Být ideologem znamená, že nikdy nemusíte přiznat chybu

19. 8. 2016

čas čtení 4 minuty


"Komunismus by fungoval, jen kdyby se Sovětský svaz opravdu snažil." Musel jsem tento argument od ultralevicových přátel slyšet mnohokrát. Marxističtí ekonomové jako Richard Wolff a Stephen Resnick dokonce napsali knihu, která přesně tohle tvrdí, napsal Noah Smith.


Skutečně věřící budou nepochybně stejně neochvějní tváří v tvář kolapsu Venezuely. Tato země vedená pochybenou "Bolívariánskou revolucí" Huga Cháveze a jeho následníků, kolabuje takřka stejně spektakulárně jako SSSR - země je na tom tak špatně, že vláda vyzývá k zavedení nucených prací. Nicméně zůstane mnoho takových, kdo budou tvrdit, že dramatický zvrat údajného ekonomického zázraku nemá nic společného s účinností socialistických revolucí.

To ukazuje, že u každé politicko-ekonomické ideologie vždy existuje tvrdé jádro věřících, kteří nikdy nepoleví v přesvědčení, že kdyby byl program zaveden v čisté formě, uspěl by. Každé selhání, dokonce i rozsáhlé debakly, včetně fiaska komunismu ve 20. století, je označováno za výsledek nedostatečné ideologické čistoty a nesprávné aplikace.

V ekonomických modelech jsou lidé racionálními bytostmi ochotnými měnit přesvědčení, pokud se objeví nové důkazy. Ve skutečnosti se opravdoví věřící často pevně drží svých světonázorů. Může k tomu dojít i ve vědě - nedávná studie zjistila, že efektivita výzkumu na vědeckém poli se zvyšuje, když staří respektovaní vědci zemřou.

Tendence k ideologickému závazku je nyní testována v USA, když dogma volného obchodu někdy označované za neoliberalismus čelí stále silnějším útokům. Ekonomové se více zaměřují na nerovnost a prosazují aktivnější roli státu. Profesoři zpochybňují krátkou perspektivu finančních trhů a kontrolu akcionářů. Někteří výzkumníci pravicových thinktanků tvrdí, že Republikáni by měli opustit reaganomiku s jejím receptem na daňové škrty a deregulaci.

Volný trh nezpůsobil dramatická selhání na úrovni SSSR nebo Venezuely, ale "ne tak špatný jako komunismus" představuje sotva dostatečně vysokou laťku a vládnoucí ekonomická politika ztratila páru.

Tváří v tvář sílícím útokům budou mnozí příznivci volnotržní ideologie mít sklon o to více přitvrdit. Pokud bychom jen zkoušeli opravdový princip laissez-faire, nečelili bychom problémům jako klesající mediálnový příjem, snížený ekonomický dynamismus a přehnané náklady na zdravotní péči. Můj přítel Russ Roberts na Twitteru vyjádřil názor, že bychom měli "opravdu vyzkoušet" volný trh, "místo abychom o něm jen mluvili".

Se sentimenty jako Robertsův se setkávám pravidelně, když vyzývám k větší roli vlády.

A kdo ví? Je tu určitá šance, že mají pravdu. Ale pravděpodobně to nikdy nezjistíme. Veřejnosti chybí ten typ ideologického závazku, jímž se vyznačují někteří jednotlivci. Pro někoho může být těžké opustit hluboce zakořeněný systém přesvědčení tváří v tvář novým důkazům, ale obyvatelstvo změní názor během mnoha malých, postupných posunů v přesvědčeních a pohledech.

Většina lidí nepatří k ideologickým křižákům - chtějí si uchovat svou práci, uživit rodiny, splácet hypotéky a o politiku se příliš nestarat. Pokud politický program jako komunismus nebo neoliberalismus neplní své sliby, veřejnost rychle provede změnu kursu.

Proto se domnívám, že existuje jen velmi malá naděje na realizaci politicko-ekonomických programů, jejichž výhody by byly zřejmé teprve po masivní aplikaci. Aby byla ideologie úspěšná, musí uměřené množství vykonat uměřené množství dobra. Relativně málo států se vyznačuje jednotou a závazkem nutnými k prosazení čehosi velkého a vzdáleného.

Takže navzdory protestům příznivců volnotržní ideologie očekávám, že americká veřejnost bude hledat alternativy k neoliberalismu Ronalda Reagana, Billa Clintona a George W. Bushe. Socialismus ve stylu Bernieho Sanderse představuje jednu z možností. Další je "nový industrialismus". Nějaký typ změny kursu se zdá být nevyhnutelný.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
7332

Diskuse

Obsah vydání | 19. 8. 2016