Nečas nechtěně potvrdil, že svrhnout jeho vládu je nutné

28. 4. 2011 / Josef Mrázek

Nejde o to, že by ministr Heger nedělal chyby. Nezdá se mi, že by jednal příliš striktně v souladu s Ústavou a zákony o lidských právech a zdá se, že ne vždy chápe i ty poslední občany v řadě. A myslím, že dost nezvažuje, že nemoc člověka k tomu konci řady významně posouvá. Ale to nejsou věci, které mu premiér vytýká. Právě naopak. Proto je třeba Nečasovo vyjádření vnímat především jako hrozbu pro občany.

Podezřelé je již samo datování Nečasova vystoupení. Použil Bílou sobotu, sváteční chvíli, kdy lidé mají jiné starosti a radosti a do úterka již pozapomenou i na vyhlášené nepravosti. To není v naší politické praxi nic překvapujícího. Má to slabinu v tom, že kdyby se podařilo občanům vysvětlit všechny souvislosti, mohli by se hněvat mnohem více, než jen kvůli porušení sváteční pohody. A o to se pokusím.

Překvapivé instalování MUDr. Hegera na ministerstvo se vysvětlovalo tím, že bude veřejností vítán jako uchazeč nezatížený minulostí, a koalice ocení jeho poslušnost a ochotu dbát více příkazů strany, než Ústavy a zájmu občanů. Stupněm té ochoty nás zklamal a zdravotnictví se dostalo spolu s daňovou a důchodovou reformou mezi hlavní důvody pro přípravu generální stávky. Tak proč Nečas ještě oživuje tento problém? Nebylo lepší aspoň mlčet?

Důvodem může být, že žádná z těch "reforem" se nedá argumentačně obhájit, a tak se nabízí použití vyzkoušené metody. Tou je nepřipustit žádné jednání, spojit všechno do jednoho balíku a bez přebírání to protlačit silou. Zdá se, že premiér vše vsadil na jednu kartu. Ze schválení všeobecně škodlivého projektu, jakým je návrh důchodové reformy a sjednocení DPH, udělal podmínku svého setrvání ve funkci. A ministra Hegera možná pobídl bičíkem ne proto, že by ho chtěl odvolat, ale aby dosáhl rychlejšího schválení návrhů zbavujících občany důležitých práv.

Nejde o žádné maličkosti. Již jen zánik zákona č. 20/1966 bez náhrady znamená ztrátu jistoty úplné a kvalitní zdravotní péče a jejího solidárního hrazení, a další novela zákona č. 48/1997 prolamuje v přímém rozporu s Ústavou zásadu placení zdravotních výkonů solidárně cestou veřejného zdravotního pojištění a má zavést hrazení části zdravotní péče cestou komerčního připojištění. Ještě více má být uvolněna cesta pro ziskové podnikání ve veřejném zdravotnictví a připravena privatizace všeho veřejného, co ještě zbývá.

Proč takový spěch? Jde o druhý pokus, když první byl odražen v souvislosti s neúspěchem v krajských volbách. Na úspěch v příštích volbách ODS nemá podle průzkumů žádné vyhlídky a je zřejmé, že z koaličního hlasostroje vypadávají kolečka a sotva dožije vcelku do řádných voleb. Snad proto se koalice rozhodla vydržet pohromadě stůj co stůj a realizovat co nejrychleji, co bylo objednáno. Viz též: "Jsme ohroženi, Sněmovna je zprivatizovaná" (Britské listy 11.4.2011).

Pro občany, kteří ještě mají nějaký pud sebezáchovy, to znamená jediné. Přesvědčit odbory o svém odhodlání podpořit generální stávku a doufat, že chystaný nebezpečný útok bude zastaven. Nenechejme se odradit strašením, že svržení vlády zhorší hodnocení republiky, bylo by to zanedbatelné proti nevratným škodám, které tato vláda způsobuje. Nejde jen o zdravotnictví. Jde o důchody, daně, pronikání soukromé sféry do veřejných systémů a hospodaření státu. Správa společného majetku, všechno, o co by se měla vláda dobře starat, je v ohrožení. Není nic, kvůli čemu by měla být tato vláda zachována.

Hlasování ve Sněmovně ještě k odvolání vlády nevedlo, ale debata potvrdila, co jsme věděli již před ní - svrhnout tuto vládu je nutné co nejdříve.