Proč si evropské země nevezmou vzor z nezávislého chování Jižní Ameriky?

21. 8. 2013

S několika málo výjimkami nemají evropské země už sedmdesát let vlastní nezávislou zahraniční politiku, píše v deníku Guardian Mark Weisbrot a dodává: Když jsem nedávno debatoval o britské zahraniční politice s jedním britským poslancem, řekl mi: "Chcete vědět, jaký postoj zaujme britské ministerstvo zahraničí? Musíte se zeptat v Americe."

Britská podřízenost Spojeným státům se v minulých dnech projevila zadržením Davida Mirandy na londýnském letišti i britským vládním vydíráním deníku Guardian, aby zničil počítače, v nichž má dokumentaci o americkém a britském špehování občanů, kterou prozradil Edward Snowden.

Na rozdíl od evropských států se státy Latinské Ameriky nyní chovají nezávisle. Tři z nich nabídly Edwardu Snowdenovi azyl a další by ho nikdy nevydaly Spojeným státům, kdyby se octl na jejich území. Tyto vlády hrají v případu Snowden a skandálu NSA ohledně špehování lidí velmi významnou roli, protože za posledních patnáct let dosáhly "druhé nezávislosti" - takže jsou dnes schopny praktikovat vlastní, autonomní zahraniční politiku.

Brazilský ministr zahraničí Antonio Patriota požaduje od britského ministra zahraničí Williama Hagua oficiální vysvětlení, proč byl zadržen David Miranda. Minulý týden na tiskové konferenci s americkým ministrem zahraničí Johnem Kerrym v Brazílii hovořil Patriota o "stínu nedůvěry" v důsledku Snowdenových odhalení a Greenwaldových článků, že brazilští občané jsou jedním z hlavních cílů amerického špehování.

Předtím vyjádřila brazilská prezidentka Dilma Roussefová své "rozhořčení" nad tím, co Bolívie charakterizovala jako "únos" svého prezidenta Evo Moralese. Svaz jihoamerických států UNASUR vydal energické odsouzení této skutečnosti a argentinská prezidentka Cristina Kirchnerová zdůraznila: "Je to ponížením nejen sesterského národa, ale celé Jižní Ameriky."

Všechny jihoamerické státy obchodují s USA a rády by své obchodní styky rozšířily. Potíž je, že Washington se ještě nevyrovnal s nezávislostí Jižní Ameriky a očekává, že se Jihoameričané budou chovat vůči USA stejně trapně poslušným způsobem, jako to dělají Evropané.

Američané si také neuvědomují, že nyní v Jižní Americe jednají s týmem států: Nemohou se chovat agresivně vůči jednomu z nich a doufat, že se k nim ostatní budou lísat.

Latinské Americe se v posledním desetiletí vede velmi dobře, protože její obyvatelé se osvobodili natolik, že mají nyní schopnost volit si levicové vlády. Tyto levicové vlády se postavily do čela úsilí o nezávislost a hospodářsky úplně proměnily regionální vztahy. Regionální chudoba poklesla z 41,5 procent v roce 2003 na 29,6 procent v roce 2009, poté, co se po dobu předchozích dvaceti let situace nezlepšovala. Příjem na jednoho obyvatele vzrostl za posledních deset let o více než 2 procenta ročně, kdežto za předchozích 20 let, kdy byl vliv Washingtonu na Jižní Ameriku ještě velký, o pouhých 0,3 procenta.

Region by nezaznamenal tak pozitivní hospodářské změny a snižování chudoby, kdyby byl stále ještě pod diktátem Mezinárodního měnového fondu.

Co se týče evropských vedoucích představitelů, nemají co ztratit než svou národní důstojnost, které si ale zjevně příliš necení. Ale svět by byl lepším a bezpečnějším místem, kdyby více evropských zemí, jako většina zemí v Latinské Americe, vyhlásila svou nezávislost na Washingtonu. Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
5206

Diskuse

Obsah vydání | 22. 8. 2013