Profesionální agitátoři a organizátoři petic

22. 1. 2013 / Aleš Uhlíř

Zpočátku jsem se zdráhal uvěřit, že by na vysoké škole obíhal docent s peticí za zvolení jednoho ze dvou prezidentských kandidátů. Abych se o tom dozvěděl víc, zadal jsem jméno pana docenta spolu se slovem petice do vyhledavače. Petice budou zřejmě vášní docenta Jana Obdržálka, neboť jeho jméno figuruje v souvislosti s ukončenou peticí na záchranu Divadla Spejbla a Hurvínka. Pokud jde o osobu jiného docenta téhož jména, omlouvám se. Možná by se toho našlo o jeho petičních aktivitách víc, dál jsem se tím ale nezabýval.

Je neuvěřitelné, s jakou lehkostí se Jan Obdržálek přenáší přes skutečnost, že organizováním takové akce na vysokoškolské půdě porušuje zákon.

Nebo snad je tak naivní a nerozumný, že to, čeho se tam dopouští, nepokládá za nepřípustné organizování politického hnutí? Myslí si, že je tam od toho, aby na svém vysokoškolském pracovišti takto zaměstnance obtěžoval? Cítí se být pokračovatelem tradic z dávných dob národního obrození, na které se odvolává a tu strašnou podobnost svého počínání s akcemi za heydrichiády nebo v 50. letech minulého století atd. není schopen vnímat.

Od jisté doby mám k peticím určité výhrady. Vždy mi něco vadilo na těch, kteří je sepisovali a také na agitátorech pobíhajících po městě s petičními archy. Jednou to byla petice proti výstavbě obchodního domu v blízkosti historického centra, podruhé stejní bojovníci a agitátoři peticemi brojili proti jakési lávce přes řeku. Nicméně do toho nákupního centra po jeho otevření běželi mezi prvními a chodí tam za nákupy pravidelně a lávce se také nevyhýbají. Pokud je předmětem petice něco, co skutečně za takovou námahu stojí, zpravidla to nedokáží dotáhnou do konce, čehož svědectvím je smutný konec zdejší sportovní víceúčelové haly (ve Frýdku-Místku), kde petičním bojovníkům rychle došel dech.

Kdoví, zda organizování petic není pro některé lidi něco jako droga, možnost, jak se "zviditelnit". Možná se jim líbí ty kravály, které kolem toho jsou a vlastní pocit chvilkové "nesmrtelnosti" z toho, že se i oni, malincí lidé, podílejí na něčem "velkém", jak o tom píše Milan Kundera.

0
Vytisknout
3800

Diskuse

Obsah vydání | 22. 1. 2013