Kriticky o protibabišovské knize Žlutý baron

30. 9. 2017 / Bohuslav Binka

čas čtení 4 minuty

V dnešní Orientaci Lidových novin vychází moje recenze na knihu Deníku Referendum „Žlutý baron“, píše na Facebooku Bohuslav Binka. Ať už si o knize myslíte cokoliv (a lidé v mém okolí jí vidí velmi různě), budu rád, když argumenty uvedené v recenzi promyslíte a vezmete v potaz. Zdá se mi, že zjednodušeným pohledem na Babiše nepoškozujeme jeho, ale především sebe. A to je veliká škoda. Pokud si Orientaci nekoupíte či nechcete přečíst, zde sumarizace hlavních argumentů:

Co mi na Žlutém baronovi vadí?


1. Pasáže zjednodušené na úroveň propagandistické literatury. Podle Žlutého barona je každý, kdo oponuje Babišovi, pozitivní postava, každý, kdo je s ním jakkoliv spojený, je naopak postava negativní. A nejen to, pozitivní postavy se líčí jazykem, který nejde nazvat jinak než obskurní: Podnikatel Rada, který je odpůrcem podnikatele Babiše, je tedy „pracovitý jihomoravský sedlák“ /s. 28/, který „se učil hospodařit od svého otce a co umí, dnes předává svým dětem“ /s. 12. Kostelecké uzeniny Jana Bočka (odpůrce Babiše) jsou plné družstevníků, kteří se tomuto člověku „mimořádných schopností, hlubokému vztahu k řemeslu … odvahy, nápaditosti a velkého sociálního cítění“ /s. 28/ „odvděčují nevídanými výkony“ /s. 30/, a dokonce je to společnost, kde „každý, kdo tam pracoval, měl masa, kolik chtěl“ /s. 31/, kde „zaměstnanci dostávali před Vánoci bohaté výslužky, aby nemuseli sami chodit tolik nakupovat“ /s. 31/. V Hustopečském družstvu, samozřejmě pouze do okamžiku převzetí Babišem, se „všechno … udělalo, i sranda byla. Všechny své krávy jsme znaly jménem (…) Hřebelcovaly jsme je a česaly jim ofinky, aby byly krásné…“ /s. 47/

2. Velmi silná neúcta k faktům a jejich překrucování. Podnikatel Rada, který trápil po léta několik vesnic odpudivým zápachem své bioplynové stanice (protože dlouhodobě nedodržoval technologické postupy, aby zvýšil své zisky), a který poničil přírodní park Jevišovka, je líčen jako pozitivní postava – viz již uvedené citace: „pracovitý jihomoravský sedlák“ /s. 28/, který „se učil hospodařit od svého otce, a co umí, dnes předává svým dětem“ /s. 12/, pokud udělá chybu „vždy přijme trest a zjedná nápravu“ /s. 20/.

Naopak ministr Brabec, který mimo jiné zachránil environmentální výchovu na MŽP, udržel nezávislost AOPK či připravil velmi dobrý zákon o národních parcích, je líčen jako postava ryze negativní.

Dělat z Brabce, který kromě dobrých věcí jistě dělá i chyby, někoho na úrovni Drobila či Chalupy, kteří usilovali o zničení MŽP, je prostě chucpe.

3. Návrat k černobílému magickému myšlení, které má kořeny v pozdním komunismu, a které nás v každé další krizi znovu uvězní v přehledném, černobílém a realitě neodpovídajícím světě. Hluboká krize politických stran se v tomto magickém myšlení zjednodušuje na problém Babiš versus ostatní. Takové rámování nejenže nemá Babiše šanci oslabit, ale především neodstraní základní příčinu Babišova úspěchu – skutečnost, že se strany jako Nečasova ODS či Sobotkova ČSSD proměnily z nejméně dvou třetin v přenosové páky lokálních mafií a velkých ekonomických bossů.

Co mě na Žlutém baronu překvapuje nejvíc? Jak ho tolik lidí může, přes vše, co jsem se snažil ukázat výše, považovat za dobrý nástroj polemiky s Babišem.
Špatná kniha se nestane dobrou tím, že neférově útočí na někoho, koho (třeba) nemáme rádi. A jestli ji přesto za takovou považujeme, není čas na analýzu špatností Babiše, je čas kriticky pohlédnout na nás samé.

Více a podrobněji v té Orientaci.

0
Vytisknout
14170

Diskuse

Obsah vydání | 5. 10. 2017