Levice je názorově diferencovaná, proto si ale hned nemusíme jít po krku

22. 1. 2013 / Michael Kroh

(Polemika se stanoviskem ProAltu)

Vrcholící prezidentská kampaň ukázala, že jednota levice v odporu vůči Nečasově vládě není tak absolutní a skálopevná, jak se ještě před několika týdny zdálo. Menší část levice se rozhodla druhé kolo ignorovat či dokonce hlasovat pro pravicového kandidáta, kterého až dosud pro jeho účast ve vládě a vedoucí funkci ve straně TOP 09 nemohla ani cítit. Je to její právo, úsudek nechť si čtenář udělá sám.

Existují však obecnější problémy, které nezmizí tím, že jeden z kandidátů bude skutečně zvolen. Ať bude na Hradě Miloš Zeman či Karel Schwarzenberg, nadále tu bude fungovat Nečasova pravicová vláda a pokoušet se na poslední chvíli prosadit (řečeno s Kalouskem "posadit na koleje" ) ještě další neoliberální reformy. Který prezident jí přitom nebude klást odpor, je nabíledni, ale rozhodující zápas bude muset levice vybojovat ve volbách v roce 2014, protože při současném rozložení sil ve sněmovně nelze předpokládat, že se podaří opakovat Paroubkův kousek z roku 2009.

V kampani se ale také obnažily rozdíly v chápání samotného pojmu "levice" mezi jednotlivými proudy, které tvoří současnou opozici. ProAlt ve svém stanovisku pláče nad porážkou "moderní, progresivní levice", aniž by jakkoli dříve nebo nyní definoval, co si pod tím máme myslet. "Moderní, progresivní levice" (pokud přijmu slovník stanoviska) nic neprohrála, nezmizí z politické mapy. Prohrál pouze jeden kandidát, který nemohl od počátku počítat s většinovou podporou. Navíc to byl stranický kandidát, což je s "moderní" levicovostí, deklarující určitý odstup od politických stran, poněkud v rozporu.

Samotný výraz "levice" má smysl pouze ve vztahu ke svému antipodu -- pravici. Znamená to ovšem také, že se hranice mezi nimi pohybuje podle toho, jak pravice i levice akcentují určité problémy a východiska z nich. Výrazy "levice " a "pravice" jsou proto velmi obecné, časově i prostorově proměnlivé. To, co je v kontextu určité společenskohistorické situace považováno za levicové, může být jindy a jinde označeno za pravicové. Přesnější je proto používat politologická označení jednotlivých směrů -- konzervativní, liberální, socialistický, křesťansko-sociální, "zelený", komunistický atd.

Vraťme se ale k té "porážce moderní, progresivní levice". Jiří Dienstbier jakožto stranický kandidát vycházel logicky z programu své strany. Kampaň jsem sledoval pozorně, ale neshledal jsem případ, že by z tohoto rámce nějak vybočil. Pokoušel se sice zprvu vystupovat i jako občanský kandidát, ale nasbíral jen něco málo přes padesát tisíc podpisů, což jej mohlo při uplatnění pouze tohoto kritéria postavit do stejného problému, jaký se stal Vladimíru Dlouhému a Tomio Okamurovi.

Máme si to tedy vysvětlit tak, že ProAlt rovněž vychází z programu ČSSD a považuje jej za moderně levicový? A když ne, v čem není? Tady Tereza Stöckelová, Jan Májíček a Jiří Šteg dluží veřejnosti podrobnější vysvětlení. Bez něj lze jejich terminologii brát také buď jen jako frázi nebo záměnu podobně znějících slov "moderní" a "módní". Určitě by měli vyjádřit i politologové Lidového domu Ivo Novotný či Lukáš Jelínek, zda se považují za moderní levici a jak program, který pomáhali sepsat, se s tímto termínem slučuje.

Nebudu nazývat program ČSSD moderně levicovým či jinými podobnými obsahově nevyjasněnými výrazy, nicméně asi málokdo bude něco namítat proti jeho označení za levicový. Kdo si jej přečte, zjistí (možná s překvapením), jak silně se prolíná s programem Zemanovy SPOZ a v sociální oblasti i s programem KSČM. KSČM ani SPOZ však ProAlt za moderní levici patrně nepovažuje. Je tudíž třeba, aby jeho mluvčí vysvětlili, proč. Samozřejmě očekávám i jejich objasnění, proč Jiří Dienstbier je moderně levicový a naopak jím není takový Zdeněk Škromach, který se řídí stejnými ideovými východisky i programem. Jen doufám, že se diskuse nestočí na dostavbu Temelína či kůrovcovou kalamitu. To totiž nejsou témata, která by měla vymezovat modernost levice a dokonce levicovost vůbec, zejména proto, že "zelená" témata si osvojila i evropská pravice (když už ne ta česká).

Byl bych opravdu nerad, kdyby zástupci ProAltu, s jehož pesimistickým závěrem hluboce nesouhlasím, propadli intelektuálskému elitářství, které všechny ostatní názory, s výjimkou vlastních, považuje za "nemoderní" či "neprogresivní" (zpátečnické). To, co je opravdu moderní a životaschopné, se prokáže nikoli v teoretických diskusích, ale především v politické praxi. A v jejím rámci se asi, jen to počasí dovolí, zase všichni "nemoderně" sejdeme na Václaváku při protestech. Do té doby bychom měli vést kultivovaný dialog a nejít si -- obrazně řečeno -- po krku jen proto, že někteří levicoví intelektuálové se v druhém kole prezidentské volby nechali přemluvit k podpoře pravicového kandidáta jako ta pověstná bába na videu Mádla a Issové.

0
Vytisknout
4254

Diskuse

Obsah vydání | 24. 1. 2013