Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Už i Kalousek mluví o pěti stech miliardách, které vzaly nízké daně státnímu rozpočtu, ale politiky to nezajímá

30. 11. 2025 / Boris Cvek

čas čtení 6 minut

Komentář k dnešním, prvním adventním, Otázkám V. Moravce začnu pozoruhodnou aktualitou. Možná vás hned napadne hrozící rozpad ODS spojený s exodem hejtmana Kuby a lidí jemu věrných. Možná to je právě ten správný kontext, do nějž je třeba zasadit to, co chci zmínit. A o co tedy jde?

Miroslav Kalousek rozjel „kampaň“, v níž tvrdí – zcela správně – že Petr Fiala, Tomio Okamura a Andrej Babiš (ODS, SPD a ANO) stojí za polovinou strukturálního deficitu státního rozpočtu, z něhož zatím vypustili více než pět set (500!) miliard. Jde samozřejmě o snížení daní bohatým při rušení superhrubé mzdy. Kalousek to označuje za populismus, byť to nízkopříjmovým, tedy chudým, nepřineslo nic, naopak největší hody z toho měli a mají a budou mít vysokopříjmoví. Už je to 150 miliard ročně!

Nejsmutnější na tom je ale to, že po celé čtyři roky Fialovy vlády to nebylo pro tzv. demokraty téma. Lidovci a STAN měli přitom ve Sněmovně obrovskou sílu, kterou mohli přitlačit ODS do kouta. Nestalo se. Takže více než 500 miliard. Každý další rok to bude o 150 miliard více. Za tři roky bilion. Kdepak ty peníze asi jsou? Co všechno za ně mohla Česká republika v době akutního ohrožení válkou mít?

Připomenu ještě to, že před volbami tři prestižní instituce dohromady vypracovaly návrh daňové reformy, která má vrátit chudým 40 miliard ročně a státnímu rozpočtu přinést 70 miliard ročně. Ani pes po tom už neštěkne. Andrej Babiš chce naopak snížit daně firmám, takže mínus dalších dvacet miliard. Podle Mojmíra Hampla z Národní rozpočtové rady to firmy ani nechtějí. Copak ale Babiš a jeho ANO nejsou fakticky firma? Agrofertu to jistě hodí nějakých sto mega ročně.

Nyní k Otázkám V. Moravce. Ve studii byl šéf motoristů Macinka, poslanec a kandidát na ministra práce asociálních věcí Juchelka (ANO), a poslankyně Richterová (piráti) a Kovářová (STAN). Témata první hodiny byla dvě, ostatně pořád se kolem nich točí zcela zmatená, nesrozumitelná veřejná debata. Stále více si myslím, že to má prostě jen zakrýt skutečné problémy a zájmy. Úvodní téma bylo skládání vlády, tedy Babišův střet zájmů a Turek jako kandidát na člena vlády.

Poslankyně Kovářová vysvětlila, v čem je problém, pokud jde o Babiše. Prý by podle zákona jeho byznys musel přestat brát státní dotace, pokud by byl premiérem. Což, řekl bych, je věcí úředníků chráněných zákonem o státní službě. Ale on asi nikdo nevěří, že by úředníci mohli hájit veřejný zájem, takové máme přece zákony. Ostatně Juchelka se ve studiu oháněl tím, jak úředníci z ministerstev svědčí proti staré vládě, pokud jde o to, kolik peněz chybí na klíčové výdaje státu. Nejvíce mě zaujalo, když Juchelka řekl, že Babišův byznys ve skutečnosti bere tak nízké dotace, že to není v rozporu se zákonem. To možná bude ta finta. Nicméně samozřejmě Juchelka i Macinka odmítli, že by věděli něco konkrétního, jen naprosto věří Babišovi, že to vyřeší. Samozřejmě v souladu se zákonem. Macinka jen naznačil, že veřejnost bude překvapena.

Nerad bych úplně pominul poslankyni Richterovou, rád bych na ni spoléhal, jenže její mávání s QR kódem, který má Babišovi umožnit vrátit dotace, a prý pak bude na bydlení, mě tedy moc neuklidnilo. Ne že bych nesouhlasil s tím, když kritizovala Babiše i Turka, ale je to tak bezmocné morální gesto, že to je směšné. Je strašné, co prosazuje Babiš, Okamura, Macinka, ale demokraté mají proti nim jen kecy, neumějí dělat reálnou změnu, naopak. Ostatně Juchelka připomněl zkrachovalé stavební řízení. Jak to vlastně bylo se stavebním řízením? Dozvíme se to někdy?

Samozřejmě padla i zmínka o dozimetru. Macinka obvinil piráty z marx-leninismu. Richterová naopak neopomněla připomenout mantru pirátů, že to byli jen oni, kdo po Babišovi skutečně vymáhal dotace, což je systematický, trvalý útok na koaliční partnery z Fialovy vlády (proč proboha ale neřeší daně?). Na druhou stranu komentovala lidoveckou superdávku jako „rozpočtově neutrální“, čímž snad lidovce hájila… nebo vlastně proč dělat kolektivní trest vůči chudým dětem (tak to označuje Daniel Hůle z Člověka v tísni), když to dokonce nepřinese vůbec nic co rozpočtu?

Pokud jde u Turka, Macinka řekl, že motoristé udělali velký vstřícný krok, když jej stáhli ze zamini a chtějí z něj ministra životního prostředí. Prezident je prý zmaten tiskem, nechápe realitu, o které musí být poučen Macinkou. Prý neexistují žádné právní důvody Turka odmítat, jedině snad politické, ale ty nejsou a priori legitimní k takovému kroku. A prezident si podle Macinky musí vybrat, zda chce jít proti nové většině ve Sněmovně, nebo s ní spolupracovat.

Velký odstavec, několik odstavců by si samozřejmě zasloužil rozpočet. Jenže pořád jsou to jen nepřehledné hádky o číslech. Jediné, co je jasné, je to, že v rozpočtu chybí strašně moc peněz. Nová vláda bude asi škrtat a frustrovaným lidem ukáže na Fialovu vládu, že ta za to prý může právě ona. Frustrovaná veřejnost plná nenávisti se skvěle budou hodit Putinovi i Babišovi. Jakákoli fakta se definitivně rozsypou, ostatně ani nejsou, takže se nemá co rozsypat.

Občas si vzpomenu na to, jaký důraz býval kladen, např. Václavem Havlem (vzpomínáte?), na to, jak při vzdoru vůči totalitě je třeba stavět proti lži pravdu. Dnes se to ukazuje zvláště akutně, protože krajní pravici, oligarchům, Putinovi nepůjde čelit bez pravdy. A kolik jsme se toho o boji proti totalitě nažvanili.

Bojovat na pódiích, hrdě pnout hruď, to jsou velké, krásné výkony. Ale když jde o stovky miliard pro bohaté, situace se komplikuje. To nikdo nečekal. Chtějí demokraté, tedy ti politicky vlivní (to už bohužel není ani Kalousek), pravdu? Myslím, že se pravdy bohužel bojí více než fašismu nebo Putina.

Česká politická scéna