Český Rubikon -- aneb hranice neschopnosti byla překročena
26. 1. 2012 / Jiří Jírovec
V Česku byl překročen Rubikon. Tak pravil premiér Nečas. Má samozřejmě pravdu, protože to sám učinil. Stejně jako president Klaus svým postojem proti protestu akademiků, ohledně počínání ministra Dobeše.
Nečas nechal prchlivost cloumat svým majestátem a, po zveřejnění odměn Jany Nagyové, řekl víc, než chtěl. Totiž to, že tato vedoucí úřednice dře jako kůň (podle jejího střídmého životopisu je od roku 2011 magistrou z poměrně pochybné Komenského university v Praze) a dále proflákl i to, co se zatím tušilo, totiž že takové odměny dostávají na Úřadu vlády i jiní stejně udření.
Nečasův výrok o Rubikonu může znamenat, že to zase Češi ostatním ukážou. Ve světě, kde se tolik nekrade, bývá zvykem udržet alespoň určitou transparentnost nakládání s veřejnými financemi.
Nečas neví, buď proto, že jeho poraděnkové jsou příliš udřeni na to, aby viděli, nebo sám vědět nechce, že třeba v Ontariu platí zákon The Public Sector Salary Disclosure Act (Zákon o povinnostech zveřejňovat platy veřejných činitelů, 1996), podle kterého jsou veřejné instituce povinny oznámit jména, pozici a hrubý roční plat a zdanitelné benefity všech zaměstnanců s příjmem nad 100 000 dolarů.
Tato hranice je asi 1.5x vyšší než průměr dvoupříjmové kanadské rodiny. Údaje pro rok 2010 jsou ZDE. Tabulky jsou rozdělěny podle sektorů. Patří do nich zaměstnanci místních úřadů, všechny školy včetně vysokých, zdravotnictví a provincií vlastněné podniky.
Proto se může pan Jírovec lehce dozvědět, že v roce 2010 stál městečko Deep River šéf místní policie, Michael Ueltzhoffer, $117,711.76 plus $1,058.88 v benefitech. Ředitel přes stavební práce a údržbu majetku města Robert McLaren bral $126,924.49 plus $217.11.
Smysl takového údaje není podpora závisti, ale možnost srovnání s jinými městečky podobné velikosti a s tím spojená záruka, že náš starosta nebude v pokušení platit ty dva nadměrečné daleko víc.
Je škoda, že Nečas je příliš vytížen na to, aby se zamyslel, než něco řekne. Díky svému výroku bude totiž chápán jako člověk, který podporuje neprůhlednost, matku všech korupcí.
Ostatně i obrovské odměny je možné považovat za zneužívání pravomoci. Taková Jana Nagyová pracuje za mzdu řekněme 40000. Je-li tak schopná, jak se o ní píše, dostala by stejné peníze i jinde. Nečasův úřad ji ovšem korumpuje částkami, které, únava sem, únava tam, neodmítá ani za cenu ruinování osobního života. Nízká základní mzda je navíc výhodná politicky, protože může být, při zachování odměn, snížena třeba o 10%, aniž by to dotyčný poznal a politik může tvrdit, že snižuje náklady, když jsme všichni na jedné lodi.
President Václav Klaus se problému Nagyová nedotkl, ale je velmi pobouřen tím, co si akademický svět v tuto chvíli dovoluje. Tedy nejen velmi, ale "skutečně mimořádně pobouřen", zdůrazňuje president, který ovšem mezi tu akademickou svoloč díky Václavu Havlovi taky patří.
Václav Klaus se ve svém rozhořčení dostává až na samotnou hranici hlouposti:
O tom, že se naše vysoké školství nenachází v dobrém stavu, že neprodukuje ani kvalitní vzdělávání ani vědu, se nemusíme přesvědčovat. Každý ví, že školy usilují primárně o extenzi počtu studentů a o extenzi vědeckých a pedagogických titulů u svých učitelů, o tom si štěbetají vrabci na střeše, neboli reforma je nezbytná.
Vědecké i pedagogické tituly jsou většinou uznáním za projevené schopnosti a současně i základem pro finanční ohodnocení. Jejich získávání je součástí procesu předávání zkušeností. Současně platí, že program PhD (dříve CSc) je významným zdrojem levné pracovní síly.
Ne každý se narodí jako genius, který okamžitě umí vše. Na severoamerických universitách je řádná profesura (tenure) základem svrchované (a moci nepříjemné) akademické svobody. Bez hodnosti PhD a předchozí docentury ji těžko dostanete. To by mohl prof. Ing. Václav Klaus, CSc vědět. On sám pečlivě uvádí svoje vědecké i akademické tituly ve svém životopisu , no proč ne, když o ně usiloval.
Kdyby nebyl Klaus odtržen od života a na vysoké škole přednášel, když už je tím profesorem, možná by zjistil, že vysoké školy pracují v podmínkách, které byly nastaveny po roce 1989. Tedy v době, kdy byl Klaus ve vysokých exekutivních funkcích.
To, že se (vysoké) školství nenachází po 22 letech "nápravy" předcházejícího stavu v lepší kondici, je jistě překvapivé. Kdyby o tom Klaus, místo boje s větrnými mlýny globálního oteplování, přemýšlel, možná by dospěl k závěru, že se chyba vloudila, protože o školství rozhodovali neumětelové, které zajímal proces, ale ne jeho možné důsledky.
Akademická obec protestuje proti novému procesu, jehož autory opět nezajímá, co se stane dál. To je jádro věci.
Celá věc má obecný podtext v nebezpečnosti situace, kdy osud státu a jeho obyvatel je v rukách koaliční osmnáctky a o její blaho se starajícího "nadstranického" presidenta Klause. On sám, byť svrchovaný myslitel, patrně nemůže připustit absurdnost situace, kdy se těch 18 geniů tváří, že oni a jedině oni vědí všechno a to tak, že jedině správně. Vždyť tato koalice si dala do vínku, že nepřipustí jakýkoli názor opozice.
Co když se Václav Klaus mýlí a je to naopak akademická obec, která má právo být "velmi pobouřena", či "skutečně mimořádně pobouřena" tím, co si Nečasovo komando v tuto chvíli dovoluje?
Diskuse