechly studentské protesty obyvatelstvu nový život a navzdory nepříznivým okolnostem se jim podařilo navázat kontakt s dalšími částmi společnosti.

38letá obyvatelka Bělehradu Ida Radovanovičová řekla, že nemohla nečinně sedět a sledovat protesty. „Studentské hnutí nám stále připomíná běžné lidské hodnoty,“ říká a poukazuje na to, že „navzdory beznaději lidé stále vycházejí protestovat“.