Proč se Izrael bojí tohoto palčivého nového dokumentárního filmu
19. 9. 2026
čas čtení
7 minut
Izrael vnímá nový dokumentární film „NAZA“ izraelských tvůrců Yuvala Abrahama a Rachel Szorové spíše jako krizi národní bezpečnosti než jako špatnou publicitu, píše Michelle Goldbergová.
Eyal Zamir, náčelník generálního štábu Izraelských obranných sil, vyhrožoval, že proti dokumentu, který obsahuje anonymní rozhovory s 24 zpravodajskými důstojníky a vojáky, z nichž většina se podílela na dálkových útocích v Gaze, použije „všechny prostředky, které máme k dispozici“. Premiér Benjamin Netanjahu vyzval k přijetí zákona, který by státu umožnil zbavit Abrahama a Szorovou občanství. Izraelský ministr kultury požádal ministerstvo vnitra, aby proti nim zahájilo vyšetřování pro velezradu. Aktivisté a členové personálu krajně pravicové strany ministra bezpečnosti Itamara Ben-Gvira protestovali před domem rodičů Szorové, kde jeden z řečníků vyzval k popravě Abrahama a Szorové a ke zbourání domů jejich rodin, jak se to často děje v případě domů Palestinců.
Oficiální výzvy k pronásledování Abrahama a Szorové, kteří dříve natočili oscarový dokumentární film „No Other Land“ společně se dvěma palestinskými filmaři, se jeví jako strategicky neprozřetelné, jelikož podněcují zvýšený zájem o film „NAZA“. Tisková projekce, na kterou jsem ve středu zavítala do newyorského divadla Walter Reade Theater s kapacitou 268 míst, byla vyprodaná a bylo mi řečeno, abych přišla o půl hodiny dříve, abych si zajistila místo. To je podle mých zkušeností u dokumentárních filmů jakéhokoli druhu velmi neobvyklé, a to i u těch, které, stejně jako „NAZA“, získaly Zvláštní cenu poroty na filmovém festivalu v Benátkách.
Po zhlédnutí filmu chápu, proč ho Izrael vnímá jako takovou hrozbu. Jeho protagonisté popisovali cílené útoky v průmyslovém měřítku, umožněné umělou inteligencí, při nichž se vynakládalo jen minimální úsilí na to, aby se zabránilo obrovskému počtu civilních obětí. „Cílem byla kvantita, ne kvalita,“ řekl jeden z mluvčích. Podle zdrojů ve filmu se armáda rozhodla útočit na členy Hamásu, zčásti i na ty na nižších pozicích, doma v noci spíše než ve dne, když byli venku, protože to bylo snazší, i když to znamenalo zabít jejich rodiny a sousedy. Jeden muž vyprávěl, jak se naboural do telefonu dvanáctileté dívky, aby zjistil, kdy její otec přijde domů, a poté nařídil bombardování, při kterém byla zabita.
„NAZA“ je hebrejská vojenská zkratka pro „nezek agavi“, neboli vedlejší škody. Jeden z mluvčích popsal počítačové rozhraní, které ukazovalo, kolik lidí by bylo zabito, pokud by bylo bombardováno konkrétní místo. Obvykle, jak uvedl jeden z nich, bylo měřítkem „20 NAZA“ – což znamenalo, že bylo v pořádku zabít 20 civilistů kvůli jednomu cíli Hamásu. (Toto číslo již dříve uvedly The New York Times.) Jeden z dotazovaných uvedl, že pro jeden bombardovací útok byla schválena hodnota NAZA 500, což Izraelské obranné síly (IDF) popřely.
Jedním z důvodů, proč je pojem „NAZA“ tak zničující, je to, jak ukazuje, že pouhá lhostejnost k úmrtím civilistů může přerůst v úmyslné masové zabíjení. Pro obhájce Izraele skutečnost, že armáda stanovuje limity přijatelných vedlejších škod, dokazuje, že se nesnaží zabít co nejvíce lidí, a tudíž prý nemůže jít o genocidu. Izraelský novinář Ariel Oseran například argumentoval, že samotné slovo „NAZA“ má ospravedlňující charakter, a napsal: „Kdyby konkrétním cílem Izraele bylo zničit palestinské obyvatelstvo, palestinské oběti by nebyly klasifikovány jako vedlejší škody; byly by zamýšleným cílem.“
„NAZA“ však naznačuje, že systém, který Izrael vytvořil, měl masovou smrt zabudovanou přímo do své podstaty.
