Ani zadarmo...

8. 7. 2011 / Miloslav Štěrba

čas čtení 3 minuty

Autobus si oddechl. Na obrazovkách vyhasl život Tarase Bulby, hlavního hrdiny klasické novely N.V.Gogola. Byl poslední umučený, upálený na břehu milovaného Dněstru, kdesi poblíž historické kozácké Záporožské Seče, dnes však vodní nádrže s hydroelektrárnou. "Takový horor jsem v životě neviděla", jen hekla kolegyně důchodového věku a dal jsem jí za pravdu. Akční thrillery plné sofistikovaného násilí a mrtvol jsou přímo směšné ve srovnání s naturalistickým stříkáním krve v tomto filmu.

V BL máme nyní možnost poznávat festivalové (většinou kvalitní) filmy, také ruské provenience, se zasvěcenými komentáři, od vzdělaných a citlivých autorů. Bohužel, na "trhu" jsou nabízeny široké veřejnosti zejména "škváry", mezi něž určitě patří film režiséra Vladimíra Bortka z roku 2009, nabízený jako historické drama.

Romantická novela slavného ruského spisovatele je až příkladně naplněna veškerými romantickými atributy, jakými jsou osudová láska, zrada, pomsta. Autor měl možnost stýkat se v Petrohradě s A.S.Puškinem, a nejslavnější témata své tvorby (Revizor, Mrtvé duše) získal od slavného součásníka. Ostatně, motiv jiného kozáckého vojevůdce, Jemeljana Pugačova, umístil Puškin do svého půvabného dílka -- Kapitánské dcerky. Na příkaz carevny Kateřiny Veliké je i u otce-zakladatele ruské literatury kozácký ataman vystaven potupné popravě -- čtvrcení. Nedej bůh, aby se Vladimír Bortko rozhodl zfilmovat Kapitánskou dcerku!

Opusťme nepotřebný útlocit a vraťme se k závažnějšímu problému. Zmíněný film byl sponzorován vládní moskevskou institucí. Zřejmě, aby nabídl ruskému divákovi národní téma k posílení jeho vlasteneckého cítění. A režisér to zvládl "opravdu" bravurně. Hrdinové jsou příkladně oddáni myšlence boje za svobodu svého národa, a rovněž plni posvátné víry, zvláště když katoličtí Poláci jsou zařazeni mezi úhlavní nepřátele, stejně jako nevěřící psi mohamedánští -- krymští Tataři. Filmoví hrdinové z mého pohledu falešně pějí chválu na pravoslavnou církev, zaklínají se láskou k rodné zemi, zejména ve chvílích útrpného umírání. Věc pro nášince doslova otřesná.

Xenofobní výpověď o okolním světě plném nepřátel je v současném kontextu života Ruské federace málo potřebnou prioritou. Romantismus svým černobílým viděním světa byl epizodou ve vývoji literatury, a jeho největší osobnosti dokázaly opustit romantizující schémata. Realismus je totiž pravdivější, třebaže se rovněž potácel jistou dobu na své naturalistické odnoži. Jenže film je i artefaktem. A hledání formy a obsahu je nekonečné dobrodružství spojené s výhrami a prohrami. Film Vladimíra Bortka je však prohrou současné ruské kinematografie. Kolik zmetků musí vzniknout, než se objeví jeden skvost? Toť otázka.

0
Vytisknout
12097

Diskuse

Obsah vydání | 8. 7. 2011