Nejnovější údaje britského úřadu pro národní statistiku ukazují, že v letech 2022–2024 činila očekávaná délka života ve zdraví při narození v celé Velké Británii pouhých 60,7 let u mužů (77 % celkové délky života) a 60,9 let u žen (73 %), a to navzdory tomu, že celková očekávaná délka života činila 79,1 let u mužů a 83,0 let u žen.

Údaje poukazují na zásadní problém stárnoucích společností: stále větší část let, o které se prodloužila průměrná délka života, trávíme se sníženou samostatností, omezeným zdravotním stavem nebo v invaliditě. To má obrovské důsledky pro sociální péči. Pokud se tyto trendy nezmění, bude více starších lidí se špatným zdravotním stavem znamenat více lidí závislých na péči svých blízkých, soukromého sektoru a státu – a větší zátěž pro již tak přetížené zdravotnictví.

Jako odborník na veřejné zdraví si kladu otázku: do jaké míry lze této změně zabránit? Víme, že způsob stárnutí se u jednotlivých lidí značně liší. Částečně je to otázka štěstí, ale jde také o to, zda člověk zůstává aktivní a sociálně zapojený do komunity, a o širší sociální politiku. Podle mého názoru by klíčovým plánovacím cílem  vlády napříč všemi sektory mělo být zvýšení počtu let prožitých ve zdraví.

Zdravé stárnutí závisí do značné míry na tom, co se děje v našich 40., 50. a 60. letech. Jde o účinnou prevenci a včasnou léčbu onemocnění, jako je cukrovka 2. typu, hypertenze, srdeční choroby a rakovina. Jde o naši stravu, stejně jako o pravidelný pohyb svalů, který potřebujeme, abychom si každý den zachovali funkční samostatnost – abychom byli schopni chodit po schodech, chodit nakupovat, používat toaletu nebo se osprchovat. Je to neoddělitelně spojeno s kvalitou prostředí, ve kterém lidé žijí, například s tím, zda mají přístup k zeleným plochám, sociálním kontaktům, veřejné dopravě, bydlení a zaměstnání. Známe faktory, které vedou k delšímu a zdravějšímu životu: napsala jsem celou knihu o důkazech týkajících se zdraví na úrovni populace.

Existují země, které již tento demografický posun rozpoznaly a ze zdravého stárnutí učinily prioritu. V Japonsku si plán na prodloužení očekávané délky zdravého života klade za cíl do roku 2040 prodloužit počet let prožitých v dobré kvalitě o více než tři roky, a to na minimálně 75 let pro muže i ženy. Tento cíl souvisí s širšími reformami v oblasti zaměstnanosti, zdravotní péče a sociální péče. Japonsko je také průkopníkem komunitní integrované péče, která má seniorům usnadnit co nejdelší pobyt ve vlastních domovech a komunitách.

Singapur realizuje od roku 2015 iniciativy zaměřené na „úspěšné stárnutí“, které zahrnují opatření v oblasti zdravotnictví, sociální péče, zaměstnanosti a infrastruktury. Na tomto základě vláda v roce 2023 zaváděla další opatření zaměřená na politiku v oblasti zdravotnictví, bydlení a dopravy s jasným cílem pomoci starším lidem zůstat aktivními, udržovat sociální kontakty a mít podporu ve svých komunitách. Singapur a Japonsko nyní vedou globální žebříčky celkové očekávané délky života i délky života ve zdraví.

Můžeme se  z jejich plánování v této oblasti hodně poučit. Jakákoli debata o budoucím financování a organizaci sociální péče musí zohlednit nejen finanční výzvy spojené s poskytováním nejlepší péče stárnoucí populaci, ale také to, jak společně snížit počet lidí, kteří se dostanou do stavu závislosti, kterému by se dalo od počátku předejít.

Úspěch stárnoucí společnosti by se neměl měřit pouze podle toho, jak kolektivně nese břemeno závislosti, ale také podle toho, jak dobře prodlužuje období, během něhož mohou lidé žít samostatně a kvalitně. Pokud to Burnham s agendou sociální péče myslí vážně, je to právě ta dlouhodobá otázka, kterou bychom si měli klást již nyní: ne pouze jak se budeme starat o lidi, až se stanou závislými, ale jak vytvoříme podmínky, které umožní více lidem zůstat déle zdraví.

Zdroj v angličtině ZDE