„Město není připraveno na vedro“: jak extrémní počasí ohrožuje londýnské lidi bez domova

27. 7. 2026

 

Zatímco Velká Británie se potýkala s třetí vlnou veder v tomto roce, deník Guardian se připojil k terénním pracovníkům, kteří se snažili pomoci některým z nejzranitelnějších obyvatel hlavního města. Ve svém prvním projevu jako premiér minulý týden Andy Burnham slíbil, že „co nejdříve“ skoncuje s přespáváním na ulici v Anglii.

„Město není stavěno na horko,“ řekla Josie Ashdownová, vedoucí manažerka charitativní organizace pro bezdomovce Thames Reach. „Je cítit, že díky betonu je to tady místy pravděpodobně teplejší než kdekoli jinde v zemi, a navíc tu téměř nejsou žádné stromy.“

Zatímco Londýn čelí opakovaným vlnám veder vyvolaným klimatickou krizí, terénní týmy nabízejí zvýšenou podporu těm nejohroženějším – rozdávají vodu, provádějí kontroly stavu a nasměrují lidi do chladnějších míst. Vědci odhadují, že vlny veder v květnu a červnu v Anglii a Walesu zabily 2 700 lidí.

„Terénní týmy pracují nepřetržitě,“ řekla Elle Slaterová, manažerka pro rozvoj služeb v charitativní organizaci pro bezdomovce St Mungo’s.

Mnoho stanů pod podjezdem v Londýně bylo prázdných. Jejich obyvatelé pravděpodobně odešli hledat vodu, práci nebo chladnější místo, uvedla Ashdownová. Pro rekordní počet lidí, jako je Tom, kteří spí na ulici, však útěk před horkem málokdy bývá jednoduchý.

Dr. Jennie Leggatová, bývalá odborná spolupracovnice Centra pro vědu a politiku na Univerzitě v Cambridge, uvedla, že lidé spící na ulici jsou vůči extrémním vedrům mnohem zranitelnější než běžná populace. Ačkoli je zřejmé, že jsou vystaveni povětrnostním vlivům, podle ní se často přehlížejí překážky, které jim brání uniknout před horkem.

„Pokud se spoléháte na žebrání, abyste si vydělali peníze, nemáte moc na výběr, kam odejít,“ řekla Leggatová. „Musíte sedět venku, často na slunci a obvykle v horkém městském prostředí.“

Mnoho lidí, kteří dlouhodobě spí na ulici, trpí chronickými zdravotními problémy, včetně potíží s pohyblivostí a srdečních potíží, které zvyšují jejich zranitelnost vůči horku. V horkém počasí je také obtížné bezpečně skladovat nezbytné léky, jako je například inzulín.

Slater uvedl, že týmy provádějí častější kontroly stavu lidí s již existujícími zdravotními problémy.

Tom má řadu zdravotních potíží a má potíže s pohybem. Horko mu to jen ztěžuje. „Autobus je jako sauna, dokonce i ve srovnání s venkovním prostředím,“ řekl. „Kvůli otokům způsobeným pohybem a mému věku musím mít nohy zabalené v obvazech, ale v tomto počasí jsem musel přejít na punčochy.“

Lidé často musí nosit s sebou všechny své věci, včetně zimního oblečení, které nemohou bezpečně uskladnit. Anneke Ziemenová, vedoucí služeb týmu rychlé reakce Thames Reach, si vzpomněla na jednoho muže, který byl i během vlny veder stále oblečený do zimního oblečení. „Řekl: ‚Až přijde zima, budu potřebovat své oblečení. Nemůžu dopustit, aby mi ho někdo ukradl.‘ Dává to smysl, ale zároveň bude 34 stupňů a člověk se v tom doslova vaří.“

Ashdown řekl: „Letos jsme si všimli několika lidí, u nichž sledujeme, zda jsou schopni činit rozhodnutí ohledně horka, protože to lidi činí mnohem zranitelnějšími.“

Loni v létě musela organizace Thames Reach zajistit posouzení podle zákona o duševním zdraví u muže, který ležel na přímém slunci pod několika vrstvami oblečení. Tým se obával, že si neuvědomuje nebezpečí, kterému kvůli horku čelí. „To se stává mnohem častěji než dřív,“ dodal Ashdown.

Mnoho lidí, s nimiž se terénní pracovníci setkávají, je frustrováno nedostatkem přístřeší během extrémních veder. „V takovém počasí by se lidé měli dostat pryč z ulic,“ řekl jeden z nich. „Já to nevydržím.“

V červnu oznámil londýnský starosta Sadiq Khan plán Heat Ready London, jehož cílem je chránit hlavní město před extrémními vedry. Zahrnuje rozšíření přístupu k veřejně dostupným místům pro ochlazení a bezplatné pitné vodě po celém městě.

