Pomůže vítězství populistické pravice k oživení skutečné levice v Polsku?

Nezřetelné důsledky Kaczyńského vítězství

30. 10. 2015

"I v této atmosféře pravicové jednotvárnosti lze zaznamenat nějaké signály pozitivních důsledků voleb," píše ve svém hodnocení pro Britské listy polský sociolog Wojciech Wozniak z Univerzity v Lodži. Vedle zřetelných obav a rizik poukazuje jak na možnou obrodu polské levice, tak na některé překvapivě pozitivní návrhy vítězné populistické strany Právo a spravedlnost.

Za prvé, porážka postkomunistické SLD (Sojusz Lewicy Demokratycznej, Svaz demokratické levice). Název strany je ve skutečnosti urážkou sociálně senzitivně vnímajících lidí: nízké daňové sazby pro podnikatele, strach z jakéhokoliv konfliktu s církví, aliance s americkými neokonzervativci a schvalování utajených vězení využívaných CIA, opomíjení takových témat, jako jsou práva homosexuálů nebo dekriminalizace užívání lehkých drog. Co je moc, to je moc.

Před pár měsíci tu vznikla nová strana Razem (v překladu Společně). Překvapivě se podařilo získat dostatek podpisů k registraci kandidátů ve volbách v celé zemi. Podařilo se zapojit nezanedbatelný počet do té doby neaktivních lidí, ale strana byla dlouho ignorována médii.

Na konci kampaně vysílala polská veřejnoprávní televize předvolební debatu za účasti Adriana Tadeusze Zandberga, jednoho z lídrů strany, který doslova vymetl se všemi politickými harcovníky a obsadil hlavní titulky novin. Zandberg je zajímavá osobnost, potomek polských rodičů, který první roky svého života strávil v Dánsku, vystudoval historii a zároveň je profesionálním programátorem. 

Strana Razem se sice nedostala do parlamentu (zejména kvůli rozdrobenosti nových levicových hnutí), nicméně získala státní podporu pro další existenci. Tato strana je spojována s určitými nadějemi, zejména u přemýšlivých a slušných lidí, kteří se chtějí do veřejného života zapojit.

Za druhé, strana Právo a spravedlnost je xenofobní a v mnoha směrech opovrženíhodná, nicméně v některých ohledech si lze dělat nadějná očekávání. Například v otázce financování vysokoškolského vzdělávání a vědy jsou jejich návrhy pro akademickou sféru mnohem přijatelnější než politika Občanské platformy (Platforma Obywatelska, PO) v posledních osmi letech. Jsou v kontaktu s KKHP (Komitet Kryzysowy Humanistyki Polskiej), což je asociace akademiků a studentů protestujících proti neoliberálním reformám v oblasti vědy a terciárního školství a sdílejí jejich postoje. 

Co se týká nižšího vzdělávání, slíbili vrátit se k modelu před rokem 1999, kdy došlo k vytvoření tzv. nižšího středního vzdělávacího stupně (model 6 + 3 + 3), jenž přispěl k prohloubení nerovnosti v polském vzdělávacím systému. V současnosti je systém více selektivní než kdy před tím a objevují se další snahy o tzv. intra segregaci, tedy vytváření segregovaného vzdělávání v rámci jednotlivých škol.

Za poslední vlády dvojčat Kaczynských byla udržována striktně neoliberální ekonomická a finanční agenda, a to navzdory předchozím slibům. Existují pádné důvody předpokládat, že tentokrát bude politika strany právo a spravedlnost více prosociální. 

Nicméně negativa jsou velmi zřetelná. Hrozí zahraničněpolitická izolace, zastávání tvrdých postojů vůči Německu a Rusku a komukoliv kritickému těžko pomůže. Nárůst výdajů na zbrojení a nacionalistická rétorika jsou něčím, s čím je nutno počítat. Xenofobie vůči a uprchlíkům a zpátečnictví ve věcech jako jsou potraty, práva gayů a veškerá podobná agenda je ztracena. Avšak máme-li být upřímní, ani Občanská platforma se o tato témata nijak nestarala, až na posledních pár měsíců před volbami, kdy se snažili upoutat pozornost levicově smýšlejících voličů.

0
Vytisknout
3499

Diskuse

Obsah vydání | 3. 11. 2015