Pete Hegseth je naprostá katastrofa. Je načase, aby ho Trump propustil

10. 9. 2026

čas čtení 4 minuty

Ministr obrany opakovaně prokázal, že na tuto funkci nemá kvalifikaci.

Těžko říct, kdo je dnes více pod palbou – mulláhové z Íránu, nebo americký ministr obrany, který proti nim vede válku.

Už měsíce se v hlavních denících objevují negativní zprávy o ministrovi obrany Petu Hegsethovi. Zahrnují vše od jeho zdánlivé „války proti DEI“ uvnitř ministerstva přes konfliktní střety s členy Kongresu až po kritiku ze strany samotného prezidenta Donalda Trumpa kvůli neúspěchu v (druhé) válce s Íránem. S blížícími se volbami do Kongresu si člověk klade otázku, zda je prezident připraven Hegsetha odvolat ve snaze distancovat se od neúspěchu války s Íránem, míní Daniel L. Davis.

Prezident Trump ho měl odvolat už dávno.

V listopadu 2024 jsem vystoupil v NBC News, když měl být Hegseth oznámen jako Trumpův kandidát na ministra obrany. Argumentoval jsem, že Hegseth by mohl být právě tím, co potřebujeme, namísto dalšího typického „veterána“ z vojensko-průmyslového komplexu, který se nikdy nesetkal s válkou, která by se mu nelíbila. Do své podpory jsem však zahrnul dvě klíčové výhrady.

Za prvé jsem tvrdil, že se musí lišit od svých předchůdců a nesmí být jen poslušným přitakávačem, který vede války. Za druhé jsem varoval, že pokud budeme i nadále podporovat další války a uvidíme, jak naše zásoby klíčových zbraňových systémů – zejména raket – prudce klesají, musí prezidentovi sdělit, že touto cestou se vydat nemůžeme (protože by to zbytečně ohrozilo naši vlastní národní bezpečnost). Hegseth porušil obě tato varování.

Co se týče prvního bodu: když prezident prohlásil, že chce proti Íránu zahájit válku výhradně leteckou a raketovou silou, měl být právě Hegseth první, kdo by vrchnímu veliteli sdělil, že bez ohledu na to, jakých politických cílů chce dosáhnout, neexistuje žádná životaschopná letecká strategie, která by íránský režim srazila na kolena.

Co se týče druhého bodu, takový pokus by vyčerpal zásoby našich klíčových útočných a obranných raket (dálkové řízené střely JASSM, rakety Tomahawk, protiletadlové střely PAC-3 a protiraketové střely THAAD) na alarmující úroveň, což by ohrozilo naše globální bezpečnostní požadavky.

Hegseth v obou těchto bodech selhal.

„Pete, myslím, že jsi byl první, kdo se ozval,“ řekl Trump. „A ty jsi řekl: ‚Jdeme do toho.‘“ 4. března, jen několik dní po začátku války, vystoupil Hegseth na pódium v Pentagonu a prohlásil: „Stojím dnes před vámi s jedním jednoznačným poselstvím ohledně operace Epic Fury: Amerika vítězí rozhodujícím, drtivým a nemilosrdným způsobem.“

Jakékoli objektivní hodnocení ukazovalo, že ve skutečnosti nevyhráváme. Nyní, o více než šest měsíců později, je bolestně jasné, že neexistuje cesta k vítězství v této válce bez rozsáhlé pozemní invaze.

Snaha o změnu režimu značně vyčerpala naše nejdůležitější zásoby útočných a obranných raket. Uznal ministr obrany tento fakt a podnikl něco, aby situaci zvrátil? Naopak, tento problém ignoruje a předstírá, že neexistuje. Ještě před několika dny prohlásil: „Nemáme nedostatek munice,“ a dodal: „Naše zásoby obranných a útočných zbraní nám umožňují tuto kampaň udržet tak dlouho, jak bude třeba.“ To neoklame ani prezidenta; Trump údajně ostře kritizoval Hegsetha na schůzce v Camp Davidu za to, že dochází munice.

Ministr také není ochoten přiznat, že válka má devastující dopad na nasazené jednotky, včetně těch na palubě letadlové lodi USS Abraham Lincoln. Stejně jako když bagatelizoval ubývající zásoby munice, obvinil Hegseth také vojáky a jejich rodiny ze šíření „falešných zpráv“. Prohlásil, že morálka na palubě letadlové lodi je dobrá, a že média situaci „zcela zkreslila“. Námořníci a jejich rodinní příslušníci s tím nesouhlasí.

Ať už šlo o to, že neinformoval svého šéfa o skutečných schopnostech a omezeních amerických ozbrojených sil, nevěděl, zda je válka vyhratelná, nebo nedokázal poskytnout vedení nasazeným jednotkám, ministr obrany Pete Hegseth je pro tuto funkci zjevně nezpůsobilý.

Prezident Trump je nyní hluboko zapleten do války, kterou nemůžeme vyhrát. To poslední, co potřebuje, je ministr obrany, který neví, jak dělat svou práci. Ať už je to politicky výhodné, či nikoli, je načase, aby Hegseth odešel.

 

Celý článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
160

Diskuse

Obsah vydání | 10. 9. 2026