Zatímco městské rady mají zavedený nouzový protokol pro extrémní počasí (SWEP) pro chladné podmínky, reakce na vedro je méně jednotná. Neexistuje žádná jednotná teplotní hranice platná pro celý Londýn ani povinná úroveň podpory, takže je na jednotlivých městských částech a terénních týmech, aby si pokyny Úřadu pro Velký Londýn vyložily podle místních potřeb a zdrojů.

Mluvčí londýnského starosty uvedl, že radnice a londýnské městské rady vydaly společné pokyny, které mají pomoci městským částem a terénním službám při podpoře lidí spících na ulici. „Jedná se o společné úsilí zahrnující městské rady, komunitní organizace, zdravotnické služby a poskytovatele terénní pomoci,“ uvedl mluvčí. „Naší prioritou je zajistit, aby se podpora dostala k těm, kteří jsou nejvíce ohroženi.“

Poskytování pomoci však zůstává v jednotlivých městských částech nerovnoměrné. Jedna charitativní organizace, s níž Guardian hovořil, popsala program Heat SWEP jako „tak trochu loterii podle poštovního směrovacího čísla“, přičemž podpora, jako je přístup k dočasnému ubytování, se v jednotlivých městských částech někdy liší.

I tam, kde pomoc existuje, mohou mít ti nejzranitelnější potíže s jejím získáním.

„O ‚chladných místech‘ jsem neslyšel,“ řekl Tom. „Na taková místa nechodím, protože tam mohou být problémy s ostatními lidmi.“

Leggat uvedl, že přístup někdy brání stigma. „Lidé, kteří spí na ulici, nemusí být vítáni na veřejných prostranstvích, která by jim mohla nabídnout úlevu od horka, ať už kvůli tomu, že s sebou mají domácího mazlíčka, velké tašky, které nelze někde uložit, nebo prostě proto, že vypadají neupraveně kvůli nedostatečnému přístupu ke sprchám a čistému oblečení.“

„Musíme zohlednit dopad klimatických změn na bezdomovectví,“ uvedla Francesca Albanese, výkonná ředitelka pro politiku a sociální změny v charitativní organizaci Crisis zabývající se bezdomovectvím, která odhaduje, že v Londýně spí na ulici až 15 000 lidí ročně. „Extrémní počasí se vyskytuje v obou směrech a my na to musíme být připraveni.“

„Zavedení povinného poskytování služeb SWEP v celé metropoli i ve zbytku země je naprosté minimum,“ uvedla a dodala, že nouzové ubytování často trvá jen několik nocí, než se lidé vrátí na ulici. „To není trvalá podpora.“

Albaneseová vyzvala k zajištění většího počtu cenově dostupných bytů v dlouhodobém horizontu, stejně jako k lepšímu přístupu k soukromému nájemnímu bydlení a větším investicím do programu Housing First. „Housing First je mezinárodně ověřené řešení, jak skoncovat s bezdomovectvím,“ uvedla. „Pomohli bychom lidem s nejkomplexnějšími potřebami tím, že bychom jim včas a preventivně poskytli potřebnou podporu a umístili je do bydlení s odpovídající péčí.“

V reakci na Burnhamův slib popsal výkonný ředitel organizace Crisis, Matt Downie, tento krok jako „významný posun od řady nákladných dočasných opatření směrem k přístupu ‚Housing First‘ k řešení bezdomovectví“.

Mezitím se veřejnosti doporučuje – zejména během vln veder – zůstat ostražitá a v případě, že uvidí někoho, kdo by mohl potřebovat pomoc, využít StreetLink k nahlášení této osoby místní charitativní organizaci.

„Jde o systémový problém,“ řekl Zieman. „Při každém období extrémního počasí zaznamenáváme nárůst počtu nahlášených případů, ať už je 0 stupňů nebo 35. Spánek na ulici však není problémem jen za extrémního počasí. Je to celoroční problém.“

Pro Toma a mnoho dalších tuto realitu doprovází neustálé stigma viditelné bezdomovectví. „Lidé poznají nebo vycítí, když jste bezdomovec. Slyšíte, jak o vás šeptají a říkají, že jste bezdomovec.“

Během vln veder však zažil i chvíle laskavosti. „Nosím s sebou velký kufr a lidé jsou v horkém počasí laskavější – pomáhají mi naložit a vyložit zavazadlo z autobusu.“

Zdroj v angličtině ZDE