Rusalka, starobylé archetypy a Erbenův politický význam

31. 12. 2012 / Jan Čulík

Děkuji Antonínu Límanovi za poučený exkurz do komparatistiky světového folklóru. Ukázal, že jsem se ve svém původním článku o Rusalce nevyjádřil přesně. Pan Líman poukazuje na hluboké kulturní kořeny motivů obsažených v erbenovských baladách, a potažmo i v Kvapilově libretu Rusalky (která je samozřejmě ovlivněna i andersenovskými motivy). Pan Líman se zabývá Erbenovými texty diachronicky, já jsem psal o jejich významu v době, kdy tyto balady vyšly a jak ovlivnily současnost. Jejich synchronní význam je zcela zjevně hluboce konzervativní, varuje před jakýmkoliv kontaktem mezi různými kulturami i před jakýmikoliv snahami změnit vlastní osud. Neměl jsem samozřejmě na mysli, že by fašistická ideologie z dvacátého století nějak zpětně ovlivňovala význam Erbenových balad, ale že jejich význam, bez ohledu na kořeny tohoto významu, byl už v době vydání Erbenových balad, silně autoritářský. Copak bychom si asi mysleli o autorovi, který by pět let po porážce Pražského jara, řekněme v roce 1973, vydal sbírku básní, jejímž posláním by bylo (třeba s využitím starobylé mytologie, o to je legitimizace tohoto aktuálního poslání starobylou mytologií vlastně horší!), že nemá smysl se o nic snažit a musíme se podrobit (sovětskému) okupantovi, protože si to Bůh přeje...

Nepopírám, že kořeny těchto postojů jsou ve starobylých věrách a náboženstvích, na jejich soudobém významu to však podle mého názoru nic nemění.

Několik čtenářů, stejně jako pan Líman, mi napsalo, že se mýlím, že nejde o kulturní jinakost, ale o naprostou neslučitelnost lidského světa a světa nadpřirozených bytostí. S touto interpretací nesouhlasím. Potíž totiž je, že Rusalka zjevně má s Princem kontakt - mezi oběma světy, nadpřirozeným i lidským, je vazba, a tedy možnost potenciální komunikace, stejně jako mezi dvěma kulturně odlišnými prostředími. Kdyby byly Rusalčin a Princův svět zcela neslučitelný, Rusalka by o Princovi nevěděla, nemohla by ho "laskat ve svém náručí", a nemohla by se do něho zamilovat.

Velmi zajímavý je exkurz pana Límana do japonské mytologie, kde hovoří o dívce, které se z vodníkova světa chce vrátit k lidem, ale už nemůže, protože nabyla rybích rysů, je slizká a hadovitá a lidem už odporná. To je přece přesně totéž, co se stane někomu, kdo přejde do jiného kulturního prostředí a získá z něho nové zkušenosti. Právě proto, mimochodem, si po americké emigraci Voskovec a Werich po roce 1945 v Praze už ani neškrtli - měli zkušenost, která přesahovala skutečnost Čechů z Československa, a jejich Divotvorný hrnec, kterou uvedli, byla proto propadák. Byli po pobytu v Americe už "slizští a nabyli rybích rysů".

Werichovi se - navzdory od Voskovce - během let nakonec podařilo "rybích rysů" zbavit, ale jen za cenu toho, že o určitých věcech, kterým by Češi nerozuměli, už navždy v českém prostředí mlčel.

0
Vytisknout
3292

Diskuse

Obsah vydání | 3. 1. 2013