O generačním konfliktu

29. 5. 2015 / Boris Cvek

Dovolte mi pár poznámek k debatě o „generačním konfliktu“. První je ta, že ani mládež, ani důchodci netvoří nějakou homogenní skupinu a že mezi mládeží i důchodci jsou různí lidé s různou zkušeností, různými hodnotami a názory. Druhá má poznámka se bude týkat zkušenosti: jako mladý člověk jsem byl velmi nepřátelský vůči tomu, když někdo starší argumentoval „ty nemáš zkušenosti“ – ne snad proto, že bych si myslel, že je mám, ale naopak proto, že jsem viděl různé lidi s různými zkušenostmi, které je vedou ke zcela různým názorům, a čím větší důraz kladli na své zkušenosti, tím byli ubožejšími zajatci těch zkušeností bez schopnosti pochopit zkušenosti jiných lidí.

Třetí má poznámka by ráda chtěla zdůraznit, že mladí nepadají z nebe, že jako čerství novorozenci nemají žádné názory a že ty názory – tím spíše, pokud mají málo vlastních zkušeností – získávají ze svého okolí. Pokud by snad většina mladých lidí byla sobecká, neschopná, zlá, pak je to prostě proto, že společnost je takto vychovala. Nicméně – a to je další poznámka – o „zkaženosti mládeže“ mluví každá odcházející generace už po tisíciletí a je téměř jisté, že i dnešní senioři slyšeli od generace svých rodičů a prarodičů, jak jsou zkažení, bezohlední, nevychovaní, hloupí.

Karel Čapek kdysi řekl, že stará generace má pocit, že s ní lepší svět odchází, kdežto mladá generace má pocit, že s ní lepší svět přichází. Asi to byly ještě ty idealistické doby očekávání věku míru a rozumu, věku pokroku a blahobytu. Může dnešní mladá generace v něco takového věřit? Nespojitost světa takových čtyřicátých nebo šedesátých let a světa dnešního je mnohem zásadnější, než byla kdy předtím. V porovnání s takovým rokem 1900 jsme dosáhli jistě nezměrného pokroku a blahobytu, nicméně tím jsme i nezměrně změnili lidskou zkušenost.

Možná dnes potřebujeme zase hledat spojitost: zůstali jsme smrtelnými, potřebnými bytostmi, naše zkušenosti a poznání jsou stále omezené, bez pokory a empatie spadneme do stejné děsuplné propasti společenského rozkladu jako naši předkové před tisíci let. Americká filozofka Martha C. Nussbaum ve své knize Nikoli pro zisk zformulovala klíčové body vzdělávání, které jediné může udržet demokracii funkční. Je to v zásadě návrat k moudrosti křesťanské zvěsti (a nikoli kriminalizace potratů, boj proti gay marriage nebo proti kondomům). Zkuste přemýšlet nad tím, jak by vypadala „dnešní mládež“ a vlastně celá naše společnost, kdyby byla vzdělávána tímto způsobem:

„1. Rozvinout schopnost studenta vidět svět z úhlu pohledu ostatních lidí, zejména však z úhlu pohledu těch lidí, které jeho okolí vykresluje jako méněcenné.

2. Učit správný postoj k lidské slabosti a bezmocnosti, což znamená, že slabost není ostudná a potřeba pomoci od druhých není nemužná. Učit děti, aby se necítily trapně kvůli potřebě pomoci a kvůli své nedokonalosti, ale naopak aby dokázaly vidět jak potřebu pomoci, tak svou vlastní nedokonalost jako příležitost pro mezilidskou spolupráci a vzájemnost.

3. Rozvinout schopnost pro opravdový zájem/starost o ostatní, jak o ty blízké, tak o ty vzdálené.

4. Potlačit tíhnutí k oddělování se od minorit, které vyvolávají různé druhy znechucení a o kterých se říká, že jsou "nizší" nebo "znečišťující".

5. Učit skutečné a pravdivé věci o ostatních skupinách (rasových, náboženských, sexuálních minoritách, lidech různě postižených), postavit se stereotypům a nechuti, kterou vyvolávají.

6. Podporovat zodpovědnost tak, že se chováme ke každému dítěti jako ke zodpovědnému činiteli. 7. Energicky podporovat kritické myšlení, schopnost a odvahu, kterou je zapotřebí mít k tomu, aby člověk zastával stanovisko nesdílené většinou okolí.“

Mé shrnutí knihy Nikoli pro zisk na BL: ZDE

Oficiální stránky této knihy: ZDE

0
Vytisknout
5793

Diskuse

Obsah vydání | 1. 6. 2015