Bodláky Václava Duška
15. 10. 2015 / Václav Dušek
Honby na Alexandrovce se účastní nevýznamní politici, v Karáčí jim zkrátka pomník nepostaví. Pamatuji, jak se říkávalo - třista ptáků, kdo to je? Alexandrovci. Přátelé, řeči se mluví a pivo se pije. Armádní soubor má ve světě úspěch - zpívat takhle všichni vojáci světa, boha jeho, máme mír jako sviňa. Poslanec Štětina znám silnými rameny, zvaný Jarek Ramenáč - musí rváče držet na uzdě, aby nenapadl Čínu a Rusko. Připomíná postavu z vtipu: Chlapi, napadneme Čínu! A kolik jich je? Miliarda... panebože, a kde teď vezmeme tak velký hřbitov.
Na první pohled vypadá soudruh Štětina jako údržbář v paláci Rozumu. Vykřikuje silácká hesla; tohle mu zůstalo z doby, kdy ryl pokorně a vzorně rypákem v plném korýtku od mocných prasečkářů...
Ženu ani květinou neuhodíš. Žádnou! Modroptačí poslankyně Jana od rána do noci přemýšlí, jak změnit svět k obrazu svému. K smíchu. Drahá je i za polévku od armády spásy. Odebrat žlučník, jinak hrozí sepse. Svůj drožďový knedlíček do politického kulturního ajntopfu uhnětla i pokusná zpěvačka, řekla, že ji nepozvali, ale kdyby i nakrásně pozvali, nešla by... nepozvali, kopretinku, neumí zpívat. A ani o tom neví, drahoušek...
Zpěváci, muzikanti i ostatní umělci musí být oddělěni od politických nádeníků - v minulosti to nepřineslo užitek, jak si z nás většina pamatuje. Kdysi dělala přehrávky cikánská kapela. Muzikanti doprovodili kapelníka Fera k sálu kulturní hanby a s napětím čekali, jak šéf dopadne... vyšel, vrhli se k němu, tak co, jak, co chtěli? Ptali se, pro koho jsme hráli... a co si řekl... no, že jsme hráli pro šlechtice, dělníky, továrníky, při všech oslavách, pro ruské vojáky, naše vojáky, německé vojáky... joj, to si neměl říkat... jakpak ne, vždyť tam všichni v komisi seděli.
Sečteno a podtrženo - naši zákonodárci jsou v počtu 281 pomazaných hlav. Nezpívají, pravda, hlasy mají paví; mají se starat o voliče, holenci! Starají se náramně - nezaměstnanost, zlodějny, gamblerství, díry v rozpočtech, snové restituce, prostituce, silnice tankodromy, dráhy s opožděnými spoji, vonné exhalace, malá domů se počítá, bratrská výpomoc při švindlech, v dohledu samý generál, huby jim jedou jedna báseň...
Pár vykutálených poslat šupem do výroby za nízké všimné, aby nenabyli dojmu, že budou vyžírat naše hubené peněženky do skonání světa! Možná začnou přemýšlet o podstatném, nebudou krafat do kulturních aktivit. Bude-li ovšem Lucie Bílá pomáhat se zbraní v ruce, neřku-li poletovat v SU-27, potom jsem první, kdo bude hlasitě protestovat. Nemám zapotřebí, aby mě zpěvačka, populární a milá, odkrouhla!
Diskuse