Co nám (ne)daruje prezident Klaus

1. 1. 2013 / Marek Řezanka

Tak jsme se opět (ne)dočkali. Prezident republiky Klaus nám neopomněl připomenout, jak se všichni máme skvěle, jen si toho neumíme patřičně vážit a náležitě se z toho radovat. Komunisty ani příliš nestrašil, zato se opřel do různých hnutí, která patrně svévolně a bez příčiny vytvářejí ve společnosti stále se prohlubující příkop. Pokud již Klaus upřel své zraky do Jeleního příkopu pod Hradem, možná mohl varovat před prohlubováním sociální nerovnosti a narušením sociálního smíru. Když on ale nenávidí plevel, jak nazývá vše sociální.

Také jsme si od něho vyslechli, jak když tvrdě nedřeme (jako někteří ministři a jejich pravé ruky), nemůžeme mít tisíc a jeden požadavek. Kdepak dluhy, ty se u nás nenosí. O roli nadnárodních korporací a jejich filosofii maximalizace zisku na úkor většiny jsme z úst naší hlavy státu neslyšeli ani slovo. Bude-li růst nezaměstnanost z důvodů, že nebudou pracovní příležitosti a seškrtaná pracovní a kupní síla nebude mít co (a hlavně za co) kupovat, k čemu nám budou sebevětší pracovní nasazení a píle?

Uvědomuje si prezident Klaus, kolik lidí zde žije ve velmi neúnosných a špatných sociálních podmínkách? Dochází mu, jak se zhoršila ekonomická situace řady handicapovaných lidí a seniorů?

Na základě jeho novoročního projevu lze tvrdit, že nikoli.

Čekal jsem, že aspoň zmíní, že nás letos čeká několik významných historických výročí, minimálně 95 let od vzniku Československa. Nestalo se.

Zato se prezident Klaus vytasil s dílčí amnestií (proč zrovna v souvislosti s výročím rozpadu státu, jehož výročí vzniku bychom letos měli oslavit?). Zatím můžeme pouze spekulovat, koho se bude týkat -- a co bude mít za následek. Můžeme pochybovat o tom, že se dotkne dosud neodsouzeného Ratha či že ukončí trampoty dočasně svobodného pana Smetany.

Máme tu ale jiné ptáčky, kterých by se mohla týkat. Za korupci byl odsouzen jistý pan Novák (který ovšem trest nenastoupil, neudělalo se mu dobře), za stejný trestný čin by měl jít sedět dočasně užitečný poslanec Pekárek. Něco málo by si měl odsedět i jinak očištěný pan Pitr. Svobody by se jistě zachtělo i panu Smetkovi. Na rozsudek čeká vlivný pan Janoušek.

To jsou známá jména. Pak je zde ovšem mnoho většině neznámých jmen lidí, kteří sedí řekněme za "méně závažné delikty". Dotkne se částečná amnestie i recidivistů? Každopádně je zásahem do práce policie a soudů -- a ovlivní životy dalších lidí (i s tím by měla amnestie počítat).

Osobně příznivcem plošných amnestií nejsem. Právě proto, že nepřistupují k jednotlivým kauzám citlivě případ od případu -- ale šmahem propustí na základě některých kritérií odsouzence s různými motivy činů a s rozdílnými osudy. Takové amnestie zasáhnou do života jejich blízkých, jejich dětí -- a to nemusí být vždy to nejšťastnější řešení.

Závěrem je třeba říci, že jsme toho od hlavy státu opět více neslyšeli, než slyšeli. Nedočkali jsme se kritického zhodnocení evropské ekonomické, sociální a hodnotové krize, marně jsme čekali na rozbor vládních kroků, které narušily sociální smír a které devalvovaly v očích mnoha z nás právní stát, ani slůvkem se prezident České republiky nedotkl podivuhodných právních postupů v kauze Rath, ani se nedotkl kauzy R. Smetany. Byli jsme dostatečně varováni před samozvanými spasiteli, ale již nám nebylo řečeno, proč se tito "spasitelé" rojí jak komáři v močále.

Nato, že prezident Klaus se s prezidentskou funkcí loučí, zaznělo jen žalostně málo k zhodnocení jeho dvou funkčních období a něco jako rozloučení. Nejspíš se náš prezident až tolik zase neloučí. Uvidíme.

Petr Nečas si může podobný projev pochvalovat. Pro většinu z nás je ovšem takovýto projev nedostatečný.

Prý přešlapujeme na místě a chybí nám solidarita. Ano -- ale jinak, než měla hlava státu na mysli. Přešlapujeme na místě v tom ohledu, že si nepřipouštíme systémovou změnu. Upínáme se k inteligenci, ke studentům a k zástupcům kultury. Nikdo z nich však není žádným politologickým arbitrem.

Symbol vzdoru, čerstvý slavík Tomáš Klus, se ve svém dojemném projevu div neomluvil, že si dovolil revoltovat -- a dodal, že si je (jak jinak než samozřejmě) vědom, že vlastně žijeme v té nejlepší možné době. Pěkný rebel, jen co je pravda.

Možná nějaké ty vzory potřebujeme. Prahneme po někom, kdo ukáže cestu, kdo nám dá naději alespoň nepatrného světélka -- a ať je to klidně kat, jen když bude spravedlivý. Tady ovšem hrozí velké nebezpečí, že budeme tíhnout k modelu pevné ruky a k samozvaným diktátorům. Je tragické, že nedostatkovým zbožím se pro nás staly věci v demokratických zřízeních běžné, jako například neutrálně a univerzálně aplikované právo.

Je skutečně nezbytné, abychom byli solidárnější -- a abychom přestali přešlapovat na místě. Abychom se nedali uchlácholit slovy, jak jsme na tom výborně -- abychom po čase seznali, jaký to byl omyl. To ale již bude pozdě. Všímejme si svého okolí. Buďme vnímaví k těm druhým. Dokud budeme křivdy na druhých přehlížet, budeme si zadělávat na křivdy vlastní. Snad je ještě čas s tím něco dělat.

0
Vytisknout
7327

Diskuse

Obsah vydání | 3. 1. 2013