Zatmění všech hlav
25. 1. 2012 / Bohumil Trávníček
Minulou neděli (22. ledna 2012) uvedl 1. program České televize hru "Zatmění všech sluncí" s Věrou Galatíkovou v hlavní roli. Oficiální text distributora k tomuto filmovému dílu uvádí televize na svých stránkách:
Televizní hra vypráví příběh ženy, která se dopustila finančních machinací na pracovišti. Peníze si ale nepřivlastnila kvůli sobě, ke špatnému činu ji zlákala obětavost a velká, až opičí láska k dětem. Právě její dospívající děti ale nedovedou pochopit, že matka, jejich vzor slušnosti a poctivosti, která je učila bezpečně rozeznávat dobré od špatného, tak zklamala. Hledání pochopení a odpuštění bude velmi svízelné. Hlavní roli s psychologickou drobnokresbou skvěle vytvořila Věra Galatíková.
Nevím jak poselství tohoto psychologického filmu, kde paní Galatíková podala strhující herecký výkon, chápali jeho tvůrci v době jeho vzniku. Mohu však sdělit jak zapůsobil na mne jako diváka v současnosti. Přece jen poněkud jinak než uvádí distributor. Vnímal jsem tuto črtu o vnitřním světě jednoho člověka jako hluboce pravdivý fakt, že rozhodování bytosti, která přistupuje opravdu poctivě ke svému životu a své životní roli, není jednoduché a jednoznačné. Vnímal jsem její zápolení s osudem jako boj mezi dobrou matkou svých dětí a spořádanou občankou v jedné osobě. Hlavní postava naznačuje stěžejní motiv svého činu, za který se současně hluboce upřímně stydí: kradla protože nedokázala přenést přes srdce, že by se její děti cítily méněcenné ve srovnání s těmi z bohatších poměrů.
Pokud však text distributora odráží autorské poslání filmu v době jeho vzniku, což asi nelze vyloučit, pak si nejsem jist, zda je ho tak beze zbytku možno vnímat i dnes. V situaci kdy mnoho rodin nebo dokonce tzv. "žen samoživitelek" žije již přinejmenším na hranici skutečné bídy, nabývá vnitřní boj hlavní postavy - matky dětí - podstatně fatálnějších rozměrů: krást nebo připustit nedůstojný život svých dětí? A jak potom ještě své děti naučit rozeznat to dobré od špatného? Geniální fyzik Niels Bohr prý kdysi řekl, že opakem hluboké pravdy je zase hluboká pravda. Máme nyní u nás společnost, kde opakem hluboké nemravnosti může být zase jen hluboká nemravnost? Nežijeme nakonec ve společnosti, jejíž uspořádání je důsledek zatmění všech hlav?
Diskuse