Francie

Aféra DSK: Co je a co není pravda?

17. 5. 2011 / Josef Brož

Pokus o znásilnění a další sexuální delikty, kterých se měl dopustit, by mu mohly vynést rozsudek až 70 let odnětí svobody.

Již nyní, po prvních 30 hodinách ve vyšetřovací vazbě, bude muset další čas prožít ve vazbě, neboť soudkyně odmítla žádost o kauci ve výši, jež převyšovala milion dolarů. Mezi obviněními, kterých se měl dopustit, je vynucený sex, násilné nucení k felaci, ale i ohrožování osobní svobody.

Celou aféru, která ve Francii vyvolala naprosté zděšení, provázejí naprosto drastická a teatrální opatření americké policie, která si dává záležet na tom, aby DSK, jako dosavadní šéf MMF, byl vyšetřován jako "normální občan". Provází to naprosto neuvěřitelné průniky televize do soudní síně, které soudkyně dovolila.

Celá aféra se totiž týká kandidáta, byť dosud nevyhlášeného, na francouzského prezidenta, a jako taková, je předmětem různých spekulací.

Pochybnosti zůstávají o časovém pohybu DSK, a dá se očekávat, že jeho dcera bude vypovídat v jeho prospěch, ale i o jeho úmyslech odletět do Francie. Policie, která DSK zadržela na letišti, se snaží dokázat, že násilník chtěl opustit území, zatímco obhajoba razí verzi dopředu objednaného letu na zasedání s německou kancléřkou Merkelovou.

Mezi presumpcí neviny a fakty se vznáší mnoho nejasností. Jak je například možné, že DSK nebyl nikým ve svém hotelovém VIP pokoji střežen? Jak je možné, že pokojská vnikla do pokoje, kam obvykle vstupují pouze předem ohlášené návštěvy?

Police nejprve nahlásila, že DSK měl čin spáchat kolem 13. hodiny, posléze čas upřesnila, což se shoduje opravdu s tím, kdy se podle obhajoby DSK od hotelu vzdaloval -- tedy hodinu předtím, kolem oběda.

Celou aféru ale zároveň obcházejí velmi rozšířené úvahy o sexuálním chování muže, který stejně jako mnoho jiných francouzských politiků, nevyhovuje puritánským normám, které vytvořily základy anglosaského práva. Stačí se začíst do dikce obvinění...

Mravy ale nejsou jediným rozporuplným tématem celého problému. O tom, že DSK má sklony, které by mohly být předmětem nějakého vydírání, věděl například Nicolas Sarkozy, jeho vyhlášený konkurent na prezidentský úřad, už jako ministr vnitra. DSK byl totiž nejen sledován kontrarozvědkou, ale i předmětem jiných zkoumání tajných služeb.

Věci jistě neprospívá ani židovský původ šéfa MMF, který jenom rozšiřuje možný okruh provokací, kterým mohl být, za svůj mandát, vystaven. Podle novináře Antoine Guirala z listu Libération byl v poslední době DSK vystaven ohrožení, které si velmi silně uvědomoval. Mezi těmi, kteří se měli pokoušet destabilizovat jeho situaci, uvedl nynějšího ministra vnitra a blízkého spolupracovníka Nicolase Sarkozyho, bývalého sekretáře Claude Guéanta.

Advokát Benjamin Braftman se pokoušel během audience se soudkyní Melissou Jacksonovou vysvětlit některé klíčové momenty, mezi nimiž figurovala hodnověrnost klienta, jeho zájem spolupracovat se soudci i jeho rodinné zázemí, stejně jako jeho postavení. Více zde: http://www.itele.fr/video/la-plaidoirie-de-lavocat-de-dsk

Jde ale zatím pouze o první fázi. Vše ale teprve začíná. V pátek by měl tribunál rozhodnout to podstatné: půjde DSK před americký tribunál? Hrozí mu soudní proces, jehož výsledkem může být i 74 let vězení, tzv. kumulativní trest za všechny spáchané zločiny?

Jedno je ale zatím jisté. DSK už nikdy nebude francouzským prezidentem. Pro levici je to rána, kterou nečekala. Pro francouzskou kulturu je to silné ponížení procedurou, která je naprosto unikátní, v Evropě zatím známá spíše z filmů.