Stane se Sýrie apokalyptickým bojištěm mezi velmocemi?
14. 10. 2015 / Daniel Veselý
Katastrofické scénáře doprovázející vojenské aktivity Kremlu v Sýrii, jež mají mimo jiné ze vzduchu „podržet“ syrskou armádu, se prozatím nenaplňují možná proto, že netrvají příliš dlouho. Nicméně o dramatické události v Sýrii je postaráno. Ruské letecké nálety na síly bojující proti prezidentovi Asadovi včetně káidistů a islámského státu/Daeš přiměly Spojené státy k tomu, aby „svým“ rebelům začaly dodávat obrovské množství munice (50 tun) včetně protitankových střel. Tyto zbraně mají být použity právě proti džihádistům, nicméně, jak vyplývá z listu New York Times, antiasadovští rebelové je získávali díky tajnému programu USA, Saúdské Arábie a dalších arabských států již od roku 2013 – a to pro boj s armádou syrského prezidenta Bašára Asada ZDE. Je tedy celkem zjevné, že i aktuální „zásilka“ má být použita proti Damašku, potažmo jeho mocnému patronovi v Kremlu. New York Times dokonce spekuluje o tom, že konflikt v Sýrii by se mohl stát regulérní „válkou v zastoupení“ (war by proxy) mezi Ruskem a Spojenými státy.
Spojené státy v těchto dnech zrušily půlmiliardový projekt, jehož cílem mělo být vyzbrojení a výcvik jimi vybraných rebelů, kteří měli být nasazeni proti džihádistům. Tento „ambiciózní“ program však vyprodukoval pouze čtyři nebo pět bojovníků, takže i proto bylo nutno přistoupit ke změně strategie. Víme však dobře, že americké zbraně adresované do rukou „umírněných“ povstalců třeba přes Saúdskou Arábii skončily nezřídka v rukou káidistů či přímo Daeš ZDE. Proto je nutné vnímat novou strategii Pentagonu jako vysoce rizikovou; ostatně existují četné neblahé příklady, jež tyto obavy podtrhují.
Ruská intervence mimoděk potvrdila zvěsti o tom, že Spojené státy hrají v Sýrii trochu vyšší ligu, než se původně předpokládalo – to se ostatně můžeme dozvědět i z četby odtajněných amerických depeší, jež za nezájmu korporátních médií publikovaly WikiLeaks.
Bílý dům zahájil rovněž přísun zbraní a munice pro syrské Kurdy čelící na severu Sýrie Islámskému státu. Ano, je pravda, že kurdské milice představují klíčovou sílu v boji proti Daeš (v létě se jim podařilo zatlačit Daeš až na 40 mil od hlavního města jejich kvazistátu), nicméně i jejich členové se podle aktuální zprávy Amnesty International dopouštějí válečných zločinů – cíleného vyhánění syrských civilistů z domovů a demolice jejich vesnic ZDE.
Z toho tedy vyplývá, že žádná strana v syrském konfliktu není sněhobíle čistá a nevinná; ve válce se všichni její aktéři dopouštějí zločinů.
Vyzbrojování kurdských milic YPG a s nimi spolupracujících arabských jednotek ze strany Spojených států má ovšem i další mouchy. Blízký spojenec Washingtonu Ankara s nelibostí sleduje, jakých privilegií se dostává ideovým spřízněncům Kurdské strany pracujících (PKK), kterou jak USA, tak Turecko považují za teroristickou organizaci ZDE. Turecko PKK nedávno vypovědělo příměří a od té doby proti ní de facto vede válku. Může tedy nastat rozkol i mezi klíčovými spojenci a již tak notně zapeklitá situace by se ještě více zkomplikovala.
Mezitím Rusko zesílilo útoky v Sýrii i prostřednictvím řízených střel s plochou dráhu letu odpalovaných z válečných lodí v Kaspickém moři. Ruské údery syrským vládním vojskům umožnily ovládnout oblasti kontrolované „rebely“ včetně extrémistů z an-Nusrá v provinciích Idlíb a Hamá. ZDE. Co je ovšem podstatnější, ruské vojenské angažmá vrátilo Moskvu do hry coby velmoc, a to přes západní sankce kvůli jejímu vměšování na Ukrajinu, které se společně s klesajícími cenami ropy neblaze podepisují na její ekonomice.
Ruské militaristické dobrodružství v Sýrii na druhou stranu posiluje islamistické extrémisty financované hlavně Saúdy a Katarci, kteří jim nyní mají navýšit vojenskou pomoc. Tím se jen přileje olej do již tak mohutně vroucího ohně nekonečných a bezuzdných násilností. Rusko však vnímá přítomnost čečenských radikálů v Sýrii bojujících proti jeho klientovi v Damašku jako vlastní bezpečnostní hrozbu, a to je jeden z důvodů, proč vstoupilo do syrského válečného kotle.
Diskuse