V pimprlové komedii stalo se

23. 8. 2013 / Lubomír Brožek

V pimprlové komedii stalo se,
že usedla vosa králi na nose,
král se namích a bouch pěstí do stolu,
zavolejte na tu vosu Škrholu.

Jiří Suchý

Lid se namíchl a, jak se praví v písni, bouch pěstí do stolu a...stalo se, co si ještě nedávno nikdo neuměl představit, ani v nejbujnějších snech: Většina poslanců dostála svému slovu a splnila, co slíbila -- tedy zvedla ruku pro rozpuštění sněmovny. Hurá! V ústavní zahradě zavládlo nadšení. Otázka je, jak dlouho vydrží. Představa, že s novým vedením se skoncuje s šokovou terapií a zařízení bude transformováno ne-li přímo v lusthaus, tedy alespoň v menší blázinec, je svůdná jako fata morgana.

V každém případě je atmosféra (jako ostatně před každými volbami) nabitá očekáváním změny. Což bude nepochybně jedním z klíčových témat předvolební kampaně. Problém je, že změnu mohou jenom těžko slibovat ti, kteří byli dosud u moci. Něco ovšem slíbit musí. Jak by to vypadalo, kdyby na billboardech místo rázných hesel zela jenom trapná prázdnota, případně nápis vymezující budoucnost tradiční poznámkou starých kartografů Hic sunt leones. A už vůbec nešťastné by bylo pod bodrou tvář pracně (a draze) zkomponovaného simulakra vepsat: Vůbec nic mě nenapadá. To už by bylo lepší drze prohlásit: Udělám pro vás všechno, neboť to myslím upřímně.

Šikovným, třebaže značně otřepaným motivem tedy nejspíše bude boj za demokratické ideály a obrana před totalitárními hrozbami, a to bez ohledu na to, že jsem ideály a mravní principy svou nenasytností a bezohledností podupal a v intencích demokratického diskursu představuji reálnou hrozbu. Ale kdo by se na takové prkotiny ohlížel, že. V blázinci je to normální a jistě se najde nějaký ten cvok, kterého náš boj osloví a inspiruje, aby pro nás hlasoval.

Na nějaké sofistikované vytváření nepřítele je však, pohříchu, zatraceně málo času. Bude tedy třeba vzít za vděk s osvědčeným bojem proti komunizmu, který sice nikdo nikdy nezažil, ale o to lépe se s ním můžeme popasovat svalnatými slovy, nasadit mu dvojitého Nelsona a slavně ho před objektivy televizních kamer skolit na smetiště dějin. Ač na lopatkách, bude se zajisté ještě zmítat. Bude tedy třeba v boji neustávat. Mohl by trochu připomínat Antikrista podle představ Hildegardy z Bingenu, který měl "dvé ohnivých očí, uši jako osel, nos a tlamu jako lev, protože sesílá na lidi šílené skutky z nejzločinnějšího z ohňů a nejnestoudnější slova popírání, bude je nutit zapírat Boha, jejich smysly zaplaví těmi nejstrašnějšími puchy a církevní instituce bude drásat s nejukrutnější dravostí..., bude se smát ohavným šklebem a při tom bude ukazovat strašlivé železné zuby."

Vhodným terčem je i prezident, neb i z něho lze vytvořit, při troše demagogie (která nikoho nezabije), monstrózní simulakrum připomínající křížence krále Ubu, Kim Čong -- una a cara báťušky. A není vyloučené, že jeho prastrýc z otcovy strany vystřelil z Aurory bez zbrojního průkazu. (Vot vaše dělo!)

Nejlepším PR mágem pro takovéto pojetí kampaně se jeví výše zmíněný Škrhola. Už jenom proto, jak se umí ohánět sukovicí. Při nejmenším v pimprlové komedii, kde se pěje z plných plic, že "sukoviců mohutně se ožene, a jak tam ta vosa sedí na nose, bóchne ju -- a v tu ránu je po vose." Dále už to však není tak optimistické, neb: "Zbývá jen abychom k tomu dodali, v tu ránu je po vose a i po králi."

Nezbývá tedy než doufat, že lid, který je ve volbách králem, nebude tak nemoudrý, aby se nechal otloukat mediální sukovicí kdejakého PR Škrholy. Jistou odolnost ostatně už prokázal v prezidentských volbách, kdy drsná protizemanovská kampaň probudila autoimunitní reakci voliče a měla ve výsledku opačný efekt.

Přes to by však bylo chybou podceňovat manipulativní mediální potenciál, včetně účelového nakládání s průzkumy veřejného mínění, formáty předvolebních televizních debat a dobře načasovaným zveřejňováním "šokujících odhalení", intimních pikanterií a jiných umně dávkovaných skandálů. "Chtěl bych radit", praví se v citované písni, "nijak vás však nenutím, malé věci řešte ruky mávnutím, nedopadnete tak jako Škrhola, nebudou vás považovat za..."no prostě naivky.

To, oč tu běží, je totiž v principu velmi prosté. Tak prosté, jak to zaznělo například v Jazzové sekci 21. srpna z úst prezidenta Zemana závěrem jeho vystoupení k výročí invaze, poté co zmínil zradu politiků, kteří byli tolik milováni svými spoluobčany: "Přeji vám, aby se v příštích volbách dostali k moci lidé, kteří nezradí své voliče."

Osobně bych velmi chtěl věřit (třebaže je to, tváří v tvář mechanizmu moci, drtícímu ideály na prach a marnost), že nová povolební konstelace nepromění prezidentova slova v bezobsažnou frázi.

0
Vytisknout
6878

Diskuse

Obsah vydání | 27. 8. 2013