K 8. výročí referenda o brexitu

25. 6. 2024 / Tomasz Oryński

čas čtení 6 minut
 
Právě před osmi lety se konalo referendum o brexitu. Vzpomínám si, že jsem až do konce nevěřil, že Británie může být tak hloupá, aby si to způsobila. Co dalšího si z toho pamatuji?

Vzpomínám si, jak jsme druhý den ráno jeli autem do práce (pracovali jsme tehdy společně v jedné kanceláři). Poslouchali jsme BBC4. Byla tam paní z nějaké strany pro brexit ze Severního Irska. Když jsme parkovali, novinář se jí zeptal, jestli chce, aby byl brexit realizován co nejdříve. Zůstali jsme v zaparkovaném autě, abychom si poslechli, co říká. Nebyli jsme zklamaní: "Ne" - odpověděla - "měli bychom ještě nějakou dobu zůstat v EU. Kdybychom teď vystoupili, neměli bychom žádné slovo, co se v EU děje!".

Oba jsme se zasmáli,  že si teprve teď uvědomila, pro co hlasovala. Nebyla jediná. Statistiky Googlu ukazují, že toho rána se miliony Britů vydaly, aby si vyhledaly základní informace o Evropské unii. Tolik k informovanému rozhodování.

 

Když jsme vcházeli do kanceláře, jiný polský kolega nás upozornil: zdejší idiot obchází kancelář a ptá se všech, kdo nejsou Britové, kdy se vrátí domů. Později samozřejmě přišel i za mnou. Řekl jsem mu, že můj domov je ve Skotsku, ale samozřejmě se budu moci kdykoli svobodně přestěhovat do Polska nebo kamkoli v EU budu chtít... Na rozdíl od něj. 

Takovou odpověď nečekal, a tak tam chvíli stál a snažil se vymyslet něco chytrého, co by řekl. Zjevně se mu to nepodařilo, takže jen řekl "Aha" a odešel, přičemž se na mě přes rameno podíval velmi nejistým pohledem. 

Pořád to nebylo nic ve srovnání s tím, co zažili naši přátelé v Anglii: ti, kteří žijí v Cambridgi, byli mezi těmi, kdo dostali velmi agresivně formulované letáky s výzvou, aby se vrátili domů, a polské rodině, která žila ve Woolwichi, vandalové poničili dveře od auta a domu a tak je uráželi, že se na všechno vykašlali a odstěhovali se do Skotska.

Až na několik drobných výjimek byla reakce Skotů v drtivé většině milá. Měli jsme v té době na návštěvě mého otce a synovce, takže když jsme šli po ulici a mluvili polsky, několik lidí - většinou starších - nás oslovilo, aby se nám omluvili a ujistili nás, že se tu stále můžeme cítit vítáni. Zajímavé bylo, že mezi nimi byl i pár brexitéřů.
 
Druhý den ráno se v našem místním  supermarketu Coop rozvinula zajímavá scéna. Pracovali tam převážně mladí lidé a bylo vidět, že mají opravdu smutnou náladu. I oni nás přivítali vesele (některé z nich jsme znali) a snažili se mě ujistit, že se nemáme čeho bát. Řekl jsem jim, že ano, nemáme, a začal jsem jim vysvětlovat, že stále zůstáváme občany Evropské unie, takže jestli by se měl někdo bát, jsou to oni.

"Jo, ty jsi přece ten, co studoval evropská studia!" "No jo," odpověděl jsem. - řekl jeden z nich a začali mi klást otázky o EU a o tom, co předpovídám. Bylo to trochu trapné, protože se sešli nejen pracovníci Coopu, ale i někteří zákazníci a já jsem v podstatě skončil  přednáškou o základech Evropské unie pro asi sedm lidí, a to uprostřed uličky s masem v mém místním Coopu.
 
Jeli jsme s hosty na výlet a lidé se k nám neustále hlásili, že je jim nás líto a že se omlouvají za brexit. Velmi brzy po hlasování jsme také obdrželi velmi pěkně formulovaný dopis z kanceláře premiérky Nicoly Sturgeonové, ve kterém nás ujistila, že budeme ve Skotsku vždy vítáni, což mi přišlo opravdu milé.

Všichni se však stále starali o nás, a ne o sebe, jak by měli. Rozhodl jsem se, že se tomuto tématu budu věnovat ve svém dalším článku pro skotskou komerční televizi STV News, jejíž jsem byl v té době komentátorem. Článek je stále na webu, můžete si ho přečíst zde (pro angličtinu musíte sjet dolů).

Když si tento článek po osmi letech čtu, myslím, že jsem se ve svých předpovědích ani moc nemýlil:
- Snažili jsme se, aby nám brexit vyšel, ale byla to katastrofa.
- Rozhodli jsme se odejít a nyní spokojeně žijeme v zemi EU.
- Mezitím se po obratu dovnitř ukázalo, že nedostatky britského politického systému jsou problematičtější než kdykoli předtím, a britská politika nyní sklouzává ke korupci a pravicovému populismu v měřítku přinejmenším srovnatelném s tím, co jsme měli v Polsku za strany PiS.

Jak předpovídal každý, kdo má zdravý rozum, že je to EU, která potřebuje Británii, to bylo naprosto falešné, což je vidět i na tom, že nebýt toho, že mám stále spoustu britských konexí a moje bublina na sociálních sítích je převážně britská, asi bych na brexit teď úplně zapomněl. Nikdo z mých známých ve Finsku,  v Polsku nebo v Itálii o něm nediskutuje, ledaže by si stěžoval na to, jak je dnes obtížné dopravovat zboží do Británie, nebo sdílel fotky prázdných regálů v obchodech, aby nevěřícně komentoval, proč to Britové udělali.

Británie je mi líto, zejména proto, že si myslím, že jediný způsob, jak tyto problémy řešit, je uznat, že její místo je zpět mezi demokratickými národy sjednocené Evropy. Skotsko (a ostatní Británie), my pro vás necháme rozsvíceno.

Podrobnosti v angličtině ZDE

2
Vytisknout
1837

Diskuse

Obsah vydání | 27. 6. 2024