Jsem z toho magor

21. 11. 2011 / Jiří Jírovec

Tak nám zemřel Magor Jirous. Ale komu vlastně?

O undergroundu jsem dlouho nic nevěděl, protože jsem byl generačně jinde. Teprve když jsem si přečetl knihu Proveď vola světem, volem zůstane a trochu se seznámil s jejím autorem, začal jsem alespoň maličko chápat to, co Milan Kohout řekl v rozhovoru při jejím vydání:

"Já jsem si vybudoval svoje mravní hodnoty v českém "androši" druhé kultury. Nikdo tam nechtěl soutěžit, soupeřit, konkurovat si, prodávat umění na trhu jako kus vepřového masa, nebudoval si kariéry, netoužil po zbohatnutí. Chtěli jsme žít autenticky, v přítomnosti, vážit si umění jako nejdůležitější spirituální podstaty života, necenzurovat jakékoli myšlenky či slova, cítit vzájemnou solidaritu a naprosté přátelství, neustále socializovat, nastolit okamžitě co nejbezmeznější svobodu a přijmout skutečnost, že jsme jen lidé, kteří šoustají, žerou, serou a chčijou a mají z toho náramnou radost. Když vyprávím svým žákům na univerzitě o těchto principech české druhé kultury, tak se mě vždy ptají: A proč jste byli proti komunistům, když jste byli sami komunisté?"

O Magorovi se tvrdí, že vmetl policajtům do obličeje: "zkurvil jsem vám celou generaci". Jenže o jaké generaci je řeč? O té, jejíž obraz autobiograficky podává Milan Kohout? Té, zcela paradoxně, ten nenáviděný systém umožnil žít ve svobodě, jakou si zvolili. Nepochybně jsou i dnes mladí lidé, kteří by rádi převzali mravní hodnoty z "androše".

Jenže disidenti dávno nejsou, co bývali. Někteří zbohatli a přehazují milióny vidlemi - a jiní možná zůstali, tak chudí, jak byli a o těch prvních si myslí svoje. Toliko všichni zestárli a nemají žádné následovníky, protože lidi jejich typu již nikdo nepotřebuje. Do těch zbylých se ještě otevřeně nekope, ale už jsou pomalu na obtíž. Fotografie opilého Brabence, který si mylně myslí, že Albrightová je jeho kamarádka a k jejímu zjevnému odporu ji objímá na oslavě Havlových narozenin, bude jedna z posledních tohoto druhu. Brabenci ještě dosluhují coby rekvizita. Ti, dávno zpapaláštění, přijíždějí každý zvlášť vlastním vozem k vlastnímu vchodu. Opilý Brabenec může být rád, že mu ochranka u vchodu pomohla vstát, místo aby ho kopla do žeber.

Magorův čas se završil. Ještě než upadne v zapomnění, posloužil ke zviditelnění Schwarzenbergovi a Vondrovi.

V povídce Šimka a Grossmana "Jak jsem se vyučil", říká mistr v továrně: "Znám tvého otce dobře, vedl u nás stávky. Ty však na rozdíl od něj budeš muset pracovat." Tedy, staré-li zašlo, novému žijme. Role disentu také skončila a autentický "androšský" život těm svobodychtivým již nebude nikdo tolerovat.

"Jsem smutný, mohl tu ještě dvacet let být. Teď budeme ten bordel za něj dělat my", přislíbil Plastik Miroslav Skalák Skalický . Bordel proti komu - a jak dlouho jim to bude ta naše, nyní již vyspělá společnost, tolerovat? No, on už je Drábek naučí, jak nabýt pracovní návyky.

Pozn. JČ: Pozval jsem Milana Kohouta jako zástupce undergroundu na mezinárodní letní školu postgraduantů, kterou v červenci 2011 zorganizovala v Praze Glasgow University. Jeho vystoupení se stalo mezi mezinárodními studenty jedním z nejkontroverznějších témat, o němž velmi dlouho diskutovali. Byli to všechno bystří kriticky uvažující jedinci, zajímající se o středovýchodní Evropu a pocházející z nejrůznějších zemí světa. Postoj příslušníků undergroundové kultury, jak byl prezentován Milanem Kohoutem, jim připadal sobecký, rozporný, nelogický a parazitický. Kohout a andrášová kultura totiž podle nich nemohli existovat "mimo společnost" - že se neúčastnil jejích komerčních operací, to vždycky jen deklaroval. Peníze od společnosti nakonec vždycky přijímal. Jeho postoj se mladým postgraduantům zdál zastaralý, anachronický a zaměřený čistě na sebe. Nepřesvědčilo je ani tvrzení, že undergroundová kultura měla na společnost údajný velký vliv.

Reakce mladých mezinárodních odborníků na středovýchodní Evropu mi přišla zajímavá. Zdálo se z ní, že "čas oponou trhnul" - a od určitých věcí vzniká odstup a lidé na ně začínají mít střízlivější pohled než když předtím.

0
Vytisknout
5108

Diskuse

Obsah vydání | 22. 11. 2011