Odtajněné dokumenty o vězních z Guantánamo rozbíjejí západní mytologii o globální hrozbě terorismu

28. 4. 2011

Ze zveřejněných dokumentů o vězních z Guantánamo vyplývá, že Západ hrubě přeháněl vliv a schopnosti Bin Ladinovy al Kajdy.

Dokumentace o vězních zadržovaných v americkém táboře v Guantánamo, kterou prozradily tento týden Wikileaks, obsahuje malý, ale důležitý soubor informací, příliš historický a příliš technický, aby to zaujalo sdělovací prostředky, píše v deníku Guardian Jason Burke, odborník na teroristické sítě v třetím světě a al Kajdu.

Všech přibližně 700 spisů obsahuje stručný životopis každého vězně. V těchto životopisech je vždy i vězňova "předchozí historie" a "jak byl naverbován a kam všude cestoval". Tyto životopisy s brutální, i když zjevně nezamýšlenou efektivitou, likvidují tři nejúpornější mýty o al Kajdě.

Prvním tímto mýtem je přesvědčení, že al Kajda se skládá z mužů, které CIA vycvičila, aby bojovali proti Sovětům v Afghánistánu, a kteří se posléze obrátili proti svým učitelům. Mezi vězni v Guantánamo je velmi málo veteránů z válek proti Sovětskému svazu z osmdesátých let a nebyli tam nikdy žádní, kteří by kdy obdrželi podstatnější technickou či finanční pomoc ze Spojených států.

Druhým mýtem je, že sovětskou porážku v Afghánistánu způsobila "mezinárodní brigáda" islamistických extremistů. Ze záznamů v Guantánamo je zjevné, že jejich vliv byl mizivý.

Třetím mýtem je, že většina z těch lidí, kteří dnes vedou "svatou válku" proti "křižácko-sionistické alianci" anebo "pokryteckým, odpadlickým islámským režimům", aktivně naverbovala al Kajda a byli po vymytí mozků přivezeni do Afghánistánu, aby se jim tam dostalo vojenského výcviku. Z dokumentace vyplývá, že téměř všichni vězňové v Guantánamo, kteří byli skutečně členy al Kajdy, vynaložili sami mnoho času a peněz k tomu, aby tuto organizaci našli a stali se její součástí. Nebyli to pitomí mladíci, jimž byli vymyty mozky, aby se stali sebevražednými atentátníky, byli to vysoce motivovaní, často vzdělaní a inteligentní muži.

Toto všechno je důležité, abychom si uvědomili mýty, které o al Kajdě existují na Západě.

Koncem devadesátých let po útocích na americká velvyslanectví ve východní Africe a na válečnou loď u jemenských břehů vznikl onen mýtus, že je al Kajda nezamýšleným důsledkem sovětské války v Afghánistánu.

Po 11. září se rozšířila po Západě fantastická představa, že je al Kajda "rozsáhlá podzemní organizace", která má skryté buňky po celém světě a čeká na to, kdy zaútočí na svět zbraněmi hromadného ničení.

Představa, že bin Ladin a jeho "organizace" mají obrovský vliv, znamenala, že se politikové ani analytikové řádně nezabývali širšími příčinami terorismu. To vedlo k základním strategickým chybám, které spáchaly Spojené státy a další stratégové v první polovině nultých let tohoto století.

Vlády úmyslně vytvářely další mýty. V letech 2002-2003 utlačitelské vlády záměrně nálepkovaly místní militantní hnutí jako údajnou součást al Kajdy. New Delhi tvrdilo, že se bin Ladin skrývá v Kašmíru. Rusko tvrdilo, že konflikt v Čečensku není součástí dlouhých staletí tamějších kavkazských válek o území, ale že jde o "globální svatou válku".

Pokaždé, když nějaký diktátor "objevil" místní pobočku al Kajdy, zajistilo mu to podstatnou finanční, diplomatickou i vojenskou pomoc z Washingtonu, anebo alespoň Spojené státy začaly ignorovat diktátorův útlak místního obyvatelstva. Tak Makedonie zatkla pár šiitských přistěhovalců z Pákistánu, nacpala je do bojových uniforem a pak tyto "teroristy z al Kajdy" zastřelila.

Nejvýmluvnějšími případy vytváření mýtů bylo pak pochybné tvrzení, že al Kajda má vazby na Saddáma Husajna a na jeho neexistující zbraně hromadného ničení.

Události z letošního jara dokazují, že bin Ladin a jeho spolubojovníci jsou i v islámském světě stále více marginalizováni. Jejich pokusy zradikalizovat a zmobilizovat stamiliony lidí selhaly.

Davům, které skandují prodemokratická hesla, se podařilo svrhnout dva diktátory a otřást mnoha dalšími. Arabské jaro začalo veřejným sebeupálením - aktem, který nikoho jiného nezranil, a byl tak jasným odmítnutím sebevražedných atentátů z předchozího desetiletí.

To, co zbývá z al Kajdy, v současnosti má minimální vliv. Je to proto, že se mýty, které přispívaly k vzniku strachu z "globální al Kajdy", prokázaly jako falešné.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
6604

Diskuse

Obsah vydání | 29. 4. 2011