V chaotických dnech po útocích Hamásu ze 7. října se v Izraeli ozývaly četné výzvy k vyhlazení Gazy a tato vražedná rétorika přetrvává. Poté, co již bylo zabito 50 000 obyvatel Gazy, bývalý šéf izraelské vojenské rozvědky v uniklém zvukovém záznamu prohlásil: „Za každého člověka ze 7. října musí zemřít 50 Palestinců. Teď už nezáleží na tom, jestli jsou to děti.“ V této atmosféře vzteku, smutku a naprostého ospravedlňování vlastního jednání učinila izraelská armáda řadu rozhodnutí, která zajistila, že se z Gazy stane bojiště smrti, bez ohledu na konkrétní motivy všech zúčastněných. „Když lidé mluví o ‚srovnání Gazy se zemí‘, co tím myslí, když ne popravování lidí?“ zeptal se jeden z účastníků filmu „NAZA“.
V jedné části filmu, když jeden z dotazovaných vysvětloval pravidla nasazení, Abraham řekl: „Ale pokud lze při zabití každého málo významného člena Hamásu zabít 20 lidí a členů jsou desítky tisíc…“ Na což muž odpověděl: „Vyvraždíte celou Gazu, ano.“
Samozřejmě nevíme, kdo jsou tito informátoři. Byli natáčeni v noci na střechách v Tel Avivu, jejich tváře byly ve stínu, profily a hlasy digitálně upraveny. Z novinářského hlediska není použití anonymních zdrojů pro výbušná obvinění neobvyklé, ale kvůli tomu nelze některé tvrzení dokumentu ověřit. Izraelské obranné síly (IDF) při kritice filmu zdůrazňovaly anonymitu informátorů. Zároveň však zahájily vyšetřování úniku informací, aby zjistily, zda byly při výrobě filmu použity utajované materiály, což by bylo podivné, pokud by odhalení byla nepravdivá.
Nakonec izraelský hněv vůči filmu „NAZA“ – jehož americká premiéra se uskuteční 26. září na Newyorském filmovém festivalu – téměř jistě nesouvisí s novinářskou etikou. Část tohoto rozruchu je prostě demagogií Netanjahua a jeho spojenců před parlamentními volbami příštího měsíce, kteří se snaží vykreslit izraelskou levici jako zrádné nepřátele armády. (Jeden z autorů deníku Haaretz označil tuto kontroverzi za dar pro izraelský „fašisticko-nacionalistický blok“.) Existuje však také širší pocit, že bylo porušeno tabu a že Izrael je konfrontován s něčím, co zoufale nechce vidět.
„Izrael se už téměř tři roky nachází ve stavu popírání,“ řekl izraelsko-americký historik Omer Bartov, autor nedávno vydané knihy „Israel: What Went Wrong“ (Izrael: Co se pokazilo). Až do uvedení seriálu „NAZA“, konstatoval, se v zemi o srovnání Gazy se zemí téměř nediskutovalo. Nyní, jak dodal, lidé „skutečně hovoří o tom, co se v Gaze stalo, místo aby o tom odmítali mluvit.“
Je to však debata, které se mnozí nedokážou postavit. „V Izraeli můžete být levicově smýšlející, ale vaše děti nastupují do armády a často jste na ně hrdí, že jsou vojáky,“ řekl Bartov. „A pak vám řeknou, že se možná podílejí na zločinné válce. To je pro lidi velmi těžké přijmout a budou hledat nejrůznější způsoby, jak se tomu bránit.“
Těžko říct, zda Izraelce rozzuřuje „NAZA“ proto, že si myslí, že je plná lží, nebo proto, že vědí či se obávají, že je to pravda.
306
Diskuse