Spojené státy se chovají jako sobecký šílenec, ale ono to tak bylo skoro vždycky

29. 3. 2025

čas čtení 6 minut
Pravicové obdivovatele Spojených států tato analýza asi nepotěší. Komentátor Simon Tisdall poukazuje velmi informovaně na to, že během své historie Spojené státy vždycky jen prosazovaly své zájmy - na úkor druhých

Amerika nyní pod Trumpovým vedením nepůsobí spojencům potíže poprvé

Přestaňte krmit monstrum. Sežere nás všechny

Amerika znamená pro Evropu potíže. V Trumpově éře to nepochybně platí - ale možná to tak bylo vždycky. Neskrývané pohrdání Bílého domu loajálními spojenci ve Spojeném království a v Evropě vyžaduje důrazné reciproční přehodnocení. Jak zdravé - a žádoucí - je toto partnerství? Způsobilo více problémů, než za kolik stojí?

Ohlížím se zpět na téměř 50 let, píše autor,  a podivuji se především nad falešným narativem, které se neomezuje jen na Donalda Trumpa, že americký altruismus je prý zneužíván „vyžírkovskými“ evropskými spojenci z NATO. To je nesmysl! Američtí vojáci a rakety jsou v Evropě umístěny především proto, aby bránily USA. Od roku 1945 považuje Washington Evropu za svou první obrannou linii proti Rusku. Německo bylo pro USA preferovaným bojištěm studené války, Británie jeho letištěm. Zbavte se myšlenky, že by Američané byli ochotni bojovat na vlastní půdě (s výjimkou boje proti sobě navzájem). Války USA se obvykle vedou na vzdálených místech. Proto byla raketová krize na Kubě v roce 1962 takovým šokem.

 
Problémy s Amerikou začaly už při vzniku USA „Válka za nezávislost“, která začala jako vzpoura daňových poplatníků ze střední třídy, byla kudlou do zad boji Evropy proti Napoleonově tyranii - Vladimíru Putinovi své doby. Americký odpor proti britským snahám o potlačení celosvětového obchodu s otroky udržoval jiné zlo.

Tvrzení, že USA v roce 1940 zachránily Británii, jsou přehnaná. Británie se zachránila sama. Franklin Roosevelt se válce vyhýbal, dokud nebyl donucen bojovat kvůli Pearl Harboru a Hitlerovu vyhlášení války v roce 1941. Poválečná Británie, zničená a bez prostředků, sledovala, jak se USA zmocňují jejích světových trhů a vojenských základen. Suez v roce 1956 zpečetil její pád. Ještě v roce 2006 Británie splácela Spojeným státům válečné půjčky.  Závody v jaderném zbrojení, četné převraty za studené války a zástupné války v Africe a Latinské Americe, katastrofa ve Vietnamu, krize NATO v 80. letech a první válka v Perském zálivu, to vše byly problematické dějové linie USA, u nichž se očekávala, ba dokonce vyžadovala podpora ze strany Spojeného království a Evropy.

Další šílenství strýčka Sama následovalo v podobě „globální války proti terorismu“ po 11. září,  v podobě Guantánama, zatýkání a věznění lidí bez soudu v podobně pomstychtivého šílenství „krále“ George (W. Bushe). NATO podpořilo invazi do Afghánistánu. Pak ale přišel Irák, tam neexistující zbraně hromadného ničení, americké mučení vězňů v Abú Ghrajb a všechny následné lži, utrpení a selhání, které poškodily demokracii.

Z Iráku vzešel Islámský stát, do Afghánistánu se po dvaceti letech krveprolití vrátil škodolibý Taliban. Barack Obama opustil Sýrii. Nyní se Trump  staví na stranu Ruska a zrazuje Ukrajinu a Západ. Na všech těchto neštěstích, která se stala v USA, nese část viny i slabá Evropa. Vysoká cena, kterou platí spojenci, však roste do neúnosné výše.

Bezvýhradná americká podpora Izraele a masového vyvražďování Palestinců podporuje antisemitismus, krajně pravicový nacionalismus a evropskou nestabilitu. Putinova hrozba Polsku, střední Evropě a pobaltským republikám, povzbuzená Trumpem, sílí. Škrty v zahraniční pomoci USA a bezohledná klimatická a energetická politika ohrožují miliony lidí a urychlují migraci z Afriky na sever. Trump hrozí Íránu totální válkou a tlačí ho k jaderným zbraním.

Jsou američtí politici vrozeně nekompetentní, neinformovaní, nebo mají prostě smůlu? Sotva na tom záleží, dokud se Británie a Evropa cítí být uvězněny v toxickém vztahu, z něhož není úniku. Až na to, že Trump a jeho dobří hoši, sršící buranskou nevraživostí online, nevědomky nabízejí šanci na vysvobození těm, kdo se jí odváží využít.

Americký hegemon vždy vyžadoval tíživou daň. Trumpova cla odrážejí neutuchající touhu po kořisti a nadvládě. Americké farmaceutické společnosti, nadnárodní potravinářské a nápojové koncerny a technologičtí giganti a sociální média drancují poddanské země impéria za výhodných a špatně regulovaných podmínek.

Jaká hloubka urážky by přesvědčila příliš vstřícného britského premiéra, aby přestal podporovat hroutící se transatlantické mosty?

Spojení s USA si vynucuje rostoucí sociální a kulturní náklady, které jsou vidět v „amerikanizaci“ jazyka, všudypřítomných televizních pořadech a streamovacích službách a tlaku na snižování potravinových, ekologických a online bezpečnostních standardů. Koncepty sdílených hodnot a univerzálních zákonů se tříští, protože Trump útočí na "levičáky" a likviduje soubor pravidel OSN.

Taková hrubost a povýšenost nepřichází jen tak z ničeho nic. My Britové to víme, ti oškliví Američané se  naučili své imperiální aroganci od nás. Co je nové, je Trumpovo znevažování a korupce americké ústavní a demokratické tradice. Ztrácí se morální autorita a s ní i právo vést.

Obrovské otřesy přetínají dějiny USA: občanská válka, prohibice, velká hospodářská krize, mccarthyismus, Watergate, 11. září. Křeč Trumpa a Maga se řídí tímto vzorem. I ta pomine. Skutečně? Zatímco USA dávají přednost diktátorům před demokraty, trestají své přátele a lžou, šikanují a intrikují s cílem ukrást spojencům svrchované území, není cesty zpět. Mnoha, možná většině Američanů se toto odporné chování hnusí - a přesto ho nepochopitelně nedokážou zastavit.

Jedinou rozumnou a bezpečnou cestou je postupné strategické odpoutání se od Ameriky spolu s obnovenou integrací v reformované a oživené Evropě. Přestaňte krmit monstrum. Sežere nás všechny.

Zdroj v angličtině ZDE

3
Vytisknout
2140

Diskuse

Obsah vydání | 31. 3. 2025