Evropská levice by se měla přestat ztrapňovat kvůli Rusku

27. 3. 2025

Dnes příliš mnoho levičáků používá stejnou taktiku, aby odsoudili Trumpovu administrativu a evropské zastánce kompromisního míru na Ukrajině. Existuje dostatek důvodů k odsouzení Trumpa a dostatek způsobů, jak to udělat; ale pro každého, kdo si pamatuje studenou válku, by mezi nimi neměl být jazyk „zrady“ , „kolaborace“ a „kapitulace“. A kritici na levici by jistě měli být schopni rozpoznat, že některé z těchto politicky a intelektuálně zkrachovalých evropských vlád vyvolávají paranoiu, aby získaly zpět podporu veřejnosti?

Reprezentativním příkladem tohoto přístupu, vysloveného politikem pravého středu, ale široce a souhlasně šířeného i levým středem, je projev francouzského senátora Clauda Malhureta ze 4. března. A je dokonalým shrnutím toho, čemu evropský establishment říká „debata“ o válce na Ukrajině.

Malhuret označil Trumpa za „zrádce“, který „kapituluje před Putinem“ a kterému pomáhají „Putinovi kolaboranti“ v Evropě. Uvedl, že Trump zastavením americké vojenské pomoci Ukrajině projevil svou „zradu“. O týden později, 11. března, Trump pomoc Ukrajině obnovil, přičemž mezitím a díky tomuto nátlaku přesvědčil ukrajinskou vládu, aby se připojila k výzvě USA k 30dennímu příměří na Ukrajině - tato výzva se setkala se zuřivým odmítnutím ze strany ruských zastánců tvrdé linie a velkou opatrností ze strany Putina.

Přinejmenším zatím nic nenasvědčuje tomu, že by Trumpova administrativa tlačila na Ukrajinu, aby se vzdala většího území, než je to, které již ztratila a které nemůže znovu dobýt. Neexistují ani důkazy, že bude tlačit na Ukrajinu, aby odzbrojila - i když mohou existovat určité limity zbraní, které USA a NATO Ukrajině dodají. A pokud jde o nezávislost Ukrajiny a její cestu na Západ, Trumpova administrativa podporuje budoucí členství Ukrajiny v EU a ruská vláda veřejně akceptovala „svrchované právo“ Ukrajiny na toto členství.

Tento Trumpův krok tedy nebyl „kapitulací“, ale hrubým, ale účinným krokem na cestě ke kompromisnímu míru.

Malhuret řekl, že „my [tj. Evropané] jsme byli ve válce s diktátorem [tj. s Putinem]. Nyní bojujeme proti diktátorovi podporovanému zrádcem [tj. Trumpem]“. Ve skutečnosti celý přístup Západu k válce na Ukrajině od počátku spočíval právě v tom, že jsme „nebojovali“ proti Rusku. Ne Trump, ale Biden a všichni ostatní představitelé NATO veřejně a opakovaně prohlašovali, že své vojáky do bojů na Ukrajině nepošlou. Místo toho jsme poskytli zbraně a peníze. Jsou to Ukrajinci, nikoli Francouzi nebo Britové, kdo bojuje a umírá.

Malhuretův projev je postaven na tvrzení, že „porážka Ukrajiny by byla porážkou Evropy“. Z toho vyvozuje celou středověkou démonologii, Malleus Maleficarum se strašlivými důsledky, včetně toho, že „globální Jih už nebude respektovat Evropu a místo toho se rozhodne nás pošlapat“. Z tohoto bizarního tvrzení je třeba usuzovat, že jde pouze o ruské sféry vlivu, proti nimž Malhuret protestuje. Pokud jde o Francii v Africe, žije zjevně ještě v 70. letech minulého století.

Podle tohoto názoru hodlá Trump předat Rusku nejen Ukrajinu, ale celou východní Evropu, a to v souladu s údajnou Putinovou touhou „ukončit řád, který před 80 lety zavedly USA a jejich spojenci“. Tento řád samozřejmě akceptoval - neboť nic jiného ani nemohl - skutečnost, že sovětská armáda v důsledku svého vítězství nad nacistickým Německem obsadila celou východní a střední Evropu a zavedla tam svůj vlastní „řád“.

Tento „řád“ skončil před 35 lety, kdy skončila studená válka. Dnes nic takového není pro Rusko ani vzdáleně možné, natož aby o tom Trump s Putinem jednali. Aby se tak stalo, bude Polsko také „kapitulovat“? Zanikne polská armáda zázračným způsobem? Setkal se Malhuret někdy s Polákem?

Bizarní, ale pro lidi jeho smýšlení stejně typické je, že Malhuret v tomtéž projevu dokáže spojit přesvědčení, že Rusko je tak silné, že je na cestě k ovládnutí celé střední a východní Evropy, s přesvědčením, že Rusko je tak slabé, že nejenže není třeba mírového urovnání na Ukrajině, ale že Rusko je na pokraji zhroucení a že k ukrajinskému vítězství bude stačit pokračující pomoc EU Ukrajině.

„Na rozdíl od kremelské propagandy je na tom Rusko špatně. Za tři roky se takzvané druhé největší armádě na světě podařilo urvat jen drobky ze země s třikrát menším počtem obyvatel,“ řekl. „Úrokové sazby na úrovni 25%, zhroucení devizových a zlatých rezerv, demografický kolaps ukazují, že se nachází na pokraji propasti.“

Pokud je tomu tak, jak chce Malhuret před francouzskými a evropskými voliči ospravedlnit enormní zvýšení vojenských výdajů, po kterém volá a které je údajně nezbytné k tomu, aby bylo možné čelit nesmírně nebezpečné ruské vojenské hrozbě pro EU?

Pokud však lidé jako Malhuret skutečně věří, že Evropa musí podpořit Ukrajinu až do smrti, aby se vyhnula katastrofální porážce, pak logicky musí veřejně obhajovat vyslání evropských jednotek do boje proti Rusku. To si však vzhledem k silnému odporu většiny ve všech velkých evropských zemích netroufnou.

Namísto hysterického strašení a démonizace alternativních hlasů potřebuje Evropa klidnou, střízlivou a na důkazech založenou debatu o míru na Ukrajině a vlastní bezpečnosti. Taková debata by uznala některá základní fakta: že pro Ukrajinu nemůže existovat žádná jiná absolutní záruka bezpečnosti než naprostá porážka Ruska, což prostě není možné. A co víc, že evropské mírové síly pro Ukrajinu nejsou možnou součástí mírového urovnání, ale receptem na nekonečné zdržování - že zatímco by EU měla pokračovat v podpoře Ukrajiny, když mírový proces pokračuje, zablokovat urovnání a pokračovat ve válce bez podpory USA by pro Ukrajinu znamenalo katastrofu.

A konečně, že vzhledem k tomu, že Rusko oficiálně přijalo princip ukrajinského členství v EU, úkolem a povinností Evropy není dávat vojenské sliby, které ve skutečnosti nemůže splnit, ale udělat vše pro obnovu Ukrajiny a její začlenění do EU.

Pokud budou tyto skutečnosti uznány, mohou EU a Velká Británie začít vážně a realisticky uvažovat o tom, jak mohou přispět k ukrajinskému míru a vlastní budoucí bezpečnosti.

 

Celý text v angličtině ZDE