Žijeme v postpravdivé společnosti, již symbolizují brexit, Trumpovo volební vítězství a v neposlední řadě fenomén falešných zpráv. Zdá se, jako by fakta, pečlivé vyhledávání a ověřování informací nehrály v dnešní době tak významnou roli jako dříve. Falešné zprávy mají v očích spousty lidí magickou moc, neboť přinášejí přímočará fantastická odhalení a nevyžadují od svých konzumentů přílišnou intelektuální námahu. Bylo by však zrádné soustředit se pouze na negativní dopad falešných zpráv na společnost a opomíjet podhoubí, v němž tento fenomén nalezl takový dostatek živin, aby mohl ovlivňovat politické dění na obou stranách Atlantiku.     

Rok 2016 je příznačnou érou brexitu a Donalda Trumpa a není náhoda, že autoři oxfordských slovníků vyhlásili termín postpravdivý mezinárodním slovem letošního roku. Adjektivum postpravdivý se podle kodifikované definice „vztahuje či týká okolností, v nichž objektivní fakta hrají menší roli při utváření veřejného mínění než apely na emoce a osobní domněnky“. Editoři oxfordských slovníků uvádějí, že frekvence užívání tohoto slova je letos o 2000 procent vyšší než loni a že prudký nárůst jeho užívání souvisí s brexitem a prezidentskými volbami ve Spojených státech.

Značnou roli při formování postpravdivé společnosti a vzestupu falešných zpráv hrají sociální sítě, které sířením neověřených informací vyplňují relativní informační vakuum, jež vzniklo v důsledku masové deziluze z produkce mainstreamových médií. Tak například ve Velké Británii polovina voličů, kteří v referendu hlasovali pro setrvání Spojeného království v Evropské unii, se podle aktuálního průzkumu domnívá, že by kampaň za brexit selhala, kdyby se uskutečnila před vznikem Facebooku a Twitteru.      

Zároveň se podstatně zvýšil význam nenávistných a konspiračních webů, jako jsou Breitbart News a Infowars. Tyto dezinformační kanály hrály celkem nezanedbatelnou úlohu při zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem. Bývalý výkonný ředitel Breitbart News Steve Bannon se dokonce stal hlavním stratégem v rodící se Trumpově administrativě, a tento fakt symbolicky otevírá éru, kdy fakta nahrazují konspirace a nesmysly (Na druhou stranu mají na Trumpově volebním triumfu zásluhu i mainstreamové sdělovací prostředky, ostatně jejich obsese prostořekým magnátem by se dala výstižně nazvat „ratingovou mašinérií“).  

Dopad falešných zpráv na dezorientovanou a deziluzí prodchnutou společnost už přináší první shnilé ovoce. V neděli v jedné z washingtonských pizzerií střílel Trumpův stoupenec, protože si myslel, že zde kvete obchod s dětmi pro sexuální účely, ve kterém je namočena Hillary Clintonová a bývalý šéf její volební kampaně John Podesta. Bizarní smyšlenku o existenci pizzerie, kde se s vědomím Clintonové a Podesty zneužívají děti, začal letos šířit Bannon ještě v pozici výkonného ředitele Breitbart News. „Věrohodnost“ této báchorce dodal na Twitteru Michael Flynn, syn poradce pro národní bezpečnost v budoucím Trumpově kabinetu generála Mikea Flynna. Flynn junior, který je rovněž členem Trumpova týmu, se nechal slyšet, že historku bude považovat za pravdivou, dokud nebude vyvrácena.

Sám Mike Flynn je nadšeným konzumentem konspiračních teorií a Breitbart News považuje za důvěryhodný zdroj informací, ačkoli z něj čerpají stoupenci ultrapravicového hnutí Alt Right včetně zapálených neonacistů. Generál, který podléhá domněnce, že se Spojenými státy šíří právo šaría, na svém twitterovém účtu pro změnu podpořil konspiraci o tom, že Clintonová a Podesta praktikují satanistické rituály.    

Střelba ve washingtonské pizzerii do budoucna pravděpodobně nebude ojedinělým násilným aktem, za nímž se skrývají paranoidní bludy, mající navíc oporu v oficiálních politických kruzích. Prezident Trump po Obamově administrativě zdědí rozsáhlý šmírovací aparát NSA a FBI s posílenými pravomocemi, a to v kombinaci s Trumpovými autoritářskými tendencemi a na konspiracích založenými nařčeními Flynnů a spol. může představovat účinný bič na potírání domácího disentu a politických protivníků.

Ovšem je nad slunce jasné, že fenomén falešných zpráv nevykvetl na zelené louce. K jeho rozmachu a plíživému etablování na americké politické scéně přispěly lví měrou sdělovací prostředky středního proudu. Tradiční média přes veškeré jejich vymoženosti dlouhodobě mapují společenské a politické dění způsoby, s nimiž se mnozí lidé nedokáží ztotožnit. V roce 1988 publikovali Noam Chomsky a Edward Herman přelomovou publikaci s názvem Manufacturing Consent: The Political Economy of the Mass Media, podle níž jsou americká mainstreamová média „účinnými a mocnými ideologickými institucemi, jež vykonávají propagandistickou funkci pro stávající systém tím, že jsou závislé na tržních silách, internalizované domýšlivosti a autocenzuře, a to bez otevřeného nátlaku“. Mainstreamová média, jinými slovy, fungují jako velké korporace, které jsou orientované na zisk a které podléhají „pěti filtrům editoriální zaujatosti“, jak píší Chomsky s Hermanem. Tyto detailně zdokumentované výtky na adresu amerických sdělovacích prostředků mohou platit i pro další západní mainstreamová média.

Nutno konstatovat, že jak zavedené mediální domy, tak falešná média se především v případě amerických prezidentských voleb exkluzivně soustředily na podružná témata a opomíjely podstatné problémy, příkladně nepružnost nepopulistických vlád při řešení ekonomických problémů či závažnost dopadů globálního oteplování.    

Některá západní mainstreamová média se se soupeřem v podobě falešných zpráv vypořádala po svém. Reportér listu Washington Post Craig Timberg napsal článek, v němž cituje zprávu anonymní organizace PropOrNot o tom, jak byly letos milióny Američanů podvedeny masivní ruskou dezinformační kampaní. PropOrNot vytvořila seznam, kde figurují desítky organizací, webů a serverů, jejichž produkce ve Spojených státech údajně podporuje ruskou propagandu. Ačkoli v seznamu skutečně nalezneme prokremelské informační zdroje, kupříkladu Russia Today, Sputniknews nebo již zmíněný web Infowars, jeho autoři hodili do stejného pytle progresivní levicové weby, jako jsou Truthdig, Truthout či Antiwar, kritizující jak politiku západních zemí, tak Moskvu a její klienty. Osoby spojené s projektem PropOrNot (a jejich kredibilita) zůstávají v anonymitě, údajně proto, aby se vyhnuly legiím zuřivých ruských hackerů.

Novináři Glenn Greenwald a Ben Norton v souvislosti s nadšeným přijetím této anonymní organizace a jejích snah demaskovat ruskou propagandu ve Spojených státech ze strany amerického mediálního mainstreamu připomínají hon na čarodějnice v éře senátora McCarthyho a reportér Chris Hedges hovoří o otevřené válce proti nezávislému tisku.    

Pokud tedy žijeme v éře, v níž na pravdě a faktech příliš nesejde, není dvakrát moudré bojovat s falešnými zprávami veřejnou denunciací a sepisováním seznamů závadných informačních zdrojů, nýbrž kritickou reflexí, poctivým tříděním fakt, a to nezávisle na jakýchkoliv filtrech.